ANALÝZA /Začalo to jako nepovedený vtip. Muž si oblékl kostým dámy v letech, nasadil si paruku, lyže a nechal se táhnout za automobilem ulicemi ukrajinského města. Policii se stařena nezdála, tak provedla kontrolu jejích dokladů. Ukázalo se, že jde o člověka, který ignoroval předvolání do armády a měl dávno sloužit. Byl tedy doručen k výcviku. Bizarních proruských příběhů o tom, jak Ukrajina loví své brance, je od začátku války přehršel, stejně tak jako zpráv o tom, že se jí už nedostává ke službě svolných mužů. Za hranicí ruské propagandy se však nachází rozsáhlá skupina odvážných a odhodlaných lidí, které se armáda napadené země nyní zřejmě pokusí získat.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v srpnu letošního roku odvolal z funkcí všechny oblastní velitele registračních a odvodových úřadů. Reagoval tak na sérii korupčních skandálů, které ukázaly, že před cestou do armády mohla mnoho Ukrajinců zachránit vhodně složená finanční částka. „Systém by měl být řízen lidmi, kteří přesně vědí, co je to válka a proč jsou cynismus a korupce v časech války aktem velezrady,“ okomentoval toto rozhodnutí.
Efektem jeho operace mělo být potírání korupce ve státě, nicméně měla i jeden ne zcela žádoucí dopad. Odvodoví komisaři byli sice v řadě případů zkorumpovaní, zároveň ale také byli efektivní. Ve chvíli, kdy se na jejich místa posadili nezkušení nováčci, zjistili, že dodat armádě každý měsíc požadovaný počet odvedenců není vůbec jednoduché. Výsledkem byl výpadek odvodů čerstvých sil v době, kdy si to ukrajinská armáda ani trochu nepřála.
Již po roce války a zejména po ruské ofenzivě u Bachmutu se začaly ozývat hlasy, že ukrajinská armáda nutně potřebuje rozumný postup pro nábor nových vojáků. Váleční veteráni, kteří sloužili v ukrajinských ozbrojených silách často už od roku 2014, padli, byli zajati anebo byli unaveni léty bojů a měsíci extrémního náporu v podobě plnohodnotné ruské invaze. Snahy nahradit jejich zkušené, avšak vyčerpané a prořídlé řady nováčky však vedly ke zmatkům, jichž nepřítel hbitě využíval.
Na druhé straně se objevovaly zprávy o živelných pokusech o odvody lidí, na které komisaři číhají před bary, posilovnami nebo na zastávkách městské hromadné dopravy. Nic z toho nebylo však pro morálku ukrajinských mužů tak ničivé jako zprávy o úplatných posudkových lékařích, kteří za horentní sumy vybavovali Ukrajince paušálně potvrzeními o všemožných chronických nemocech, aby jim umožnili vycestovat za hranice, což bylo pro běžného smrtelníka nemožné a zakázané. Dezertér v botaskách, kterého zachránili ukrajinští pohraničníci v zasněženém pohoří, více než 2000 metrů nad mořem, by o tom mohl vyprávět.
Ukrajinští muži, kteří před peklem války unikli na Západ, jsou pod ochranou zemí, do nichž se uchýlili, a neexistuje způsob, jak je donutit k tomu, aby se vrátili do země, ve které by případně mohli čelit i trestnímu stíhání. Jejich momentálně domovské státy je navíc nevydají do země, která je ve válečném stavu, protože by to odporovalo jejich právnímu řádu.
Vojáci, kteří válčí v předních liniích, se zpočátku shodovali v tom, že nechtějí bojovat po boku někoho, kdo je na frontě z donucení. Po bezmála dvou letech války však mnozí z nich hovoří o únavě a potřebě odpočinku. Na frontě je, často navzdory utrženým zraněním, drží setrvačnost i vnitřní odhodlání, ale zřejmě i vědomí, že nezkušení vojáci, kteří po několika týdnech výcviku nastoupí na jejich místo, mohou velmi snadno ztratit pozice, kvůli nimž umírali jejich kamarádi a oni sami krváceli. Ukrajina proto hledá novou cestu.
Práce na změnách systému mobilizace byla již oznámena jak „antikorupčním“ ukrajinským ministrem obrany Rustemem Umerovem, tak prezidentským poradcem Mychajlem Podoljakem. Na jedné straně má motivovat muže, aby se přihlásili do služby dobrovolně s tím, že jim bude zaručena pozice odpovídající jejich schopnostem. Na straně druhé se má racionalizovat systém doručování předvolánek, zvýšit žold vojáků a všeobecně zcivilizovat náborový proces.
Dosáhnout podobného výsledku v podmínkách totální války s Ruskem bude nesnadné. Je to ale jediná možnost, jak motivovat ukrajinské muže, aby nasadili životy za ochranu své vlasti. Ti, kteří to chtěli zkusit, už bojují v první linii. Ostatní bude potřeba přesvědčit o tom, že předvolání není okamžitý jednosměrný lístek do zákopů u Bachmutu. To by dnes nestačilo ani těm největším ukrajinským patriotům. Západ možná nemůže dodat Ukrajině tolik zbraní, kolik by potřebovala, stále ji ale ještě může zasypat penězi. Vyhlídka na slušné finanční podmínky přiměla už v minulosti mnoho mužů k tomu, aby podstoupili to strašlivé riziko a vyrazili bojovat za správnou věc. Pokud je Ukrajina přesvědčí, že nebude hloupě plýtvat jejich životy, je možné, že její žádost mnoho z nich vyslyší.