Letošní nástupová kolekce na olympijské hry v Paříži vzbudila mezi českou veřejností hlasitou diskuzi. Za oblečením, které má diváky celého světa zaujmout během pár sekund, stojí rodák z Hodonína Jan Černý. I když je mu teprve třicet let, má za sebou již mnoho kariérních úspěchů včetně ocenění Czech Grand Design za módního designéra roku či úspěšnou stáž u značky Louis Vuitton v Paříži.

Designér Jan Černý podle vlastních slov vytváří zážitky. Ať už v podobě promyšleně zabaleného trička z e-shopu, nebo jeho módní přehlídky, z nichž ta poslední byla přímo na Pražském hradě. „Kdybych dělal oblečení jenom pro oblečení, nedostal bych se tam, kde jsem teď,“ tvrdí Černý.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Jeho tvorba je postavená na třech pilířích, mezi něž patří workwear, streetwear a tailoring. I když by se na první pohled mohlo zdát, že tvoří převážně pánskou módu, označuje své věci jako genderless, což znamená, že nejsou určené konkrétnímu pohlaví. „Prezentuji je na klucích, protože to podle mě vypadá přirozeněji. Plno mých zákazníků jsou holky, kterým stačí třeba upravit rukávy, aby jim moje věci lépe sedly,“ vysvětluje návrhář. Pánská móda mu dnes přijde zajímavější, protože na rozdíl od té dámské se v ní dá více experimentovat.

Ještě při studiu absolvoval stáž v Paříži u jednoho z nejznámějších módních domů Louis Vuitton pod vedením tehdejšího kreativního ředitele Virgila Abloha. „Nic mi nedalo tolik jako právě tato stáž. Nemyslím vizuálně, ale spíš jsem objevil, že každý máme svůj pohled na tvorbu a vyplatí se držet vlastních instinktů,“ pokračuje. V Paříži se naučil, jak pracovat v týmu i jak ho vést. Zároveň mu praxe ukázala, že i v takovém módním gigantu, kterým Louis Vuitton je, se občas stane nějaký průšvih, což mu dodalo odvahu do jeho vlastní kariéry.

Maxi cedulky a Rorschach

Mezi Janovy charakteristické prvky patří například vytkávané maxi cedulky přišité na zadní straně triček a mikin. Nositel je může zastrčit dovnitř, nebo nechat volně viset na zádech ven. Tento prvek se stal pro Janovu tvorbu tak signifikantní, že se propsal i do olympijské kolekce. „Všechno spojuje. Zároveň se mi líbí, že mezi lidmi vyvolává interakci, protože se občas stane, že za vámi přijde někdo cizí a řekne, že vám trčí cedulka. Vy mu pak vysvětlíte, že je to naschvál, a začnete se bavit o značce. Mělo by to být v nějaké knížce brandingu,“ směje se Jan. I když cedulky vznikly náhodou, staly se skvělým marketingovým nástrojem.

I obleky dělá trochu jinak. Hraje si jak s velikostí, tak se střihy a barvami. „Mám ale klienty, kterým šiju byznysové obleky do kanceláře, kde musím být konzervativnější, ale vyřádím se v detailech,“ upřesňuje. V jeho tvorbě je důležité rozlišovat mezi přehlídkovým oblečením a tím, co je na e-shopu. „Přehlídka je stoprocentní vize na další sezonu, kde mohu upustit uzdu fantazii. Na e-shopu jsou spíše nositelné věci,“ objasňuje. V kolekcích je často vidět uniformita a Rorschachův vzor, který aplikuje ručně. „Vychází z tvorby Vladimíra Boudníka, který je dlouhodobě mou inspirací,“ pokračuje Jan.

Jan Societé

V minulém roce prošla Janova značka rebrandem, když se z Jan Černý přejmenovala na Jan Societé. „Je hlavně o komunitě, která ji nosí, a lidech, co za ní stojí,“ říká designér. Důležitou součástí jeho týmu je například Boris Kráľ, který se věnuje střihům, a Aneta Machová, co má na starosti výrobu. První kolekci pod novým jménem uvedl přímo na Pražském hradě. I přesto, že toho má teď tolik, uvažuje nad dalšími projekty. „Koncept na další show mě napadl už na jaře, když jsme finalizovali nástupovou kolekci. Víc prozradit ale nemůžu.“

Kromě vlastní značky pomohl obnovit výrobu českých tenisek Prestige. Při studiu na vysoké škole Tomáše Bati ve Zlíně jezdil do nedaleké výrobny legendárních českých bot, kde si jej pracovníci vybrali ke spolupráci. „Jako jediný ze studentů jsem tam s nimi opravdu trávil čas,“ vzpomíná. Redesign prestižek nakonec sklidil úspěch i na Czech Grand Design, kde za něj Jan dostal ocenění Designér roku 2019. Jan x Prestige funguje dodnes.

Veškeré oblečení vyrábí v Česku a na Slovensku. Materiály pak čerpá převážně ze zemí Evropské unie. Nylon, z něhož jsou i pláště v olympijské kolekci, dovezl z Japonska. „Pracujeme s tím, co je. Bohužel u nás moc výroben nezbylo,“ podotýká Jan. Typického zákazníka nemá. „Jsou to duchem mladí lidé, to je spojuje. Často pracují v kreativním průmyslu a chtějí oblečení, které je kvalitní a liší se od ostatních,“ tvrdí designér a dodává, že například trička vyrábí maximálně v třiceti pěti kusech, tudíž konkrétní design má jen hrstka lidí. Právě trička a prestižky patří k jeho nejprodávanějším produktům. „Jsou cenově dostupnější, takže to dává smysl.“ Když v minulém roce představil svoji první kabelku, dokázal, že i doplňky mohou být genderless. Jednoduchý kožený tvar, který pevně stojí na nožkách, se hodí jak k pánskému, tak k dámskému oděvu.

Janovo oblečení je často vidět mezi českými umělci a celebritami. Sám návrhář si vybírá, koho obleče a koho ne. „Odmítl jsem opravdu velká jména. Nepotřebuji šplhat po nějakých obřích jménech a současně chci dělat s lidmi, u nichž vnímám určitý vkus a souzním s jejich osobností,“ vysvětluje. Při otázce, jestli existuje někdo, koho by neoblékl, se Jan směje a říká, že třeba Putina určitě ne. Mezi jeho stálé zákazníky patří například Ben Christovao, Annet X nebo Nobody Listen.

Na olympiádu jen to nejlepší

Při tvorbě olympijské kolekce bylo nejtěžší zkombinovat to nejlepší z jeho kreativity do jednoho modelu. „Výsledkem je barevně mírně posunutá česká trikolora, propojení s Paříží tvoří náš baloňák odkazující na jejich trench coat a můj vlastní rukopis se odráží na Rorschachově vzoru a maxi visačkách,“ komentuje. Největší výzvou bylo všechno časově zvládnout. I když je kolekce, jako obvykle, ve spolupráci s Alpine Pro, rozhodl se Jan vše vyrobit se svými dodavateli. „Kromě bot jsem všechno dělal já s kolegyní, co má na starosti produkci,“ říká. V kolekci je spousta skrytých referencí. Například již zmiňovaný vzor na plášti od Vladimíra Boudníka, který se narodil v roce 1924, což je nejen přesně před sto lety, ale zároveň je to naposledy, co se olympijské hry konaly v Paříži.

Boudník byl známý tím, že chodil škrábat vzory na oprýskané stěny v centru Prahy. „Razítka na plášti se symboly CZE, antickými běžci a nápisem This is uniform for Czech team mi přijdou jako ty kresbičky na stěně,“ objasňuje Jan. Ručně je nakreslil jeho grafik Martin Tomáš. Barevné gradienty polo trika a kalhot zase vycházejí z barev historických českých dresů. Na šátku, ponožkách, teniskách a viditelných etiketách je nečekaný hráškově zelený akcent, který záměrně rozbíjí klasičtější červeno-modro-bílou siluetu. Za malé vítězství považuje skrytí velkých log. „Na oblečení najdete jen malinké logo česko-olympijského týmu, které je navíc červeno-bílé, což se nám povedlo s Paříží ukecat,“ směje se. Tuto výjimku si vybojoval kvůli vizuální čistotě.

Kromě oblečení do kolekce patří i amulet, který Jan vlastnoručně vytvořil ve spolupráci se sklářskou značkou Lasvit. Nejprve přemýšlel nad šperkem, pak ho napadl amulet. Jeho tvar připomínající srdíčko vychází z lípy, českého národního stromu. „Vlastně nebude vůbec vidět. Sportovci jej budou mít v kapse, ale tak to přesně má být,“ zdůrazňuje. Lípa má ochranou funkci, a bude tak české sportovce doprovázet při jejich životních výkonech. Před pár týdny se na internetu rozproudila diskuze nad nástupovou kolekcí od umělé inteligence. „Pracovat s AI v módním odvětví je známkou lenosti. Myslím si, že do budoucna to bude tak, že AI bude Zara, ale Chanel budou tvořit lidi,“ tvrdí Jan.

Domácí kritika

Jeho olympijská kolekce vyvolala mezi Čechy více než jen veřejnou debatu. Pro některé byla šokující, jiní ji považovali za převratnou. Ať už se řadíte na jakoukoliv stranu, je nutné uznat, že díky Janově kolekci se Česko dostalo do celosvětového povědomí ještě před zahájením olympijských her. České oblečení na úvodní ceremoniál zmiňuje například BBC a na oficiálním instagramovém profilu her je Janova kolekce zařazena mezi sedm nejlepších. „Mám radost z toho, jak to dopadlo,“ usmívá se Jan.

V zahraničí byli z kolekce nadšení, negativní odezvu vyvolala spíše na tuzemské scéně, hlavně na sociálních sítích a na diskuzních fórech. Starší generaci, která se stala hlavním kritikem kolekce, podle Jana ovlivňuje historie a zvyk na určitou jednoduchost a nevýraznost, s níž byl spojený oděv za minulého režimu. „Současně si myslím, že se přes noc vždycky staneme odborníci na všechno a nenecháme si poradit, v čemž vidím větší problém,“ uvažuje. S ohledem na názory na nástupovou kolekci to vidí následovně. „Máme tu dvě skupiny lidí. Jedni, kteří se zastávají, druzí, kteří ji nenávidí, a to je úplně v pořádku. Mně se taky nelíbí úplně všechno,“ říká Jan.

Dále čtěte

Od Vasek k Botaskám. Mladý Václav Staněk oživuje český obuvnický průmysl

Zlín, odkud Václav Staněk pochází, je skrznaskrz protkán odkazem Tomáše Bati. Není divu, že mu neunikl ani zakladatel firmy Vasky,…

Komentáře si moc nečte, za tu dobu, co tvoří, si na nějaký ten hate už zvykl. „Před odhalením kolekce jsem volal rodičům, aby se připravili, že možná budou číst nějaké negativní komentáře, a ať to vypustí.“ Jedinou kritiku, kterou bere v potaz, je ta konstruktivní. Díky poměrně široké mediální kampani se mu povedlo dostat do veřejného prostoru a vysvětlit, co za vznikem kolekce stálo. „Vytvořil jsem něco, čemu opravdu věřím, na událost, kde během deseti sekund musíte zaujmout celý svět. Není to na běžné nošení, a to si myslím, že většina lidí nechápe,“ komentuje Jan. Nejdůležitější je, jak se v tom budou cítit sami sportovci. „Vybrali si mě, chtějí nosit současné věci a musím říct, že jsem se u nich osobně setkal jen s příjemnými reakcemi,“ tvrdí Jan.

Samozřejmě i Jan má svůj názor na oblečení ostatních zemí. „Mongolsko je neuvěřitelné. Odkazují se na jejich kroje, ale moderním způsobem. Také se mi velmi líbí volnočasová kolekce Francie, již navrhl Stéphane Ashpool. Ta nástupová není úplně nejšťastnější, tedy alespoň za mě,“ říká Jan a dodává, že její výrobce Berluti je exkluzivní francouzskou značkou, tudíž i když na první pohled nemusí být oblečení podle jeho vkusu, je si jistý, že bude perfektně ušité.  Do Paříže se moc těší. Jede tam s celým svým týmem. „Bude to taková hezká tečka,“ uzavírá.