Od prvních momentů, kdy krátce po začátku ruské války na Ukrajině padlo ukrajinské město Melitopol do rukou okupantů, stalo se centrem občanského i partyzánského odboje. Rusko na to reagovalo zřízením řady center s výslechovými místnostmi, mučírnami a celami, v nichž podle svědků panují nelidské podmínky.
Ve městě Melitopol, druhém největším městě Záporožské oblasti, žilo před válkou 150 tisíc lidí. Do ruských rukou padlo 26. února 2022, dva dny po zahájení plnohodnotné ruské války na Ukrajině. Od první chvíle vypukly masivní protesty civilního obyvatelstva.
Ruská armáda zprvu nereagovala, rychle ale protesty začala rozhánět a brzy přišly první represe a zatčení. Zadržen byl starosta města Ivan Fedorov, kterého nahradila kolaborantka Galina Danilčenko. Odpor proti okupaci se pozvolna přesunul do podzemní sítě a s okupanty se nemazlil, ve městě se neměli cítit v bezpečí a o život postupně přišla i řada ukrajinských kolaborantů.
Přišly bombové útoky. Dobrovolníci hlásili pohyby ruských konvojů ruské armádě a sabotovali důležité součásti městské infrastruktury. Melitopol byl a zůstává centrem ukrajinského odboje. Rusové v honu na partyzány a ukrajinské patrioty odpověděli brutálním odstrašujícím násilím. Hledali rovněž bývalé ukrajinské vojáky a ukrajinské informátory.
Ty čekalo nejhorší mučení. V celách skončili také lidé přistižení při vylepování ukrajinských státních symbolů, ti, kteří se netajili sympatiemi k Ukrajincům, nebo například 17letý chlapec trpící schizofrenií. Budov určených k výslechům podezřelých je podle webu Důležité příběhy nejméně pět a často se nacházejí na policejních stanicích, přestože spadají pod ruskou armádu a operují v nich agenti ruské tajné služby FSB.
Mučírny jsou situovány vedle cel se zadrženými, aby mohli slyšet křik týraných vězňů. Praktiky mučitelů zahrnují psychický teror, bití v takové míře, až vznikají fraktury, mučení elektrickým proudem, výhrůžky kastrací, amputacemi prstů, znásilňování, simulované popravy a tak podobně.
Vše samozřejmě trvá dlouhodobě, zatímco pobyty v přelidněných celách takřka bez jídla a vody mají oslabit vůli zadržených. Mnozí to nevydrželi a spáchali sebevraždu. Jiní byli propuštění s vážnými trvalými následky pod podmínkou, že natočí propagandistické video, nebo pod příslibem, že se stanou informátory. Právě ti přinesli četná svědectví o zvěrstvech, která se v zadržovacích centrech odehrávají.
Mezi mučenými se vedle skutečných odbojářů nacházeli zcela bezdůvodně zadržení lidé, například mladý Leonid, kterému byla v 17 letech zaléčena schizofrenie. Zadrželi ho během pokusu o evakuaci z města. Pak zmizel. Po více než dvou měsících se jeho rodiče od bývalého spoluvězně dozvěděli, že je zadržován právě na jednom podobném místě. Trpěl drastickým nedostatkem vody i jídla a byl v katastrofálním psychickém stavu. Po třech měsících ho s hmotností 40 kilogramů při výšce 195 centimetrů hospitalizovali na gastroenterologii. Odtamtud se mu podařilo navázat spojení s rodinou a posléze byl bez obvinění propuštěn.
Mnoho osob se na svobodu dostane výměnou za výkupné, protože pro důstojníky FSB se jejich zadržování stalo výnosným byznysem. Odměny se pohybují v řádech tisíců dolarů, zoufalé rodiny ale často zaplatí, aby svým blízkým zachránily život. V prostředí se pohybuje také řada podvodníků, kteří se na této praxi snaží obohatit. Navzdory všemu výše uvedenému odpor ve městě pokračuje. Zprávy o atentátech, sabotážích a dalších úspěších Ukrajinců na okupovaných územích se objevují pravidelně.