Mnichovská bezpečnostní konference působí již po mnoho let depresivním dojmem. S trochou nadsázky lze říci, že je nebezpečná. Působí tak již od chvíle, kdy na ní v roce 2007 Vladimir Putin vyhlásil válku mezinárodnímu systému, v němž hrají hlavní roli Spojené státy a západní ideály a normy. Právě od té doby Rusko se Západem bojuje svými ničemnými a záludnými prostředky a podařilo se mu kompletně změnit stav našeho světa.

Zejména od roku 2016 působí každý ročník Mnichovské bezpečnostní konference vskutku děsivě. Samotný formát akce je krajně problematický. Do luxusního hotelu Bavorský dvůr se totiž sjíždějí státníci a diplomaté z celého světa, tedy ze zemí demokratických i nedemokratických, zemí různě vyšinutých a problematických. Letos byla hvězdou této akce dokonce delegace ze severní Koreje.

Západní politici, kteří jsou zvyklí říkat svobodně a upřímně, co si myslí, se tu před zraky nejrůznějších politických lupičů a podvodníků málem verbálně obnažují, okázale prezentují nejednotu Západu a oznamují své úmysly, které by si měli raději nechat na jiné fórum. Letos sociálnědemokratický prezident Spolkové republiky Německo Frank-Walter Steinmeier vynadal Spojeným státům za jejich velmocenskou politiku a konkrétně Donaldu Trumpovi za jeho nacionalismus, který prý povede Německo k tomu, aby se ve světě nějak nově zařídilo. Pan Steinmeier to měl jistě říct Donaldu Trumpovi do očí, ale je otázka, zda bylo nutné to říkat na celosvětovém summitu. Francouzský prezident Emmanuel Macron pak vyhlásil nutnost samostatnější a akceschopnější Evropy, přičemž hodlá tuto emancipaci vůči Spojeným státům dokázat lepšími vztahy s Ruskem.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Emmanuel Macron se předtím také vydal do Polska, aby tam přesvědčoval tamní proamerickou vládu ke „konstruktivnějšímu poměru“ k Vladimiru Putinovi. Jako by se francouzský prezident ve škole neučil o vyvraždění polských důstojníků a několikrát opakovaném znásilnění Polska Ruskem. Český pozorovatel dochází k logickému závěru, že by nás v budoucnu mohla Francie v rámci sbližování s Ruskem prodat na Východ. Celá V4 má tak zoufale východní rysy, že by to francouzskou optikou mohlo vypadat jako systémové řešení. Vzhledem k tomu, že se Vladimir Putin pokouší o jakousi novou Jaltu a chce dostat ke svému stolu lídry USA, Číny, Francie a Velké Británie, tak je na místě nejvyšší opatrnost.

Ředitel bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger, jinak vysoký diplomat Spolkové republiky, sepsal k letošnímu ročníku jakousi zprávu o stavu Západu. Seznámil zde nezápadní i antizápadní země se svým pohledem na upadající Západ, který je stále méně západní ve stále méně západním světě, pod tlakem populismu ztrácí své hodnoty a jeho systém liberální demokracie je stále slabší. Měl naprostou pravdu. Člověk jenom nechápe, proč to říká před delegací z Ruska, Číny a Severní Koreje.

Každý rok po Mnichovské bezpečnostní konferenci názorně vidíme, že svět je ještě nebezpečnější. A v tomto kontextu rozmláceného světa se stále menšími jistotami, po brexitu a migrační krizi, se můžeme podívat k nám domů. Nemáme racionální vládu, která by dělala aktivní evropskou politiku, prezentovala naši připravenost k solidaritě a táhla za jeden provaz s rozumnými silami. Místo toho jsme se zapletli do nevábného klubu V4, který nás odhazuje z epicentra civilizace na periférii.

Místo toho, aby mezi našimi nejbližšími spojenci bylo Německo a Rakousko, tak se náš premiér objímá s Viktorem Orbánem, protože hluboce obdivuje, jak má Maďarsko pevně v rukou. Místo toho, aby Babiš plnil slib, který dal Donaldu Trumpovi v Bílém domě, že budeme plnit své závazky v rámci NATO, tak si na domácí scéně dělá z povinných dvou procent HDP na obranu pustou legraci. Na otázku, zda opravdu nemusíme plnit to, co jsme podepsali ve smlouvě, premiér prohlásil, že člověk musí jenom umřít. Takže už i náš klíčový spojenec ví, jakou cenu má slovo Andreje Babiše.

Česká republika prodělává těžkou nemoc ve chvíli, kdy i svět kolem nás je krajně nejistý, nebezpečný a svým způsobem nemocný. Naše vazby na Evropskou unii i na NATO jsou přitom životně důležité. I když se někteří partneři chovají podivně. Jenže copak my jsme z jejich hlediska normální? Náš příspěvek k bezpečnějšímu světu by měl začít tím, že si uklidíme doma a ubráníme liberální demokracii v České republice proti ruské páté koloně. Jinak budeme časem odhozeni jako zbytečné závaží. Třeba i s celou V4, která se v poslední době k západní jednotě příliš nepřispívá.