Ve věku požehnaných sto šesti let odešel z tohoto světa sir Nicholas Winton, zachránce 669 dětí. Většina z nich byla židovského původu a to, že jim Winton nabídl nezištnou pomoc, jim zachránilo život. Válku na rozdíl od jejich blízkých přežily. A přestože většina z nich přišla o své rodiče a příbuzné, rodina Wintonových dětí, jejich dětí a dětí jejich dětí v současné době čítá už šest tisíc lidí. Málokdo o sobě může říci, že prožil tak požehnaný život.

Podobně jako polská zachránkyně židovských dětí, katolička Irene Sendlerová, se nikdy nedočkal Nobelovy ceny míru. Sendlerová s velkým osobním nasazením zachránila dva a půl tisíce židovských dětí. Nezastavilo ji ani mučení. Nobelovu cenu ale místo ní dostal Al Gore. V tomto světě hrdinství lidí, jako byli Nicholas Winton nebo Irene Sendlerová, nebývá doceněno. A to, že dostal přednost politik, který se živí řečmi, před ženou, která zachránila stovky životů, je cynické a směšné, Irene Sendlerová a Nicholas Winton ale své činy nedělali proto, aby se proslavili. Jednoduše dělali to, co v té chvíli považovali za správné. Siru Wintonovi se dostalo největší satisfakce až ve věku, kdy se většina lidí pomalu se svým životem už loučí.

Sir Winton byl za svého života srovnáván se světově proslulým Oskarem Schindlerem, který zachránil své židovské zaměstnance. Nicholase Wintona to velmi popouzelo. Ještě rok před smrtí, ve věku sto pěti let, se ohradil proti tomu, aby byl se svitavským továrníkem srovnáván. Nikdy nestál na straně totalitní moci a jeho pohnutky byly čistě altruistické – ze záchrany cizích dětí mu neplynuly žádné zisky, jenom práce a nepříjemnosti.

Sir Winton o svém hrdinství nikdy nemluvil. Nebýt dokumentu BBC, nedozvěděl by se o něm ani svět. Po válce se staral o potřebné, o staré lidi a spolupracoval s OSN. Říkal, že mu záleží na lidech, na tom, aby měli své domovy, nebo se případně měli kam vrátit. Lidí, jako byl Nicholas Winton, se rodí jen několik za sto let. A přitom by jich bylo potřeba daleko víc. Především v současné době, kdy jsou ti, kdo mají starost a soucit s uprchlíky, jichž je plný svět, velmi vzácní. Svět by potřeboval nového Nicholase Wintona, aby zachraňoval jezídské, syrské a eritrejské děti. Zatím vidíme spíš reakce podobné onomu americkému senátorovi, Robertu Taftovi, který odmítl pomoci dvaceti tisícům židovských dětí a ty pak skončily v plynu. Alibistických prohlášení, vznešených slov, vytáček a lží je všude plno. Rozhodují ale činy. Talmud říká, že zachráníš-li jednoho člověka, zachráníš celý svět. Sir Nicholas Winton zachránil svět nejméně šesttisíckrát.