Islámský stát, který se hrdě hlásí k zodpovědnosti za teroristické útoky v severní Africe i v Evropě, představuje opravdu hrozivý a strašidelný fenomén a oprávněně vyvolává v lidech strach. Je to něco, s čím jsme se dosud nejen nesetkali, ale ani jsme si to nedokázali dosud představit. Abychom si však udrželi rozumný pohled na věc, tak je zároveň nutné, abychom si neustále uvědomovali souvislosti i naší vlastní situaci.
Přestože je Islámský stát obrovský a hlásí se k němu stále více lidí, pořád však představuje jen promile z celkového počtu muslimů, kterých je na celém světě odhadem kolem 1,6 miliardy. Na to bychom neměli zapomínat, když mluvíme o teroristických zločinech a když je směšujeme s celým islámským světem. Není také pravda, že všichni muslimové na celém světě se vůči Islámskému státu nevymezují, nebo naopak s ním ještě souhlasí – jak se nám snaží podsouvat řada autorů v českých médiích a především na sociálních sítích. Aktivita některých těchto lidí, kteří zakládají hysterické skupiny na obranu před islámem, šíří hromadou paniku a rozesílají poplašné zprávy, působí jako placená profesionální práce. Na Facebooku chodí ode zdi ke zdi a u lidí, kteří mají moc ovlivnit veřejné mínění, opakovaně publikují směsice polopravd a vyslovených lží. Nerozlišují mezi mírumilovnými muslimy, kterých je většina, a teroristy, kteří jsou a vždy budou v menšině. Nikde si u těchto „obránců naší civilizace“ nepřečteme ani zmínku o tom, že existuje deset arabských zemí, které se loni na podzim oficiálně dohodly společně se Spojenými státy na společném postupu proti Islámskému státu. Jmenovitě to byla Saúdská Arábie, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Omán, Egypt, Irák, Jordánsko a Libanon.
V září 2014 Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Jordánsko a Katar provedly nálety na pozice Islámského státu v Sýrii. Aliance těchto arabských zemí čítá dohromady téměř 50 milionů lidí. Vojenských operací proti IS se kromě zmíněných zemí účastnilo dále také Maroko, arabský stát, kde žije 33 milionů lidí. Turecký parlament loni v říjnu schválil možnost nasazení vojsk na území Iráku a Sýrie proti Islámskému státu. Jordánský král Abdalláh II. v únoru prohlásil: „Vymažeme Islámský stát z povrchu země.“ Mírumilovní muslimové, kteří odsuzují fanatismus Islámského státu, jsou v ohrožení úplně stejně jako ostatní lidé. Zapomíná se, že při útoku na Charlie Hebdo byl jednou z obětí teroristů i pařížský policista a muslim Ahmed Merabet.
Podle mínění velké části Čechů jsou ovšem muslimové všichni stejní – zarostlí fanatici vyzbrojení kalašnikovy, kteří přepadávají a podřezávají všechny, kteří neumí nazpaměť korán. Teroristům hlásícím se k IS jde o to šířit paniku a zkázu. Čím více vystrašených lidí, tím lépe. Čím větší svár se jim podaří zasít mezi křesťanskou a muslimskou kulturu, tím mají větší důvod k oslavě. Jedinou účinnou obranou je dnes a denně zveřejňovat a poukazovat na muslimy, kteří se tomuto pokřivenému obrazu, který se na nás valí ze všech stran, vymykají. Zastavit hysterii politiků, kteří se šikují společně s lidmi ze dna společnosti, rasisty, xenofoby a nácky, ve velkém vlasteneckém tažení proti musulmanům.
Aktuálním nepřítelem číslo 1 českého národa není Islámský stát, i když svými teroristickými akcemi potenciálně ohrožuje také Čechy. Nepřítelem, který nás ohrožuje bezprostředně, je Vladimir Putin. Jeho okupační politika Krymu stála životy už několika tisíc nevinných lidí. Lidí, kteří žijí jen pár set kilometrů od nás, příbuzných a známých těch několika desítek tisíc Ukrajinců, kteří našli v Čechách a na Moravě nové domovy. To, že se většinová česká populace obává více muslimů, které třeba nikdy nespatřili na vlastní oči, než agresorů a okupantů, s nimiž máme své neblahé historické zkušenosti, je zvláštní. Odvrácená strana muslimského světa jako by ztělesňovala všechno to, čeho se Češi bojí – a přitom nevidí břevno ve svém oku. Stálo by to za národní psychoanalýzu.
Monika Le Fay
