Hurá! Třikrát sláva! Andrej Babiš si plní dětské sny, jeden za druhým. Teď ho čeká politický a společenský Olymp. Bude přijat svým vzorem Donaldem Trumpem. Všichni uvidí, že je světový státník a prozápadní politik globální extraligy. Každá podobná akce má svou symboliku, ale také pragmatické důvody. Trump bojuje několik domácích i zahraničních bitev najednou. Potřebuje čas od času přes své adorující obdivovatele poslat různé signály těm či oněm vzdorujícím protihráčům. K České republice má možná historicky speciální vztah díky své předchozí manželce, ale to je tak asi všechno.
V mnoha kruzích v českých luzích a hájích nastalo téměř frenetické nadšení. Mega úspěch české diplomacie, české vlády a českého premiéra, konečně nás uznává všemocný Trump ze všemocných Spojených států. A Babiš je možná pěkný vykuk, ale koukněte, co dokázal. Je to pašák, prostě frajer. Nikdo lepší tady není, a vidí to i kluci z White House. Co jsme si, to jsme si, ale terazky máme ve Strakovce Trumpova kámoše.
Prezidentování Donalda Trumpa v USA a premiérování Andreje Babiše v ČR je podobnou anomálií. Oba jsou představiteli antipolitiky. Do politického prostředí vnášejí predátorské manýry ze světa drsného byznysu. Oba mají za sebou pestrou a ne zcela jasnou minulost. Oba využili příležitost, kterou jim nabídla oslabená tradiční politika, která si s jejich dnešní dominancí neví rady.
Vůči Donaldu Trumpovi stále běží vyšetřování Muellerovy komise ohledně vztahů, které měl jeho volební tým, jeho rodina a on sám s Ruskem. Všem pochybovačům o této skutečnosti doporučuji důkladnou četbu faktografické knihy Luke Hardinga Tajná dohoda. Opustí vás poté veškeré iluze a budete si klást otázku, jak je to vůbec možné. Některé dřívější Trumpovy byznysové příběhy jsou také plné záhad a podivných kontaktů. Podobnost s Babišem lze nalézt i v této sféře. I náš předseda vlády je vyšetřován, a sice momentálně z dotačního podvodu a ze střetu zájmů. I o něm již bylo napsáno několik knih, popisujících podivné peripetie, které předcházely jeho mocenskému vzestupu, včetně jeho vazeb a vztahů, počínaje jeho spoluprací s komunistickou státní bezpečností.
Babiš tuší, že touto spektakulární akcí v hlavním sídle světové velmoci sice oslabí u svého mocenského kumpána Miloše Zemana, ale v té jejich přetahované získá trumf. Jeho návštěva ve Washingtonu se asi nebude líbit šéfovi komunistů, kteří drží jeho vládu u moci, a ani Okamurovi, který s ním hlasuje ve sněmovně. A to přesně Babiš potřebuje, aby na čas umlčel pravicovou opozici a oslovil prozápadně orientované voliče před volbami do Evropského parlamentu. Pár selfíček Moniky s Melánií a Andreje s Donaldem bude navíc dozajista hitem sociálních sítí, u konzumentů, kterým stačí jednoduché poselství z první signální.
Trump může Českou republiku využít ve svém snažení oslabit vliv Evropské unie. Není náhodou, že podobně uvažuje ze svých pozic i Rusko. Trump tuší, že ČR má pověst jednoho z největších potížistů v EU (společně s Orbánem, který má s Trumpem a jeho lidmi mimořádně dobré vztahy, mimochodem Steve Bannon je Orbánovým poradcem pro blížící se evropské volby). Potížistou není jen evropský provokatér Zeman, ale i Babiš, který zdroje EU používá jako svůj osobní bankomat. Zeman je až příliš proruský a pročínský. Kdyby ho Trump přijal, pak by mohl být podezříván z toho, že potvrzuje své tajné vazby na Rusy a že jsou jeho dnešní ostřejší postoje vůči Rusku a Číně jen jakýmsi zastíracím manévrem. Krom toho i on ví, že Zeman již působí jako fyzická troska a „věčně mladý“ Trump potřebuje fotku spíše s blondýnou Monikou a všeho schopným Andrejem, který mu slíbí i více než po něm bude chtít. Zemanovi nepomohla ani nepochopitelná podpora venezuelské opozice a ani jeho proizraelský postoj, a dokonce ani jeho ambice být mostem mezi Spojenými státy a Ruskem a Čínou.
Trump má úplně jiné priority než dumání o Česku. Vede souboj s Kongresem, a jako buldok tlačí stavbu zdi na mexické hranici. Stalo se to hlavním domácím mediálním tématem, které mu vyhovuje. Méně se pak mluví o jiných. Je zároveň potvrzením jeho hesla „America first“ a jeho ostré protiimigrantské rétoriky. Ve světovém dění tlačí na Írán, aby posílil spojence v Izraeli, ale také v Saúdské Arábii. Vede tvrdou obchodní válku s Čínou a musí být i ve viditelné kolizi s Ruskem. EU k tomu všemu nepotřebuje a dává to okázale najevo. Klasickou diplomacii nahradil hřmotnými ultimáty, což může mnohým imponovat. O tom či o onom posílá vzkazy přes svůj soukromý tweet. Svět je nesrozumitelný, nevyzpytatelný a neklidný, více než býval v předchozích letech. A neuklidňují jej ani setkání Trumpa se severokorejským rakeťákem. Někdy ty eskapády připomínají laciný sitcom. I v tom může hledat Babiš u Trumpa inspiraci. Nejde o realitu, ale o efektní a efektivní interpretaci reality. Trump nepotřebuje stabilní přátele, ale jen flexibilní (často pouze účelové) spojence. Babiš je jako podobný autoritativní sociopat nastaven stejným způsobem.
Můžeme očekávat, že Babiš nabídne opět prodejnu Apple na Staromáku, nákup amerických vrtulníků a další vojenské techniky, a kdo ví co ještě. Je však dosti pravděpodobné, že ze všeho nejvíce půjde o možnou zakázku pro společnost Westinghouse při dostavbě jaderných bloků v Temelíně. Podobně jako jeho kumpán Zeman v Číně i Babiš slíbí všechno všem. Jen to teď pro někoho lépe vypadá. Co se pak reálně stane, či spíše nestane, je v momentu oslnivého úspěchu jaksi nepodstatné. Aby nedošlo k mýlce, odvrácení od ruského vlivu na českou jadernou energii je jistě v pořádku (stejně jako přímý dialog s naším hlavním spojencem z NATO), ale ve hře o jaderné elektrárny jsou i další varianty, včetně jihokorejské nebo francouzské. A hlavně by mělo být vše transparentní, a ne produktem něčí PR akce. Součástí mediálních úsměvů bude zcela jistě i Babišovo přihlášení se k Havlovi, Masarykovi, všemu a všem, pokud to bude výhodné a očekávané. Bude jistě pochválen i v českých intelektuálních komunitách, po čemž jeho ego tak nesmírně prahne. Zrelativizovali jsme před časem období normalizace a nyní relativizujeme i ne nepodobnou Babišovu éru. Můžeme tomu taky říkat kolaborace při demontáži právního státu a liberální demokracie. A ani přijetí manželů Babišových v Bílém domě na tom nic nemění. Naopak.
Nuže, Good luck, Moniko a Andreji! Good luck, Česká republiko!
