V České republice lze na základě zcela pochybných důkazů opatřených v rozporu se zákonem odsoudit kohokoli, na koho ukáží represivní orgány a soudy prstem. Přesně tohle se stalo v případě MUDr. Jaroslav Bartáka, odsouzeného před časem k osmnácti letům odnětí svobody ze sexuálně motivované trestné činy, který nedávno dostal dalších dvanáct let za přípravu vraždy. Mezi řádky lze takové vysvětlení vyčíst i z aktuální odpovědi odcházející ministryně spravedlnosti Heleny Válkové na interpelaci poslankyně Jany Černochové. Ta se marně domáhala vysvětlení, jak se mohlo do věznice dostat speciální nahrávací zařízení, na něž bylo nahráno Bartákovo „doznání“.

Jediný důkaz, na jehož základě byl Barták za přípravu vraždy odsouzen, se totiž opíral o výpověď spoluvězně, který s ním byl na cele a který si Bartákovy pomstychtivé sentence nahrával na speciální nahrávací zařízení v náramkových hodinkách. Pomiňme nyní Bartákovy hlasité myšlenkové pochody, v nichž se zaobíral takovými fantasmagoriemi, že pro něj přiletí vrtulník na dvůr pankrácké věznice, a odtud s ním odletí do Běloruska, které soudy vzaly naprosto vážně. Přitom v kriminále sedí tisíce a tisíce vězňů, kteří ve svých hlavách dnes a denně plánují podobně nesmyslné vraždy, jako „plánoval“ Barták. Kdyby všechny podobné případy měly vzít policie a soudy za slovo, neřešily by nic jiného. Jestli už měly soudy někam Bartáka poslat, tak maximálně na psychiatrii. Je zde ale jeden daleko důležitější aspekt.

Obecně pro nasazení odposlechů platí naprosto jasná pravidla, která určuje trestní řád. Odposlechy musí být schváleny státním zástupcem a soudcem, způsob jejich evidence by měl vyloučit případnou manipulaci s nimi. Ale v tomto případě tyto podmínky dodrženy nebyly. Hodinky s nahrávacím zařízením se nějakým podivným způsobem objevily v majetku vězně, ačkoli je vlastnictví i používání takového zařízení ve věznicích zakázáno, a stejně tak záhadným způsobem se dostaly do rukou orgánů činných v trestním řízení. Na otázku, jak to celé bylo, nebyla schopna odpovědět ani Válková poslankyni Černochové.

Jak vyplývá z odpovědi bývalé ministryně, dotyčný vězeň pouze prohlásil, že si to nahrával ze své vlastní iniciativy, a hotovo. Nikoho už nezajímalo, proč riskoval jistý kázeňský trest, aby takovou „oběť“ podstoupil. Jenže pokud by se mu hodinky dostaly do vězení nějakým „normálním“ způsobem, tedy bez přispění příslušných orgánů, nebyl důvod to zatajit. Na případném potrestání by se tím nic nezměnilo. Způsob, jak se k hodinkám dostal, nezajímal ani policii, ani státního zástupce, ale kupodivu ani oba soudy, které Bartáka soudily, ač to bylo pro posouzení celé věci zcela stěžejní. Všichni svorně hráli hru na blbce, že tomu věří, aby se celá policejní habaďůra nesesypala jako domeček z karet. Je třeba říci naplno – Barták se stal obětí zločinného spolčení všech policistů, státních zástupců a soudců, kteří se jeho případem zabývali. Že by si to snad nechutný „doktor prase“ zasloužil, protože v jeho případě holt účel světí prostředky? Na to existuje jediná odpověď. To, co se dnes stalo jemu, se může zítra stát každému znás. Co když si Vás zítra na základě podobné provokace a spiknutí někdo nahraje třeba v hospodě, a na základě opileckých blábolů pošle za mříže?

Musíme trvat na tom, že na spravedlnost a férový přístup má právo každý. Tedy i ten, kdo byl v médiích označen jako „doktor prase“. Jinak hrozí, že se náš právní řád postupně zhroutí.

Za zmínku v této souvislosti rovněž stojí to, jakým způsobem dochází k postupnému nadužívání významu odposlechů v trestním řízení. Za normálních okolností by mělo jít o podpůrný důkaz, který by měl být potvrzen dalšími materiálními důkazy.  V médiích prezentovaných odposleších se ale vše v nich vyřečené měnilo v absolutní pravdu, aniž by si někdo lámal hlavu s jejich verifikací a konfrontací s dalšími fakty, za mlčenlivého souhlasu příslušných orgánů. Akce Vrchního státní zastupitelství v Olomouci z června 2013 policejní odposlechy povýšily na prakticky jedinou indicii, na jejímž základě je rozehráváno trestní řízení. Bartákův případ povýšil odposlechy na novou úroveň. Dnes už k odsouzení stačí i soukromé odposlechy, pořízené za nejrůznějších, i sebepodezřelejších okolností, dokonce v rozporu se zákonem, ať již o výkonu trestu, či o ochraně osobních údajů. To je  rána přímo na solar plexus právního státu.