Sovětské vedení v čele s Josifem Stalinem vydalo 5. března 1940 rozkaz k zastřelení zajatých polských důstojníků. Za něco málo přes měsíc popravila sovětská tajná policie NKVD jenom u západoruské obce Katyň skoro 4,5 tisíce Poláků. Tisíce pak i na dalších místech. Tato událost je dnešnímu vedení Ruska velmi nepříjemná, protože narušuje čistý obraz země bojující proti Hitlerovi a osvobozující národy zotročené nacisty.
Zavraždění polských důstojníků se projednávalo na základě zprávy šéfa NKVD Lavrentije Beriji na 13. zasedání politbyra UV KSSS a bylo jednomyslně schváleno a podepsáno Stalinem, Molotovem, Vorošilovem, Mikojanem a Kaganovičem.
V Berijově zprávě se píše:
„V zajateckých táborech NKVD SSSR nachází se do té doby velký počet bývalých důstojníků polské armády… Ti všichni jsou zarytí odpůrci sovětské vlády, plní nenávisti k sovětskému řádu… Hodlají proto pokračovat v kontrarevoluční činnosti a provozují antisovětskou agitaci… Protože jde ve všech případech o zaryté a nesmiřitelné odpůrce sovětské vlády, považuje NKVD SSSR za bezpodmínečně nezbytné
I. Pověřit NKVD SSSR případy 14 700 osob, které se nacházejí v zajateckých táborech, podrobit zvláštnímu řízení, při němž vůči nim bude jako nejvyššího trestu použito zastřelení.
II. Případy projednat bez předvolání zatčených a bez přečtení obžaloby.
III. Projednáním a vyřízením případů pověřit následující tři soudruhy: Merkulova, Kobulova a Baštakova.“
Lesy kolem Katyně si NKVD zvolila, protože v nich nebyla tak dobře slyšet střelba, kterou šlo vydávat za cvičení, a v písčité půdě se daly snadno vykopat hromadné hroby.
O tom, že tato oblast byla místem hrůzy už roky předtím, hovoří reportáž Českého rozhlasu. „Na konci 20. let 20. století toto území připadlo orgánům státní bezpečnosti. Od 30. let 20. století tady začali pohřbívat oběti politických represí,“ vysvětluje ponurou historii katyňského lesa Jaroslav Jankov, který má na starost kulturně-vzdělávací programy v místním památníku.
„Staráme se tu o zachování památky všech, kdo byli popraveni od roku 1917 do roku 1953. Převažující část pohřbených v tomto lese se váže k období 30. let. Roky 1937 a 1938, to je vrchol politických represí.“
„Němci tu objevili hroby polských válečných zajatců a ve válečných letech tu zprávu využili k propagandistickým cílům. V dubnu 1943 se rozhodli zveřejnit, co tu našli. Ve svém prohlášení uvedli, že v katyňském lese je pohřbeno 12 tisíc polských vojenských zajatců, kteří byli zastřeleni Sovětským svazem na jaře 1940. Číslo si ale vymysleli. Při vykopávkách Němci našli přes tři tisíce ostatků a zveličili to.“ (Pokud jde o počty mrtvých, je zřejmě třeba vzít v úvahu, že se popravovalo i na jiných místech.)
Pro ČRo hovořil o zdráhavém přiznání zločinu sovětskou mocí Jan Račinskij, ředitel organizace Memorial, která se zabývá mapováním sovětských represí: „Tehdy bylo řečeno, že to byly zločiny NKVD. A vlastně doteď je tu snaha tvrdit, že odpovědnost nenese tehdejší nejvyšší vedení země, ale vedení NKVD. Jejich činy jsou tak i v tuto chvíli kvalifikované jako překročení služebních pravomocí.“ A na tom se podle něj nezměnilo nic dodnes. „Naše úřady nejsou připravené říct, že Sovětský svaz byl zločinným státem.“
V roce 1990 zveřejnil ruský prezident Boris Jelcin přísně tajné dokumenty z takzvaného balíčku №1 a předal je novému polskému prezidentovi Lechu Wałęsovi. Mezi dokumenty byl i výše citovaný návrh Lavrentije Beriji ze dne 5. března 1940, aby bylo popraveno 25 700 Poláků z táborů Kozelsk, Ostaškov a Starobelsk a z některých věznic na západní Ukrajině a v Bělorusku. Na dokumentu je i podpis Stalina a dalších lidí.
Další dokument, který Poláci dostali, byla poznámka napsaná Alexandrem Šelepinem Nikitovi Chruščovovi z 3. března 1959. V ní je informace o popravě 21 857 Poláků a také návrh na zničení jejich osobních složek, aby se snížila možnost, že dokumenty související s masakrem budou později odhaleny. Šelepin dokumenty také skutečně ničil. Odhalení byla také zveřejněna v ruském tisku.
V roce 1991 zahájil hlavní vojenský prokurátor Sovětského svazu řízení proti Pjotru K. Sopruněnkovi za jeho roli při vraždění v Katyni. Dne 19. září 1939 nařídil komisař státní bezpečnosti Lavrentij Berija zřídit tábory pro zajatce a jejich náčelníkem se měl stát právě Sopruněnko. Ten se podílel i na vypracování plánů evakuace táborů. Nakonec k jeho stíhání nedošlo, protože třiaosmdesátiletý Sopruněnko byl téměř slepý a zotavoval se z operace rakoviny. Během výslechu popíral pravost svého podpisu.
Jak probíhalo vraždění? Se skutečnou „čekistickou“ krutostí.
„Vězni autobusy dojeli k místnímu zámečku NKVD, kde jim byla odebrána zavazadla a naposledy zkontrolována jejich totožnost. Po kontrole byli postupně zavedeni k louce, kde byly vykopány jámy pro společný hrob. Někteří důstojníci se nehodlali vzdát bez boje a snažili se vzpírat, co to šlo. Takovým vězňům byly do úst dány piliny, přes hlavu jim byly nasazeny pytle a ruce jim byly svázány za záda. Pokud se dotyčný vězeň stále vzpouzel, zemřel dříve na udušení než na zastřelení. Dalším vzpírajícím se vězňům zasadili strážci několik ran bajonety. Důstojníci byli v řadě postaveni před jámu, do které spadli po smrtící ráně uštědřené do týla hlavy. V některých případech byli zaměstnanci NKVD obzvláště krutí a donutili zajatce sejít do jámy ke svým již mrtvým kolegům, lehnout si na ně a počkat si v této poloze na smrtící kulku.“ (Cit. dle Ludmila Habichová: Masakr v Katyňském lese, ZU Plzeň, 2014, orig. Allen, Paul, Katyň. Stalinský masakr a triumf pravdy, Praha 2008.)
Rusko dnes oficiálně uznává, že masakr spáchala NKVD, ale ruští prokurátoři se drží toho, že nešlo o akt genocidy. Ruská Duma dokonce v roce 2010 vyhlásila: „Publikované dokumenty, které byly po dlouhá léta v tajných archivech, neukazují jen rozsah hrozné tragédie, ale také, že zločin byl proveden na základě přímého nařízení Stalina a dalších sovětských představitelů… Oficiální sovětská propaganda připisovala odpovědnost za tento zločin nacistickým zločincům. Tato teorie spolehlivě vyvolává hněv, rozhořčení a nedůvěru polského lidu.“
Příznačně byli proti tomuto prohlášení ruští komunisté, kteří považují celou záležitost za „mýtus“.
Dnes, kdy Kreml hledá, jak by z Moskvy sňal odpovědnost za spojenectví s Hitlerem po paktu Molotov–Ribbentrop a udržel obraz země jako neposkvrněného osvoboditele, je třeba minulost relativizovat. SSSR se jen bránil, Poláci a další národy se také dopouštěli zločinů a všichni jsou vlastně nevděční Rudé armádě.
Jak to pak vypadá v praxi, jsme tu psali už v prosinci. Příklad: Historická budova na Sovětské ulici ve městě Tver byla kdysi regionálním ředitelstvím NKVD, a to od roku 1938 do roku 1954. V suterénu bylo umístěno vězení pro nepřátele sovětského režimu. Podle dokumentů objevených historiky a podle očitých svědků zde bylo v roce 1940 zabito několik tisíc polských důstojníků.
Každý rok 30. října přijížděla polská delegace, aby na budovu umístila květiny. Jejich místo bylo pod dvěma plaketami, které byly na fasádu umístěny v roce 1991. Nápisy na nich připomínaly, jaká zločinná instituce tam sídlila, a také ty, kteří zemřeli v suterénu. Odhaduje se, že šlo o 6000 zastřelených Poláků a také o příslušníky dalších národností. Byli oběťmi řádění, které se stalo známým jako Stalinův velký teror.
Dva dny před ceremoniálem v roce 2019 však úřady v Tveru nařídily plakety sundat. Rektorka univerzity Lesja Čičanovská dostala dopis od státního zastupitelství, které uvedlo, že v archivech chybějí klíčové dokumenty týkající se původu plaket. Nápisy na nich prý nejsou „založeny na zdokumentovaných faktech“.
Kreml prostě přešel do ideologického protiútoku. Protože katyňský zločin je důsledkem paktu Molotov–Ribbentrop, tak o něm režim v Moskvě raději mlčel. Dnes tuto dohodu o neútočení a dokonce spolupráci na rozdělení vlivu mezi SSSR a nacistickým Německem vydává za pozitivní čin.
Je to prostě schizofrenie. Má se apelovat na hrdost národa a současně si připustit, že zemi 70 let vládli zločinci. A že ty zločiny páchala tajná policie, jejímž důstojníkem byl současný prezident, byť se mezitím instituce přejmenovala. A v zemi zločinně vládla komunistická strana, které byl V. V. Putin, dnes líbající v chrámech ikony, členem.
