Andrej Babiš a Tomio Okamura přišli na Národní třídu v noci, aby se nepotkali se svými odpůrci. Miloš Zeman za sebe někoho poslal, aby na místo položil věnec. Lidé, kteří tam na ně čekali, květiny vyhodili do koše. Na sociálníh sítích se okamžitě zvedla pohoršená moralizující vlna. A proč? Nikdo nikomu neublížil ani nenadával, šlo o klidné vyjádření nesouhlasu s něčím tak neuvěřitelným, jako jsou Babiš se Zemanem. To nejhorší, co nás od listopadu 1989 mohlo potkat. Proto je odsuzování nějaké květiny v koši opravdu zbytečné a směšné.

Všimli jste si toho, jak se chovají prezident a premiér? Zeman je vulgární, uráží každého, kdo si dovolí jej zkritizovat, permanentně lže, případně se za něj vyjadřuje jeho mluvčí Jiří Ovčáček.

Babiš čelí podezření z dotačního podvodu, z únosu syna a jeho vlastní noviny otevřeně vyhrožují konkurenci. A on? Vykřikuje, že nikdy neodstoupí. Nikdy, nikdy, nikdy.

Vážně se někdo po všem, co se doposud stalo, může divit tomu, že někdo reaguje ostře? Že prostě vyhodí věnec do koše? Pohoršit bychom se měli nad tím, že bývalý agent StB pod rouškou noci donese na Národní třídu věnec, kde cituje píseň Marty Kubišové. Člověk s takovou minulostí, s takovým střetem zájmů, s takovým množstvím kauz.

Jiří Ovčáček tomu říká fašismus. Lepším pojmenováním je ale to, že pohár trpělivosti už přetéká.