Rotný Karel Svoboda. FOTO: Vojenský historický archiv, se souhlasem
FOTO: Vojenský historický archiv, se souhlasem
Původním členem výsadku Anthropoid byl spolu s Josefem Gabčíkem rotný Karel Svoboda. Jen shoda nešťastných náhod vedla k tomu, že byl nahrazen Janem Kubišem a na rozdíl od svých spolubojovníků válku přežil, ačkoliv se nakonec bojového nasazení rovněž dočkal.
Karel Svoboda se narodil 18. října 1912 v rodině majitele slánské sodovkárny Josefa Svobody a jeho manželky Aloisie. Poté, co vychodil obecnou a měšťanskou školu, začal navštěvovat obchodní školu ve Slaném. Již po dvou letech však studia zanechal a nastoupil do otcovy sodovkárny jako úředník.
Rok 1932 pro něj znamenal nástup základní vojenské služby. Sloužil u hraničářského praporu 2 v Trutnově. Během služby absolvoval poddůstojnickou školu a nakonec se stal velitelem telefonního družstva. Tuto funkci vykonával až do roku 1934, kdy odešel do civilu. Následně byl střídavě bez zaměstnání, případně působil jako úředník či kreslič. Během mobilizace v roce 1938 nastoupil opět ke svému hraničářskému praporu do Trutnova a po demobilizaci pracoval v pražské sodovkárně firmy Havlín.
Stihnul se také oženit se svojí láskou Irenou Hájkovou. O narození syna Karla se však dozvěděl až po válce, protože v době, kdy malý Karel přišel na svět, byl jeho otec již v zahraničí připraven bojovat za svou vlast. Přešel totiž již 28. června 1939 hranice do Polska, kde jako jiní Čechoslováci podepsal podmíněný závazek cizinecké legii a byl prezentován jako svobodník v Sidi bel Abbès. Po vypuknutí války byl závazku zproštěn a v Agde byl 26. září 1939 zařazen ke spojovací rotě pěšího pluku 2, s níž se účastnil bojů na frontě. Po pádu Francie byl spolu s dalšími Čechoslováky evakuován do Anglie. Zde byl vybrán do výcviku pro plnění zvláštních úkolů ve vlasti a od 15. srpna 1941 do 13. září 1941 absolvoval na STS 26 základní sabotážní kurs, na nějž navazoval parašutistický výcvik na STS 51 v Ringway, který dokončil 20. září 1941.
Spolu s Josefem Gabčíkem byli vybráni do výsadku Anthropoid, jenže během posledních nočních cvičných seskoků utrpěl Karel Svoboda zranění hlavy s otřesem mozku a navíc u něj bylo podezření na vnitřní zranění. To se sice nakonec nepotvrdilo, ale ve výsadku byl nahrazen Janem Kubišem, jehož si výslovně přál Josef Gabčík, protože byl Kubiš jeho blízkým přítelem.
Smůla se vrací
Karel Svoboda pak po svém uzdravení absolvoval v rámci II. odboru skupiny D speciální radiokurs na STS 52 a byl zařazen do výsadku Wolfram. V září 1943 pak ještě na STS 43 v Chicheley Hall prošel opakovacím kursem a doplňkovým výcvikem.
Jenže i v případě tohoto výsadku, který byl do vlasti vysazen s převážně bojovými úkoly, měl Karel Svoboda smůlu. Když totiž byla skupina Wolfram 14. září 1944 vysazována v Beskydech, vzpříčila se mu ve výstupním otvoru letadla vysílačka a vítr jej následně zanesl daleko od ostatních členů skupiny, takže se mu nepodařilo s nikým setkat. Skupina tak přišla o svoji jedinou vysílačku i radistu. Jeho padák navíc uvízl na střeše osamělého stavení.
Sice se mu jej nakonec podařilo sundat a ukrýt spolu s radiostanicí, ale po pouhých pěti dnech byl 19. září 1944 nedaleko obce Morávka u samoty Úspolka zadržen příslušníky německého Jagdkomanda a předán gestapu. Během výslechů v Českém Těšíně a v Brně sice prozradil úkryt radiostanice, ale odmítl se jakkoliv podílet na radiové protihře, či fungovat jako konfident. Byl proto v lednu 1945 odeslán do koncentračního tábora Flossenbürg, kde se dočkal o tři měsíce později osvobození.
Provokace to nebyla…
V listopadu 1945 odešel na vlastní žádost z armády a začal pracovat jako úředník na ministerstvu zahraničí. Z politických důvodů byl po únoru 1948 jako „zápaďák“ propuštěn a začal pracovat na hydrometeorologické stanici v Ruzyni a posléze v Hydrometeorologickém ústavu v Komořanech.
V červnu 1948 jej kontaktoval štábní kapitán Václav Knotek, s nímž se znal z Velké Británie. Působil v emigraci a jako agent se pod jménem John Robert Coles vrátil do vlasti s cílem vybudovat zde zpravodajskou informační síť. Na Karla Svobodu se obrátil s nabídkou spolupráce, ale Karel Svoboda zřejmě v domnění, že jde o provokaci StB, plánovanou schůzku ohlásil bezpečnostním orgánům. Václav Knotek tak byl 16. června na vltavském nábřeží nedaleko právnické fakulty zatčen a o dvě hodiny později spáchal v cele sebevraždu pomocí kyanidové kapsle.
Karel Svoboda sice nebyl na rozdíl od jiných parašutistů vězněn, ale byl až do své smrti 3. dubna 1982 komunistickou tajnou bezpečností sledován.
Tragický osud rodiny
Tragický osud však potkal rodinu Karla Svobody. Jeho otec Josef nechal na přelomu dubna a května 1942 ve svém domě ve Slaném přespat členy dalšího výsadku Bivouac, Františka Pospíšila, Jindřicha Čoupka a Libora Zapletala. Gestapo se o tom však dozvědělo a do Slaného poslalo dalšího zadrženého parašutistu Viliama Gerika, který souhlasil se spoluprací. Není sice zcela jasné, zda se na následném zatčení Josefa Svobody Gerik nějak podílel, protože se měl údajně Josefu Svobodovi úmyslně hned na počátku schůzky dekonspirovat, ale pravdou zůstává, že Josef Svoboda byl zatčen a 31. května 1942 v rámci druhé heydrichiády na kobyliské střelnici popraven. Spolu s ním zde byla zavražděna i manželka jeho syna Karla Irena a o devět dní později i manželka Aloisie.
Malého Karla Svobodu si k sobě vzala jeho teta Alžběta Pužmanová, která jej vychovávala až do návratu svého bratra Karla Svobody po konci války. Byla sice v září 1942 gestapem také zatčena, ale protože jí nacisté žádnou odbojovou činnost nedokázali a protože na ni nijak neupozornil ani Viliam Gerik, byla propuštěna a následně do února 1943 internována jako osoba s „osobou příbuznou v zahraničí“ v táboře ve Svatobořicích u Kyjova.
