Andrej Babiš se před volbami prezentuje jako oběť zvůle tradičních politiků, zvláštního živočišného druhu, který nemyslí na lidi. Alespoň tak je definoval ve svém posledním předvolebním klipu. Tento specifický typ nepolitické politiky doprovází bolestínství, že jeho firmy strádají, protože na ně nemá čas. Přitom zisky Agrofertu kvetou, stejně tak jeho byznys se státem.

[ctete]62752[/ctete]

Nepolitik proti papalášům, podrazákům a korupčníkům

Šéf hnutí ANO poskytl před volbami několik velkých rozhovorů, kde stále zdůrazňuje, že není politik. Tradiční politik je v jeho očích papaláš, podrazák, korupčník. Tato paušalizace odpovídá slovníku komunistů, kteří přece také dělají politiku pro lidi. Dělali ji čtyřicet let a rádi by se na ní podíleli znovu. Mají to vetknuto i ve svých heslech, „s lidmi pro lidi“. V mnohém si s Babišem rozumějí.

„Ale tak to přece je, to podepíši,“ odvětil Babiš v rozhovoru pro Hospodářské noviny (3. 10. 2016) na dotaz, zda se nepodílí na tom, že lidé volí KSČM, protože útočí na politiku jako na správu věcí veřejných a používá výraz „staré struktury“. Zní to zvláštně od bývalého komunistického aparátčíka a zaměstnance PZO, jehož firmy po pádu totality těžily z klientelistických vazeb na politiky zejména v dobách vlády Miloše Zemana a Stanislava Grosse. A který si přes „staré struktury“ prolobboval například podporu biopaliv, byznys s miliardovým obratem.

„V tomto nejde o nic jiného než o to, aby tradiční strany lidem podsouvaly, že já mám díky politice nějaké kšefty. Ale opak je pravdou, moje firmy strádají. Moje firmy mají dramaticky nižší hospodářský výsledek než loni,“ ohradil se proti námitce, že by firmy člena vlády neměly dostávat státní dotace, zakázky a pobídky a vlastnit média.

Podobný rozhovor vyšel na Novinkách.cz (3. 10. 2016), kde odmítl tvrzení, že kumuluje ekonomickou, mediální a politickou moc. „Ale já nic nekumuluju. Mám všechno stejně, jako jsem měl. Tihle lidi, kteří v životě nic nedokázali, kteří jenom žvaní tady desítky let a nepostavili ani psí boudu, nechtějí, aby lidi jako já, kteří vybudovali firmu, která zaměstnává 35 tisíc lidí, šli do politiky. Protože oni mají ty svoje kšefty, oni mají tu svoji oligarchii,“ má jasno Babiš.

„Nechci z těch lidí dělat hlupáky. Všichni vědí, co mám, všichni mě sledují. Dodržuju zákon, nezneužívám tu pozici. Chovám se transparentně, nikdy jsem to nezneužil, naopak moje firmy trpí,“ dodal na dotaz, zda nechce převést svoje firmy na jiný subjekt, aby se vyhnul nejkřiklavějším projevům jeho střetu zájmů. Naposledy při dalším úspěchu jeho firmy Uniles v lesnických tendrech.

Polovina zisku českého Agroferu z eráru

Jaká je skutečnost? Podle dostupných informací loni zvýšil Agrofert zisk o 40 procent, na 8,6 miliardy korun, proti 6,1 miliardy v roce předchozím. Konsolidované tržby koncernu za prodej zboží, výrobků a služeb stagnovaly na úrovni 167,1 miliardy korun.

Ministr financí bagatelizuje, že jeho firmy mají z obchodů se státem minimální obrat. Agrofert sám přiznává, že z různých dotací a pobídek loni čerpal 1,5 miliardy korun, což je ovšem zhruba pětina jeho celkového zisku. Pokud ale započteme zisky Babišových firem podnikajících jen v České republice, nikoli v zahraničí (Německo, Slovensko), je podíl těchto veřejných peněz na zisku zhruba poloviční.

Podíl na tom má například situace ve státním podniku Čepro, spadající pod Ministerstvo financí. Dodávky bionafty do Čepra od firem Preol a Primagra, spadajících do holdingu Agrofert, letos tvoří 87 procent celkového podílu. Od roku 2013, tedy před nástupem šéfa hnutí ANO do vlády, se podíl jejich dodávek zdvojnásobil. Od loňského února jsou obě firmy jediným tuzemským producentem bionafty pro Čepro. Po razii Daňové Kobry skončil jejich poslední konkurent, ústecká Kratolia.

Ministr financí si přitom neopomněl zajistit prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv řepkové první generace v Poslanecké sněmovně.

Ještě podivnější je obchodování státu s prodejem rezervního obilí. Týdeník Euro zjistil, že další Babišova firma Navos získala naprosto exkluzivní byznys se Správou státních hmotných rezerv (SSHR), jednostranně výhodný pro Agrofert. Dokládají to smlouvy, které nejsou zveřejněny. To je v přímém rozporu s tím, že ministr financí neustále opakuje, že podniká transparentně.

Z těchto materiálů vyplývá, že odkupní cena se v případě prodeje nadbytečných 271 tisíc tun podle druhu obilí pohybovala v rozpětí od 2400 korun za tunu (pšenice krmná, ječmen krmný) do 3100 za tunu (pšenice potravinářská). Tržní cena obilí ale v té době byla až 5000 korun. Kdyby SSHR cenu obilí regulérně vysoutěžila přes centrální adresu, získala by výrazně více. Babišova firma Navos tak mohla zboží prodat na burze za výrazně vyšší cenu, než byla pořizovací.

Stát přichází o desítky až stovky milionů korun, uvádí Euro, a nelze než se ptát, proč. Ostatně tyto obchody už začala vyšetřovat Národní centrála proti organizovanému zločinu.

V roli oběti

Babiš ale nekumuluje jen politickou, ekonomickou a mediální moc, ale jak se v poslední době v ostrém střetu o vedení policie ukazuje, rozšiřoval svůj vliv v bezpečnostních složkách a státním zastupitelství. To se může hodit nejen při ochraně jeho současných i starších podnikatelských aktivit, ale současně při útocích na své konkurenty.

Symbióza médií vlastněných Agrofertem, bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty, který zaparkoval v celní správě, a vyšetřovaného olomouckého žalobce Iva Ištvana, je nejčerstvějším důkazem propojení nejrůznějších zájmů s oligarchou, svými nestandardními postupy ohrožující demokratický systém.

Andrej Babiš se v předvolební atmosféře staví do role oběti, proti které se spikli tradiční politici, původci všeho zla v této zemi. Bez těchto „korupčníků“ a příležitostí, které proměna totality v demokratický parlamentní systém s tržní ekonomikou vytvořila, by ovšem nebyl tam, kde dnes je.

Nerozlišuje, že jako v každé profesi je mezi politiky většina slušných lidí. Stejně jako mezi malými podnikateli, které šéf hnutí ANO pozoruje prizmatem zlodějů a podvodníků. Sám má přitom máslo na hlavě a měl by být při hodnocení ostatních vzhledem ke své minulosti zdrženlivější. Kdo ví, jaká bude za rok situace, a co všechno se mezitím může v éteru objevit?

[ctete]70807[/ctete]