Jak to už v Čechách chodí, autorka našich článků o kauze odebraných dětí byla veřejně obviněna, že její postoje jsou tučně zaplacené norskými penězi. Zároveň jsme obdrželi množství otázek, na něž je správné reagovat a nejasnosti podrobně vysvětlit. Následující otázky se v mnoha variantách stále opakují. Monika Le Fay tedy odpovídá.
Kdo vás platí? Pan Hasenkopf veřejně tvrdí, že jste dostala 100 milionů z norských fondů
Posledních patnáct let především Česká televize. Také mám malé nakladatelství a příležitostně spolupracuji s rozhlasem a s divadlem. Honoráře ze Svobodného fóra jsou zcela zanedbatelné. Pan Hasenkopf si vymýšlí naprosté lži. Ani já a ani nikdo jiný nedostal jedinou norskou korunu. To jsou žalovatelné výroky.
Co tou kauzou sledujete? Chcete se zviditelnit?
Chci zviditelnit to, že se u nás problematika týraných a zneužívaných dětí stále podceňuje. Už dvacet let o tom točím, píšu a stále je mi z toho smutno. Česká veřejnost má sklon být na straně rodičů a případy týrání bagatelizovat.
Za své knihy a filmy pro děti mám řadu cen, jedna moje kniha je v čítance. Natočila jsem téměř padesát filmů pro Českou televizi a spolupracuji s Reportéry ČT. Vyčítat novinářům, že se zviditelňují je nesmyslné. Zviditelňování problémů je naše práce.
Loni jsem například odhalila pražskou překupnici psů z množíren, po které pátrala celá Praha. Největší bulvární deník z tohoto mého odhalení několik dní žil, měl to téma opakovaně za sebou na obálce. Také jsem jako první u nás i na Slovensku natočila skrytou kamerou karanténní stanici v Žiaru nad Hronom, kde se zabíjeli psi. Před lety jsem natočila pro Českou televizi případ utýrané Lucinky, který se stal důležitým mezníkem pro posuzování násilí na dětech u nás. Snažím se o zviditelňování katastrofálního bezpráví.
Proč s těmi odhaleními přišlo právě Svobodné fórum? Kdo za tím stojí?
Když byl Pavel Šafr dříve šéfredaktorem několika velkých českých novin, tak jsem pro něj vždycky psala komentáře. Známe se díky Českému deníku a díky stejnému pohledu na komunistické dědictví v české společnosti. Proto jsem mu nyní slíbila, že budu psát i pro Svobodné fórum. Téma norských dětí jsem přinesla já. Měla jsem ho od kolegy, který se jím dlouhodobě zabývá a byl z té národní hysterie, která toto téma doprovází, úplně nešťastný. Potřeboval si ulevit, tak mi to začal celé popisovat. Nejdřív jsem ho vůbec nechtěla poslouchat a zacpávala jsem si uši. Nakonec to téma přešlo od něj ke mně a ode mě na Svobodné fórum. Všichni tři jsme měli možnost vidět rozsudky, každý z jiného zdroje – a všichni tři jsme dospěli ke stejnému závěru. Že česká veřejnost v čele se svými nejvyššími politiky a mnoha celebritami propadla nacionalistickému bludu a neumí se podívat pravdě do očí.
Odkud máte důkazy?
Vycházela jsem nejprve z otevřených zdrojů, z rozhovorů s lidmi, co se tou causou zabývali a z písemných dokumentů. Mám k dispozici české i norské dokumenty, fotografie a další věci. Nijak investigativně jsem pátrat nemusela. Spíš to, že jsem celou záležitost popsala tak jak je, oslovilo řadu lidí natolik, že cítili potřebu mi pomáhat. Většinu těch dokumentů jsem dostala na jejich popud. Myslím, že už taky měli plné zuby pokrytectví, s nímž naše společnost hájí dospělé pachatele násilí na dětech, a ne jejich oběti.
Znáte se s Marií Vodičkovou a Jiřím Tylem?
Ano, znám je oba, podobně jako znám asi většinu lidí, co se zabývají ochranou dětských práv v naší zemi. Ono jich totiž zase tolik není. Oba dva mají velké zkušenosti s týranými dětmi a nenechají se opít rohlíkem. O Marii Vodičkové jsem natočila 13. komnatu, stejně jako třeba o Zuzaně Baudyšové. Když bychom to brali čistě ideologicky, tak Marii Vodičkovou vyznamenal Miloš Zeman, Jiří Tyl kandidoval za hnutí Pro Prahu. Já bych měla nejblíž k Jitce Chalánkové z TOP09, která stojí v tomto sporu úplně na opačné straně, stejně jako Zuzana Baudyšová z ANO. Zuzanu jsem do doby, než se spojila s Babišem, považovala za sobě blízkou, mnoho jsme spolu prožily. Zajímalo by mě, co se z těchto informací dá odvodit za tajemnou konspiraci.
Proč jste museli zveřejnit ty nechutné fotky?
Zveřejnění, jak jsme napsali, předcházela dlouhá a podrobná diskuse a konzultace s kolegy, psychology, právníkem, sexuologem. Fotky, která mám k dispozici, viděli jen odborníci. Publikovali jsme pouze velmi znejasněnou verzi, která ani zdaleka nevystihuje celou nechutnost té scény. Publikování těchto fotografií v jejich originální podobě je za hranicí vkusu. Nikdo další je od nás nemá a mít nebude. Pokud bychom o nich ovšem jen psali a nedokázali jejich existenci, byli bychom znovu obvinění ze lži, jako už tolikrát. Dokud se podobné věci nebudou zveřejňovat, stejně jako nebudou zveřejněny rozsudky, může si každý říkat, co chce. Já můžu stokrát psát, že se matka sama přiznala k bití, jednou i do krve, nebo že školka má fotografie bitého staršího syna k dispozici, ale nikdo to neposlouchá. V této cause je neustále odváděna pozornost od podstaty problému, tedy od ubližování maličkým dětem, takže to připomíná nějakou zpravodajskou hru. Je mi velmi líto, že se to dotýká těch chlapců. Kdyby to ale jejich matka nemedializovala sama, nikdy by k tomu nedošlo. Já stojím v tomto sporu, stejně jako v jiných podobných případech, vždy a výhradně na straně dětí. Věřím, že zveřejňování informací pomůže k tomu, aby na nich nebylo pácháno další násilí a třeba to i pomůže v budoucnu nějakým dalším dětem. Jinak je třeba se zeptat matky, proč ty rozsudky nezveřejnila. Jí v tom nic nebrání. Pouze to, co se v nich píše. A to by pokazilo její mediální obraz.
Zabýváte se tou kauzou proto, že nenávidíte Miloše Zemana, který má na ni opačný názor?
Nesnáším lež, populismus a manipulaci. A strašně mi vadí zpochybňování dětí, neúcta k jejich životu a lhostejnost. Dítě v naší společnosti není volič, takže vlastně pořádně nikoho nezajímá. A když už se náhodou objeví nějaká dětská causa a chytí se jí dokonce i politici a média, tak se zase straní matce, která je jednou stranou sporu, a ne dětem. A zde se navíc straní Čechům, jakoby byli od podstaty lepší, než jiné národy. To je infantilní uvažování a politici z něj profitují. Miloš Zeman k tomu má známý sklon. Vzpomeňme si na jeho inzerát v Blesku Nevolte Schwarzenberga.
Jednou mi říkal Ivan Medek, že nejlepší vlastností našeho společného vzácného přítele břevnovského opata Anastáze Opaska bylo to, že uměl od sebe odlišit hřích a hříšníka. Často si na to vzpomenu. Zemanovy činy jsou někdy strašné, ale to neznamená, že chovám nenávist k jeho osobě.
Monika Le Fay
Poznámka editora Svobodného fóra: Nařčení, že jsme financováni z norských peněz se týká i redakce SF a také sdružení Free Czech Media. Je to to nehorázná absurdita a čiší zní hloupost. Když bude pan Hasenkopf (bývalý Klausův poradce, silný nacionalista a bojovník proti Evropské unii) takovou lež dále šířit, budeme se bránit právními prostředky. Nikoli proto, že by norské fondy na pomoc neziskovým organizacím byly něčím špatné, nýbrž jen proto, že to není pravda. Mezi SF a jakýmikoli norskými institucemi nedošlo k jedinému kontaktu. Sponzory Svobodného fóra, které je nízkonákladovým webovým projektem, jsou zatím z více než 90ti procent Pavel Šafr a jeho bratr Martin Šafr. Ostatní prostředky jsou drobné dary od čtenářů. Celková částka, za kterou Svobodné fórum vzniklo, nepřesahuje 300 tisíc korun. Další financování naší činnosti bude probíhat prostřednictvím veřejných sbírek a prodejem reklamy.
