Výrok polského europoslance Janusze Korwina-Mikkeho, že „ženy musejí vydělávat méně, jelikož jsou slabší, jsou menší a jsou méně inteligentní“ obletěl předevčírem celý svět. Korwinovi teď hrozí trest, například ústní napomenutí nebo vyloučení ze zasedání Evropského parlamentu. Excentrický polský libertarián si z toho ale nic nedělá. Jeho výroky nejsou ničím jiným než cílenými provokacemi, jimiž uspokojuje polské puberťáky, a šokován může být jen ten, kdo Korwina nezná.
Janusz Korwin-Mikke je známou polskou postavičkou, v několika filmech si dokonce zahrál sám sebe. Měl pohnuté dětství, jeho matka zemřela ve Varšavském povstání a otce komunisté uvěznili. Vychovávala ho babička. V mládí studoval matematiku, právo, sociologii a filozofii a několikrát se za protistátní činnost ocitl ve vězení. Nakonec dokončil jen studia filozofie. Pracoval v akademické sféře, odkud byl však propuštěn rozhodnutím tehdejší komunistické vlády. Na rozdíl od svých kolegů se proti rozhodnutí neodvolal, z univerzity odešel a živil se jako profesionální hráč bridže.
V roce 1978 založil malé nakladatelství Officyna Liberałów, která vydávalo převážně ekonomickou literaturu, konkrétně díla ekonomických liberálů, a ve svém bytě začal pořádat seminář s názvem Pravice-Liberalismus-Konzervatismus. Účastnil se dění v Solidaritě, její požadavky však podle jeho mínění nebyly dostatečně radikální. Vlastním nákladem dál vydával díla Friedricha von Hayeka nebo Miltona Friedmana a vytvářel konzervativně liberální časopis Stańczyk.
Od roku 1990 Korwin se svým programem „bít kurvy a zloděje“, jinak také s myšlenkou štíhlého státu a volného trhu, neúnavně a většinou neúspěšně kandiduje do různých funkcí. Často vystupuje v různých televizních pořadech a účastní se veřejných diskusí, kde proslul svým nevybíravým slovníkem a tím, že si s oponenty nebere servítky. Libuje si v provokacích, za své výroky se dostal i před soud, trestní oznámení na něj podala „Strana žen“ za to, že ji opakovaně nazýval „stranou exhibicionistek“. Soud rozhodl v Korwinův prospěch.
Jako excentrický šoumen, který nejde daleko pro drsné urážky a zesměšňování oponentů, si Korwin vydobyl nemalou popularitu mezi polskou mládeží. Spíš jako klaun než politik. Jeho popularitu do velké míry pomáhaly vytvářet i hysterické reakce odpůrců, z nichž Korwin vždycky vyšel jako zářný rebel, který dokázal vydráždit k nepříčetnosti tu feministku tvrdící, že „ve stejnopohlavních svazcích se rodí stejně, a dokonce víc dětí než v různopohlavních“, tu mladého polského komunistu navrhujícího sedmdesátiprocentní zdanění bohatých.
Korwin se svou drsnou, politicky nekorektní rétorikou trefil do nálad polské mládeže, která je k překvapení sociologů pravicovější než ostatní generace. Jen pro představu, v roce 2015 hlasovalo 66 procent polských studentů pro dnes vládnoucí PiS, hnutí populisty Kukize a právě pro Korwina. Ten ale na rozdíl od PiS a Kukize nenašel dostatek voličů v jiných věkových kategoriích. Řada jeho příznivců navíc dosud ještě nemá volební právo. Podle průzkumu z roku 2014 by Korwin volby vyhrál, kdyby volili jen školáci.
Protože však školáci nevolí a mladí dospělí z podpory Korwina často prostě vyrostou, neudělala jeho strana v polské politice zrovna díru do světa. Korwin je však polská Bobošíková, takže se nikdy nevzdává a po několikeré kandidatuře na prezidenta se jal, tentokrát úspěšně, kandidovat do Evropského parlamentu. Proč právě v těchto volbách uspěl? Poláci nemají o Evropském parlamentu vyšší mínění než například Češi. Většina jich tyto volby ignoruje a část těch, co se přece jen k urnám dokopou, má Bruselu plné zuby.
A Korwin se v Evropském parlamentu opravdu snaží svým příznivcům vyhovět. Vytočit do nepříčetnosti eurobyrokraty, feministky nebo socialisty a pak se pást na jejich hysterii. O způsobu, jakým vnímá své působení v Bruselu svědčí i to, že každou promluvu na půdě parlamentu končí parafrází slavného výroku: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ V podání Korwina: „Ostatně soudím, že Evropská unie musí být zničena.“ Na rozdíl od jiných euroskeptiků mu nemůže být vyčítáno, že bere peníze od instituce, kterou chce přitom zničit. Korwin se k tomu sám hrdě hlásí.
