Setkání papeže Jana Pavla II. s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem (Aljaška, 1984). FOTO: White House Photographic Collection / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: White House Photographic Collection / Wikimedia Commons / Public Domain
Prvního ledna 1986 začal papež Jan Pavel II. svou novoroční homilii modlitbou, která dodnes neztratila nic ze své naléhavosti. V promluvě připomněl nutnost celosvětových snah o mír, jež se odrážejí i v každodenní agendě nynějšího papeže Františka. Lidé demokratického civilizačního okruhu si po loňské ruské invazi na Ukrajinu nepřejí patrně nic víc než porážku Putinova Ruska. A mnozí se za to také modlí. Kéž by se rok 2023 stal začátkem nové epochy ukrajinského národa i postputinovského Ruska.
Rok 1986 přinesl stejně jako rok 2022 řadu událostí, z nichž nebylo lidem doma a ve světě veselo. Dne 10. ledna zemřel básník Jaroslav Seifert; 28. ledna explodoval po startu raketoplán Challenger a 26. dubna došlo k výbuchu v černobylské jaderné elektrárně. Naopak pozitivní a nečekané bylo, když o necelých čtrnáct dní dříve navštívil papež jako první novodobý pontifik (a možná vůbec jako první papež v dějinách) římskou synagogu.
Polák Karol Wojtyła, narozený v roce 1920, moc dobře věděl, čeho se oba totalitní režimy 20. století, nacismus a komunismus, dopustily, a stejně dobře věděl, jakou nenávist mělo sovětské impérium ke všemu duchovnímu, a zvláště ke křesťanství, jež umí a ze své podstaty také musí demaskovat ideologie, které se snaží rozvrátit dosavadní řád a společenské uspořádání.
Když si člověk poslechne i jen zlomek všech možných novoročních projevů československých prezidentů po roce 1948, vidí, jak dokonale v nich vymizela naděje opírající se o jakýkoliv duchovní přesah. Až novoroční projevy prezidenta Václava Havla zase počítaly s nadějí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Modlitba Jana Pavla II. k novému roku 1986 není sladkobolným textem. Po celou dobu svého kněžství v rodné vlasti i tehdy, kdy se stal biskupem a nakonec papežem, dokazoval Karol Wojtyła, že do věcí, které člověk žádá na Bohu, se musí sám vložit, věřit jim a umět se pro ně také obětovat. Tehdy může směle vložit každý svůj začátek do dlaní toho, kdo je Počátkem s velkým „P“. Při svých cestách po světě Jan Pavel II. často hovořil o absolutní hodnotě lidského života a o důstojnosti, která přináleží všem lidem bez rozdílu. K aktivnímu a odvážnému nasazení pro správu věcí tohoto světa a pro změny a reformy, které bylo třeba uskutečnit, uměl přesvědčit zvláště mladé lidi.
Křesťané se měli přestat dojímat odcizeným Bohem někde tam, na nebesích, ale stávat se prostředníky jeho lásky a milosrdenství. Když svatý papež ve své modlitbě říká, že budeme muset naplnit prostor a čas nového roku nějakým obsahem, jaký obsah to asi bude? Neodvažuji se ptát, protože tajemství lidského srdce je nedotknutelné. Přál bych si ale, aby část tohoto obsahu souvisela s vnitřní potřebou učinit svět kolem sebe a v nás zase o něco bezpečnějším, laskavějším a krásnějším.
Přijmi, svatý Otče, věčný a všemohoucí Bože, přijmi tento rok, který dnes začínáme. Od prvního dne, od prvních hodin toužíme nabídnout Tobě, který jsi bez počátku, tento nový počátek spojený s dobou roku 1986.
Tento čas nás bude doprovázet v průběhu mnoha hodin, dnů, týdnů a měsíců. Den po dni se před každým z nás zjeví jako nový střípek budoucnosti, která se hned poté propadne v minulost, stejně jako minulost se teď stává součástí celého uplynulého roku.
Nový rok se před námi zjevuje jako velká neznámá, jako prostor, který budeme muset vyplnit nějakým obsahem, jako perspektiva neznámých událostí a rozhodnutí.
Jako nová etapa a nový prostor boje dobra se zlem na úrovni každé lidské bytosti a současně na úrovni rodiny, společnosti, národů: celého lidstva.
Od prvních hodin Ti toužíme nabídnout tuto novou etapu a tento ještě bílý list: nový čas zkoušky.
(Jan Pavel II.)
Zdeněk A. Eminger je křesťanský teolog, který vychází z katolicky orientovaného prostředí a je inspirován českým evangelickým porozuměním a světem umění.
