Co se stalo s touto zemí? Kdysi jsme byli, přes všechny neúspěchy a nezdary, demokracií. Dokonce jsme svého času měli díky lidem, jako byl Václav Havel, i dobrý zvuk ve světě.
Dnes jsme všem pro smích s prezidentem, který obdivuje Putina a ztělesňuje to nejhorší z české povahy. A s oligarchou, o kterém píšou i za oceánem, že se zapletl se Státní bezpečností, stejně jako jeho otec i bratr.
Andrej Babiš dnes říká, že Státní bezpečnost byla dobrá a špatná. Tento mravně relativizující pohled na naši minulost, vedený snahou očistit sám sebe, je velmi nebezpečný. Státní bezpečnost mučila své politické odpůrce a v některých případech je také dokázala sprovodit ze světa. V lepším případě vyhrožovala lidem vyhozením z práce, uvězněním a všelijakými potížemi. Pokud jim někdo hodně pil krev, jako třeba vystudovaný teolog a člen Plastic People Vráťa Brabenec, mučila ho výhrůžkami, že ví, kde je jeho dítě a že to s malou dcerou špatně dopadne. Pokud byl objektem jejich zájmu hudebník Vlasta Třešňák, pálili mu ruce, aby si už nezahrál. Václava Havla uvěznila na řadu let, takže z kriminálu vyšel s podlomeným zdravím. Vrchlabský aktivista Pavel Wonka takové štěstí neměl.
Pokud se StB nepodařilo na člověka nic najít, začala s účelovou dehonestací. Disidenti byli označování za opilce a povaleče, kteří se štítí práce. Působení propagandy skrze majora Zemana a spol. některým lidem vymylo mozek natolik, že se i dnes, po pětadvaceti letech od revoluce, domnívají, že Václav Havel byl sukničkář a alkoholik a Plastic People zavraždili pilota, když se pokoušeli unést letadlo. Ne že by se Václavu Havlovi nelíbily ženy a že by se někdy rád nenapil. Ale jeho odvaha, statečnost a odkaz, který po sobě zanechal, mnohonásobně převážily jeho některé lidské povahové rysy. Ano, říkal dětem, že když si dá člověk panáka, je to hřejivý pocit. Karel Schwarzenberg taky přiznal, že se rád napije, a dokonce i někdy usne. Nenapije se pouze dokonalý asketa. Hitler určitě nikdy nepil a Andrej Babiš podle všeho také ne.
Dnes se doba naštěstí trochu změnila. Nikdo nemůže lidem vyhrožovat, byť by to byl vicepremiér vlády, fyzickou likvidací. Spíš na ně pošle kontrolu z finančního úřadu nebo je ve svých novinách označí nějakou dehonestující nálepkou, Schwarzenberg, který toho nalétá za měsíc víc než celá vláda dohromady, je opakovaně líčen jako muž na odchodu, který se stáhl do ústraní, a Kalousek, jeden z nejlepších ministrů financí, jakého jsme kdy měli a kterého ocenila také Evropa, je líčen jako alkoholik.
Podle ovoce poznáte je, říká se. Někdo, kdo pracuje jako předseda klubu a vystupuje na každém jednání Sněmovny, těžko může být alkoholik. Ledaže by byl alkoholik v mezičase, mezi tím, kdy běží do rádia a večer ještě do televize. Andrej Babiš, vycvičený Státní bezpečností, ale dobře ví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Sám do Sněmovny moc nechodí, na věcné dotazy nedokáže odpovědět a jeho jediný argument je, že „pracuje pro lidi“. Místo aby doopravdy vysvětlit původ svého majetku nebo jeho pětimiliardový zisk z hlasování o podpoře biopaliv, který ho usvědčuje spíš z toho, že pracuje pro sebe než „pro lidi“, bude donekonečna opakovat, že Kalousek byl opilý. Jako by fakt, že se někdo opil, mohl změnit něco na tom, že Andrej Babiš tuneluje tento stát a pokouší se ho přivést k oligarchii východního typu, k čemuž mu vydatně pomáhají lidé jako Radmila Kleslová.
Kalousek navíc včera večer v Událostech a komentářích v ČT opilý nebyl. Nakonec ale, i kdyby byl, na podstatě jeho argumentů to nic nemění.
