„Je to tvrdé, co dál napíši. Ale v případě Miroslava Kalouska by bylo dobrou zprávou pro českou demokracii, kdyby tuto autonehodu nepřežil. Prostě nemíním hrát laciné divadlo.“ Tato slova nevyřkl žádný anonymní agent páté kolony v internetové diskusi, ale bývalý poslanec, senátor a soudce Nejvyššího správního soudu, právník Jiří Vyvadil.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 přitom neudělal nic jiného, než že jel po dálnici, snažil se brzdit, ale nedobrzdil. Nikomu neublížil, nehodu nezavinil a ani nic nenadýchal. Takže potud je to pro jeho odpůrce špatná zpráva. Nedá se mu totiž nic vytknout.

To nejspíš bývalého soudce Vyvadila vyvedlo z míry.  Málokdo na české politické scéně je tak smutná a bizarní postavička jako právě Vyvadil. Slouha Putina, přítel Ruska, prosťáček, který nalítne na facebookovou diskusi recesistů, takže ho je člověku až líto. Svolává demonstrace, na které nikdo nepřijde. Většině národa je k smíchu. Lidem slouží jako terč k pobavení. Když si chtějí z něj udělat legraci, napíšou o něm, že bude kandidovat na prezidenta.

Co se asi honí v nitru takového člověka? Nejspíš asi nemá rád ani sám sebe. Pokud by měl sám k sobě dobrý vztah, neměl by potřebu urážet ostatní. Jestliže má člověk úctu sám k sobě, má ji i ke svému okolí. Nemusel by psát, že nemíní hrát laciné divadlo. On totiž v nitru své duše nejspíš tuší, že to laciné divadlo hraje. Laciné proto, že se nejspíš zaprodal – ať už z idealismu, nebo ne – cizím mocnostem, jejichž zájmy dnes hájí.

Když se člověk podívá na zeď bývalého soudce Nejvyššího správního soudu, dozví se, že „Němcová, Kalousek, Štětina, Bělohlávek (sic!) jsou fašizující bestie, které zcela popírají smysl dějin. Připomínají tzv. patologickou sedlinu.“

Právník a bývalý soudce svým slovníkem zase připomíná předválečné kolaboranty s Hitlerem. V historii po nich neštěkne skoro ani pes. Ale zůstane po nich hromada smradu.