Výsledky hlasování Valného shromáždění OSN FOTO: OSN, se souhlasem
FOTO: OSN, se souhlasem
KOMENTÁŘ / Po izraelském obvinění na adresu agentury OSN pro pomoc Palestině (UNRWA) se objevila záplava pochybností, zda je to, co Izraelci tvrdí, vůbec možné. Jestli má smysl si představovat, že ctihodná instituce jako OSN přivírala oči nebo se chovala natolik naivně, aby do svých řad vpustila aktivní operativce teroristické organizace Hamás.
Podle materiálů, které Izrael předal Američanům, jeden ze zaměstnanců UNRWA měl spáchat únos ženy. Další údajně distribuoval munici do reaktivních granátometů a ještě další se prý zúčastnil masakru v kibucu, při němž zemřelo 97 osob a dalších 26 bylo uneseno.
Kromě několika ukázkových kauz, které už byly medializovány, v úterý proběhlo na dané téma slyšení v americkém kongresu, kde byli zákonodárci obeznámeni také s dosud neveřejnými detaily „systematičtějšího“ charakteru.
Podle nich zhruba 1200 zaměstnanců agentury, 10 % veškerého personálu a 23 % všech mužských palestinských pracovníků, má mít aktivní vazby na Hamás a další ozbrojené skupiny v Gaze. A zhruba polovina všech zaměstnanců UNRWA má mít blízké příbuzné s úzkými vazbami na Hamás, Palestinský islámský džihád a další ozbrojené organizace.
Bezprecedentní reakce řady zemí, které okamžitě pozastavily financování podezřelé instituce OSN, vyvolaly poplach. Obvykle bohatě financovaná UNRWA si na rozdíl od jiných poboček světové organizace netvoří finanční rezervy, a nyní jí tedy chybí přibližně polovina obvykle dostupných prostředků. Pokud situaci přestane zvládat, také Izrael by se musel výrazněji podílet na humanitární pomoci Palestincům, o což nijak nestojí.
Zastánci palestinské věci vsadili teď na narativ „respektovaná OSN versus izraelská hasbara“ a tvrdí, že obvinění ze strany židovského státu jsou údajně něčím naprosto neuvěřitelným.
Rejstřík světové organizace vypráví poněkud jiný příběh
Ti, kdo odmítají, že by OSN ve svých řadách tolerovala zločiny a zneužívání, by udělali dobře, kdyby se zdaleka vyhýbali mediálním archivům.
Mírové jednotky OSN v Kongu prosluly kauzami znásilňování a sexuálního zneužívání nezletilých. Totéž se týká případů ve Středoafrické republice. Obdobné případy ale byly zaznamenány také třeba na Haiti. Za pouhé tři měsíce roku 2018 obdržela OSN celkem sedmdesát obvinění ze sexuálního zneužívání.
Pokud si představujete, že OSN zaměstnává výhradně vysoce motivované profesionály s neprůstřelnou morálkou, do příslušných dokumentů raději ani nenahlížejte. Ačkoliv takoví profesionálové také jistě existují, během 15 let naleznete i zhruba 1700 sexuálních kauz týkajících se vojáků a zaměstnanců světové organizace.
A nejde bohužel „jen“ o případy mužů, kteří jako soukromé osoby zásadně nezvládli roli relativně bohatých a mocných zástupců velké mezinárodní instituce v oblastech zmítaných ozbrojenými konflikty.
Desítky humanitárních organizací v roce 2016 přerušily spolupráci s OSN v Sýrii kvůli neslýchané míře kolaborace jejích humanitárních agentur se zločinným Asadovým režimem. Kontrakty v hodnotě desítek milionů dolarů obdržely gangy spojené s dynastií Asadů, včetně firem osob sankcionovaných EU a USA. OSN dále platí výpalné „humanitárnímu fondu“ Asmy Asadové, čímž de facto pomáhá režimu financovat válečné úsilí a sama reprodukuje bídu a zločiny, které by měla odstraňovat. A byly zaznamenány také případy použití různého vybavení s emblémy OSN ve službách režimních jednotek.
Dvojí metr
Kauza obvinění z údajné genocidy, kterou předložila Jihoafrická republika u Mezinárodního soudního dvora, není zdaleka uzavřena a potáhne se ještě celé měsíce, nebo dokonce roky. Pro aktivisty sympatizující s palestinskými teroristy je však věc už po předběžném slyšení jasná: Izrael se podle nich genocidy dopustil už jen proto, že soud kauzu jednoduše nesmetl ze stolu a pustil se do vyšetřování některých podezření. Někteří dokonce trvají na tom, že sami „genocidu“ v Gaze vidí.
Obdobně jasno mají aktivisté i v případě údajného izraelského apartheidu, ačkoliv statisíce nežidovských obyvatel Izraele se těší plným občanským právům, volí své zástupce do Knesetu – a žádný soud na světě by takovou kauzu nebyl ochoten projednávat.
Stručně řečeno, v očích aktivistů podporujících „bojovníky za svobodu“ z řad Hamásu a dalších palestinských uskupení pro Izrael nikdy neplatí univerzální právní princip presumpce neviny. Netřeba čekat na konečný verdikt soudu. Naopak, aplikuje se alternativní pojetí „sprostého podezřelého“ vynalezené cimrmanovským inspektorem Trachtou.
Ale zrovna tak je prý nyní zbytečné čekat na výsledky šetření, které má zjistit rozsah možné infiltrace teroristů do agentury OSN pro pomoc Palestině. Údaje, které Izrael předložil, jsou prý naprosto nevěrohodné už jen proto, kdo je jejich původcem. Když jde o možnou přítomnost teroristických operativců a jejich pomocníků v řadách světové organizace, princip presumpce neviny najednou platí. A platí dokonce ve zcela extrémní podobě: Také zde je „úplně jasno“ dávno předtím, než dojde k prozkoumání všech relevantních skutečností a důkazů.
Genocidní záměry obsažené v nikdy nezrušeném základním dokumentu Hamásu není třeba brát vážně, kdežto příležitostná nevhodná prohlášení jednotlivých izraelských představitelů se rozhodně vážně brát musejí.
Připomeňme ještě, že ti, kdo rozhodně odmítají vzít v potaz materiály izraelských zpravodajských služeb, bez uzardění přebírají údaje o situaci v Gaze přímo od úřadů kontrolovaných Hamásem.
Apriorní kmenový princip „naší pravdy a jejich lži“, který jeho vyznavači považují za ztělesnění toho nejopravdovějšího humanismu, nevyhnutelně vede k tomu, že veškeré zjišťování a dokazování se v případě izraelsko-palestinského sporu stávají nadbytečnými.
