Je třeba nazývat věci pravými jmény. Výbuch muničního skladu ve Vrběticích, v němž měly prsty ruské tajné služby a při němž zemřeli dva naši spoluobčané, byl teroristickým činem. Není to bohužel poprvé, kdy Rusko něco takového provedlo na území cizího státu a bohužel to není určitě ani naposledy. To ale neznamená, že bychom si na to měli zvyknout jako na normu. Na české politické scéně odhalení vyvolalo bouři, ale neměli bychom zapomínat ani na to, že jde především o ohromný mezinárodní skandál. 

Odporný čin, který tu ruské tajné služby provedly, je stejně závažný jako pokus o otravu Sergeje Skripala, při němž ostatně také umírali nevinní lidé. Spojitost je i v tom, že Policie ČR hledá podle fotek ty samé dva agenty, kteří otravu novičokem provedli. Tehdy se hájili tím, že si jeli prohlédnout katedrálu v Canterbury. Do Vrbětic zase nejspíš zabloudili z výletu do Kroměříže, kde obdivovali památky UNESCO.

Česká republika jako členská země NATO nemá jinou možnost, než se obrátit na své spojence. Po případu Skripal následovalo vyhošťování ruských tzv. „diplomatů“ (rozumějme agentů tajných služeb) z ambasád po celé Evropě, ale i v USA a Kanadě. Reakce na tento teroristický čin by měla být minimálně stejně silná a naše vláda by měla v tomto úsilí hrát hlavní roli.

Mezinárodní reakce

NATO a EU momentálně řeší ohledně Ruska jiný naléhavější problém a to eskalaci násilí na okupovaných území východní Ukrajiny. Moskva hrozí Americe válkou, když se její lodě přiblíží ke Krymu. To je faktor, který může reakci našich spojenců ovlivnit. Odvetné kroky to může pozdržet. I když by samozřejmě bylo lepší, kdyby následovaly co nejdříve, důležitý bude jejich rozsah a symbolická hodnota.

Pevný výraz podpory ze strany našich spojenců v NATO ale i v EU je v této situaci nezbytný. Pokud to dosud neučinila, měla by vláda dát tajným službám povel, aby závažné informace bez prodlení sdílely s tajnými službami zemí NATO. Bylo by dobré, kdyby i veřejnosti—české i světové—poskytly úřady co nejvíce informací samozřejmě s ohledem na bezpečnost. Následovat musí jasné odsouzení a reakce minimálně stejně tvrdá, jako v roce 2018.

Rusko je náš nepřítel a my pro něj kořist

To není nějaký rusofobní výkřik. To je fakt, který sami Rusové zmiňují ve svých strategických dokumentech. NATO je nepřítel a jelikož jsme v NATO, tak se to týká i nás. Je potřeba, aby všichni lidé v ČR a i všichni politici konečně pochopili, že Moskva není naším partnerem. Musíme se tak konečně přestat chovat.

Rusové v nás nevidí ohrožení, jako třeba ve Spojených státech či dalších silných zemích. Rusko v nás vidí kořist. To ale na jejich nepřátelství nic nemění. Rusko nemá partnery. Jsou jen tři typy zemí, které ruská zahraniční politika rozlišuje; cíle, překážky a nezajímavé země. Ve středoevropském prostoru ten třetí typ chybí. Musíme usilovat, abychom se z toho prvního stali tím druhým typem země.