Filip Turek na mítinku koalice Přísaha a Motoristé. FOTO: Koalice Přísaha a Motoristé / se souhlasem
FOTO: Koalice Přísaha a Motoristé / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Mnohé liberálně a prozápadně smýšlející lidi šokoval úspěch koalice Přísaha a Motoristé sobě ve studentských volbách do Evropského parlamentu, kde se ziskem 14,20 procent obsadila druhé místo. Na sociální síti X i v osobní interakci jsem se setkal s nepochopením, jak je možné, že uskupení pod vedením Filipa Turka, které údajně nemá jasný program a prezentuje se urážkami mnohých skupin obyvatel, představuje schůdnou či dokonce ideální alternativu pro mladé.
V tomto textu se jako devatenáctiletý člověk, který s většinou Turkových postojů nesouhlasí a rozhodně ho nebude volit, pokusím nastínit, proč tento všeobecný údiv není namístě.
Nejprve zmíním osobní zkušenost se dvěma voliči Turkovy koalice, bez níž by tento text nejspíš vůbec nevznikl. Pro prvního z nich jsou, stejně jako pro Turka samotného, životním koníčkem auta. Znám ho už téměř devět let, chodili jsme spolu na gymnázium a teď oba studujeme práva. Můžu garantovat, že jde o přátelského a ve většině ohledů inteligentního člověka.
Z jakého důvodu je odhodlaný volit Turkovu koalici? Jeho prioritou je zabránění zákazu spalovacích motorů a podpora automobilismu obecně. Jde o konzervativně smýšlejícího člověka, kterého unavuje, jaký důraz mnohé strany kladou na progresivní hodnoty, a také považuje za nedostatečně razantní jejich postup proti ilegální migraci. Kombinace těchto faktorů a jeho osobního setkání s Turkem na jedné automobilové akci, kde na něj lídr koalice zapůsobil svým charismatem, z něj udělala jeho přesvědčeného voliče.
Druhý volič Přísahy a Motoristů sobě, absolvent kvalitního gymnázia a v současnosti student prestižního ekonomického oboru, se nejen o českou politiku dlouhodobě zajímá a je poměrně detailně seznámen s programem většiny relevantních kandidujících subjektů. Velice rád o politice také diskutuje, a i přesto, že se dost často neshodneme, nevnímám z jeho strany žádné argumentační fauly. Proč bude volit Turkovu koalici on?
Jeho hodnotovou orientaci lze bez váhání popsat jako výrazně konzervativní. Chová nedůvěru vůči státnímu aparátu i Evropské unii, a to nejen v ekonomických otázkách, v nichž má erudici. Je taktéž znechucen evropským politikařením, jež považuje za sebedestruktivní. Myslí si, že ve vysokých pozicích by měli působit spíše ti, kdo mimo jiné ochrání naši civilizaci před důsledky ilegální migrace, než ti, kdo jsou paralyzováni věčným důrazem na politickou korektnost.
Na příkladu těchto dvou inteligentních lidí jsem chtěl demonstrovat nesmyslnost automatického označování voličů zmíněné koalice za hloupé či morálně pokřivené. Jistě, mnoho takových osob Turkovo uskupení přiláká a tyto hlasy pro něj budou životně důležité. Situace je ale nesrovnatelná s hnutím ANO, natož SPD (ať už v koalici s Trikolorou, nebo ne).
Vysoká podpora Přísahy a Motoristů sobě mezi mladými lidmi, a především mladými muži, kteří tvoří velkou část jejich elektorátu a jejichž pohnutkám se budu dále věnovat, je pouze odrazem hlubšího trendu pozorovatelného v rámci celého (nejen) západního světa.
Jak za pomoci dat z mnoha států ukazuje článek, který vyšel na webu Financial Times v lednu tohoto roku, mužská část „generace Z“ se v průměru stále více posouvá konzervativním směrem. Tento vývoj nemá v moderní historii obdoby. Dosud nastupující generace vždy vyznávala progresivnější hodnoty než ta předchozí, což u žen platí i v současnosti. U mužů je trend opačný. Jak je to možné?
Individuální myšlenkové pochody nám samozřejmě nemusí být známé, troufnu si ale říct, že jejich společným jmenovatelem je čím dál větší pronikání tzv. woke mentality do hlavního proudu. Jedním z úvodních spouštěčů zmíněné reakce významné části mladých mužů bylo vzedmutí nové vlny feminismu, v jejímž rámci je kladen důraz například na genderové kvóty. Ty jsou často považovány – a dle mého názoru oprávněně – za nespravedlivé a nedemokratické.
Na tuto politiku následně navázaly další fáze boje za sociální spravedlnost. Snaha o co největší korektnost a „rovnost“ menšin rasových, etnických nebo sexuálních, v mnoha případech na úkor relevantních politických kroků v klíčových otázkách, se momentálně vrací jako bumerang.
Slovo rovnost jsem záměrně vyznačil uvozovkami – osobně například podporuji manželství pro všechny a skutečná rasová či etnická diskriminace se mi hnusí. Jen chci poukázat na to, že jakkoli neomlouvám projevy nenávisti ze strany mladých konzervativních mužů, dokážu si jejich postoje dost dobře vysvětlit. Ve světle až tragikomické reakce na migraci z Blízkého východu ve jménu zachování korektnosti nebo komercializace LGBT+ tematiky se zkrátka nikoli nevýznamná část z nich zatvrdila a posunula dále doprava.
Popisovaný vývoj je samozřejmě mnohem očividnější na západ od nás, v Česku woke kultura především z historických důvodů zdaleka nedosahuje takové úrovně. Od okolního světa však nejsme izolovaní, a tak i u nás můžeme pozorovat konzervativní reakci na to, co se děje v Německu nebo Velké Británii. Tato protivlna je zcela logickým fenoménem a vysoká podpora Přísahy a Motoristů sobě mezi mladými muži představuje její neméně logické vyústění.
