„Svoboda je nedělitelná,“ poučil Jiří Ovčáček veřejnost na Twitteru v reakci na blokování účtů amerického prezidenta Donalda Trumpa na sociálních sítích. Obecně má pravdu, až na to, že za akt svobody v kontextu vydává zpochybňování výsledků demokratických voleb a povzbuzování běsnícího davu k akci. I sociální média mají zodpovědnost. Vypnutím Trumpa hecujícího své podporovatele před Kapitolem jí učinili zadost.
Vypnutí Trumpových účtů na Facebooku a Twitteru (druhý jmenovaný je od pátku dokonce zrušený) bylo v situaci, kdy dav prezidentových fanoušků násilně vnikl do budovy Kapitolu, nevyhnutelné opatření na ochranu životů i na obranu státu. Provozovatelé předmětných sítí nejen že na to měli právo, ale navíc tím naplnili zodpovědnost, která na nich v daný okamžik spočívala.
Svobodu projevu těžko vykládat jako svobodu vybízet k nepokojům v situaci, kdy instituce právního státu plní svou funkci. Donald Trump spolu se svobodou slova zneužil i svůj vliv, když de facto schvaloval počínání běsnícího davu. Prostředky masové komunikace byly tím okamžikem nástroji v rukou iniciátora násilností a není pochyb o tom, že bylo na jejich poskytovatelích, aby mu je sebrali.
Jestliže se totiž někdo postaví před Kapitol s megafonem a bude dávat příkazy typu „Vy dole v těch maskáčích, vyrazte dveře a v přízemí strhněte každý obraz, a vy, co skopáváte ty kamery, vylezte do patra a vymlaťte zbylá okna,“ tak bude dobré, když někdo přijde a ten megafon dotyčnému vezme. Provozovatelé sociálních sítí činili právě to, když Trumpovi vypnuli jeho účty.
Podněcování k násilí není názor a zpochybňování nezávisle prověřeného výsledku voleb není atributem svobody slova. Samozřejmě že provozovatelé sociálních sítí mají blokovat účty, nota bene zneužité nejmocnějším člověkem na světě k výzvám k násilí. Zodpovědnost provozovatelů sociálních sítí za dění v Kapitolu nelze relativizovat příměrem k prodejci nožů, který nemůže za to, kam či komu jej který zákazník vrazí. Facebook i Twitter konaly v reakci na hrozící nepokoje a bezprostřední ohrožení státu. Je to podobný akt obrany demokracie jako vypínání falešných účtů nesoucích vlny ruských a čínských informačních útoků.
Ovčáček svým pohoršením nad vypnutím Trumpových účtů opět ukázal, že má v pojmech svoboda, ale i principu nedělitelnosti lidských práv guláš. Tam, kde se mezinárodní společenství právě v duchu zmíněného principu zasazuje o svobodu druhých, Ovčáček mluví o vměšování do vnitřních záležitostí daného státu, zatímco snahu ukončit rabování demokratické instituce či obranu před snahou východních režimů oslabovat západní demokracie označuje za omezování svobody slova. Od bývalého redaktora komunistických Haló novin ani nelze čekat nic jiného.
Právě Ovčáčkem vzývaný zřetel na nedělitelnost lidské svobody (práv) vedl Evropskou unii k uvalení sankcí na Moskvu po vpádu ruských ozbrojenců na Ukrajinu v roce 2014. Poté, kdy Zeman tyto sankce zpochybňoval a zároveň označil ruské vojenské akce na Ukrajině za občanskou válku, Ovčáček prohlásil, že „do vnitřních záležitostí Ukrajiny se nebudeme vměšovat“.
