Babišovo ministerstvo přišlo v Zákoně o evidenci tržeb s geniálním nápadem na úplně nové účtenky. Zákazníci totiž dosud dostávali při každém nákupu či obědě pouze jednu účtenku, a to ještě jen na vyžádání.

Aktuálně se však podle ministra financí Babiše všichni lidé, kteří jsou minimálně tak poctiví, jako je on, těší na propojení téměř všech pokladen v naší vlasti na „jeho“ centrálu. Proto by měli dostávat při každém nákupu, při každé návštěvě hospody, penzionu či kadeřnictví i při každém přivolání elektrikáře, instalatéra či pokrývače na památku účtenku, kterou si budou moci pověsit v pokoji pro hosty nebo založit do alba a při dlouhých adventních večerech vzpomínat v kruhu svých nejbližších na pana dlaždiče, který jim na jaře položil zámkovou dlažbu, a na daň z přidané hodnoty, kterou pak zaplatil, abychom mohli i nadále poskytovat vratky daně z pohonných hmot podnikatelům, kteří pěstují dotovanou řepku či jiné užitečné plodiny. Daň z přidané hodnoty totiž bude za účelem online evidence počítána pro každý nákup zvlášť, byť je podnikatel třeba jen čtvrtletním plátcem.

Klasická účtenka ani tato vymyšlená nová účtenka nemají v zákoně předepsanou přesnou formu. Mohou mít tedy klidně i švabachem napsaný nadpis a mohou být třeba na toaletním papíře. V takovém případě by možná někoho napadlo i jiné jejich efektivní využití.

Původně byl pan ministr natolik osvícen, že vymyslel zákazníkům povinnost účtenku si převzít. V rámci následných diskuzí se to však nějak neuchytilo, takže nakonec zůstala pouze povinnost podnikatelů účtenku zákazníkům vydat, přičemž zákazníci ji mohou klidně nechat spadnout pod stůl.

Babišovo ministerstvo i daňová správa tvrdí, že bude možné skloubit dohromady účtenku klasickou, jakou už dávno známe, s účtenkou novou. Bude se podle jejich názoru zkrátka vydávat pouze jedna účtenka, jen toho na ní bude více napsáno. Jak se ale všichni tradiční zločinci spikli proti panu Babišovi, vznikl jeden menší problém. Jeho výklad je v rozporu s jeho zákonem.

Klasická účtenka vychází zejména ze Zákona o ochraně spotřebitele. Má být na vyžádání vydána v okamžiku zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby. Taková účtenka pak často slouží také jako určitý doklad v případě reklamace, byť v některých případech nemůže nahradit záruční list či svědectví zvídavých zákazníků, kteří se u našeho nákupu nachomýtli. Rozhodně ji není možné vydat dříve, než dojde k nákupu.

Podle velmi benevolentního výkladu by snad bylo možné, aby si zákazník o doklad požádal kdykoli později, tedy třeba i za pár měsíců, s tím, že prodavač či hostinský musí jeho žádosti vyhovět. Takový výklad zastává daňová správa a dokládá to tím, že je ve stejném zákoně také uvedeno, že v případě prodeje s následnou dodávkou musí účtenka obsahovat také místo určení a datum dodávky. Každý ať si sám posoudí, zda je to opravdu myšleno tak, že se může s vystavením účtenky čekat až do chvíle, než bude zboží dodáno (ale nekomplikujte si zbytečně úvahy ještě poskytnutím služby, jako je třeba nákup nábytku s následnou instalací přímo u vás doma).

Přísnější výklad by byl takový, že lze účtenku vydat jedině hned po zakoupení zboží či poskytnutí služby. Jistěže se může zákazník dohodnout s panem hostinským, aby mu byla účtenka vystavena až zítra, protože by ji dnes mohl cestou domů ztratit. Důvěřivému zákazníkovi však poté hrozí, že už účtenku nikdy nedostane, protože zákon podle tohoto, jistě smysluplnějšího výkladu nenutí pana hostinského, aby vyhověl dodatečně (tedy pokud spolu ti dva neuzavřou smlouvu, nejlépe písemnou, kterou však tenhle zákazník nesmí cestou domů vytratit).

Říkáte si asi, že je jedno, že zákon zřejmě ukládá povinnost vydat účtenku na přání zákazníka jedině v okamžiku zakoupení zboží či poskytnutí služby (nebo spíše těsně poté). Malér je, že nová účtenka podle Zákona o evidenci tržeb musí být vytvořena nejpozději v okamžiku tržby. Teď jsme se dostali k tomu nejhoršímu.

Kdy nastává tržba? Podle českých právních předpisů v okamžiku, kdy má podnikatel právo na to, aby mu zákazník zaplatil. K tomu nemusí dojít nutně ve chvíli, kdy si zakoupí zboží. Co když si třeba zákazník zakoupí zboží na Velikonoce, ale jeho cena bude na základě smlouvy určena třeba podle ceny na burze příští rok v prosinci? K zakoupení došlo, cena je jasně určená, takže musí být na případné vyžádání zákazníka vystavena stará známá účtenka. Tržba však podle českého práva nastane až příští rok v prosinci. Další výkladové problémy mohou nastat třeba v případě, že si zákazník zatím nechá zboží u nás na skladě (a ještě k tomu třeba na základě smlouvy zůstanou všechna rizika, jako je třeba zničení zboží při vyplavení skladu, na nás).

Bavíme se celou dobu o účtenkách v Zákoně o ochraně spotřebitele a v Zákoně o evidenci tržeb, protože kdybychom k tomu přidali třeba doklady pro účely DPH, kde je důležitý okamžik převzetí zboží či zápisu do katastru nemovitostí, měli bychom z toho hlavu jako kredenc.

Úplně největší zmatek však způsobuje překvapivý názor Babišova ministerstva, že k tržbě dochází v okamžiku zaplacení. Tedy často v úplně jiném momentě, než dojde ke sjednání obchodu či převzetí zboží.

Ze všeho výše uvedeného v každém případě vyplývá, že stará známá účtenka potvrzuje úplně něco jiného než účtenka nově vymyšlená ministrem Babišem. V některých případech budou muset být obě účtenky vydány zvlášť, v jiných případech budou moci být vydány ve stejném okamžiku, ale budou muset být odděleny. Nejlépe by pro jistotu každá měla být na samostatném papíře (bude‑li se jednat o tištěnou formu účtenek). V restauraci si na každou z nich budete moci dát podepsat jinou slavnou osobnost, kterou tam potkáte. Nebo si na ně můžete nakreslit svůj nápad, obdobně jako ekonom Arthur Laffer nakreslil v hospodě u piva na ubrousek budoucímu americkému viceprezidentovi Dicku Cheneymu křivku daňových výnosů, se kterou se pak celosvětově proslavil.

Jestli si myslíte, že tím to končí, podceňujete Ministerstvo financí pod vedením vynálezce Babiše. Další účtenku jako obchodníci vydáte (a na centrálu zaevidujete tržbu), pokud vám zákazník zanechá spropitné, které vám nenahlásil ještě před podtržením a sečtením útraty, aby mohlo být zahrnuto do účtenky první. Podle názoru daňové správy jen tehdy, když si spropitné nechává zaměstnavatel, ale podle názoru příslušné náměstkyně ministra Babiše kdykoli, tedy i v případě, že si spropitné ponechá číšník či zaměstnankyně kadeřnického salónu. Koupíte si v obchodě potraviny za 98 korun. Dáte paní pokladní stovku a řeknete, že „to je dobrý“, což znamená, že dostala dvě koruny navíc. Ze zákona jsou sice vyloučeny ojedinělé tržby, ale tohle se přece paní pokladní neděje jen ojediněle. Další povinně vystavená účtenka tedy bude znít na dvě koruny.

Pokud mají daňová správa i ministr Babiš pravdu ve svém výkladu, že tržba nastává v okamžiku zaplacení, uvědomte si, že bude muset být vydána nová účtenka při každém zaplacení (tedy pokud nebude provedeno bankovním převodem, protože na ten se online evidence tržeb podle žádného výkladu nevztahuje). Zaplatíte zálohu? Účtenka. Nakoupíte na dluh a pak jeho část splatíte? Účtenka. Zaplatíte případné úroky z dluhu? Účtenka. Druhá splátka dluhu? Vždyť víte.

Pokud dnes večer usnete jen díky tomu, že budete počítat účtenky, vzpomeňte si v dobrém na pana ministra Babiše. Jemu se totiž pak bude také lépe usínat, protože si uvědomí, že vykonal dobrý skutek.

Podívejte se také na další články o neuvěřitelných nápadech v legračním Zákoně o evidenci tržeb:

Ministr Babiš neví, co to jsou „tržby“ aneb Hlouposti v EET I.

EET: Již brzy se můžeme „těšit“ na Babišův udavačský web a astronomické pokuty pro živnostníky