Dnes proběhla v Kongresu Spojených států amerických dvě slyšení, jejichž hlavní hvězdou byl zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller. Ten dva roky prověřoval ruské pokusy ovlivnit americké prezidentské volby v roce 2016 a možné zapojení amerických občanů, členů Trumpova štábu, do těchto pokusů. O toto vystoupení on sám nestál a dlouho bylo jeho jediným veřejným prohlášením k celé věci to, že jeho téměř 450 stran dlouhá zpráva nepotřebuje další dovysvětlování a že k ní nemá co dodat. O jeho vystoupení nestáli ani Republikáni, kteří tvrdili, že předvolání Roberta Muellera je motivováno čistě politicky.
V tom mají sice pravdu, ale celá věc prostě politikum je a podílí se na tom jak Demokraté, tak Republikáni. Jediný, kdo se politizaci vyšetřování a jeho výsledků důsledně vyhýbá, je právě Robert Mueller. To ostatně dokázal i při zodpovídání otázek členů sněmovních výborů pro soudnictví a tajné služby. Na velkou část otázek, jejichž cílem bylo jej dotlačit k prohlášení, které by mohla jedna či druhá strana politicky využít odpovídal buď odkazy na zprávu samotnou, či odmítl s odkazem na probíhající další vyšetřování a přání ministerstva spravedlnosti odpovědět úplně. Jestliže Demokraté chtěli vdechnout suchému jazyku Muellerovy zprávy život prostřednictvím jejího autora, pak se jim to nepovedlo.
Robert Mueller se odmítl stát hlasem Muellerovy zprávy stejně jako se po celou dobu svého vyšetřování odmítal vyjadřovat k četným útokům na svou osobu a svůj tým. Pro prezidenta nepříjemné informace, které zpráva obsahuje, tak před výborem předčítali sami demokratičtí členové výboru. Jejich hlavní pozornost se soustředila na možné bránění výkonu spravedlnosti. V tomto bodě totiž vyšetřovatelé nedospěli k jednoznačnému závěru. I s ohledem na stanovisko ministerstva spravedlnosti, že úřadujícího prezidenta nelze obžalovat, odmítli obžalobu doporučit, ale ani zároveň neřekli, že pro něj neexistují důkazy.
Demokraté se tak pokoušeli Muellera dotlačit především k tomu, aby se vyjádřil ohledně možného impeachmentu. V samotné zprávě se totiž píše o „ústavních postupech“, které jsou aplikovatelné, na rozdíl od běžných soudů. To nutně neznamená, že si Mueller myslí, že by k němu mělo dojít, nebo to přinejmenším ve zprávě nepíše. Znamená to jen tolik, že pokud je cesta obvyklého výkonu spravedlnosti ve vztahu k výkonu spravedlnosti uzavřená, existuje i jiná cesta. Impeachment je totiž proces především politický. Mueller i ve svých odpovědích odmítl zajít dál a pustit se na tenký politický led a vyslovit své stanovisko k němu. Demokraté tak i nadále budou stát před rozhodnutím, zda pro ně bude tento postup politicky výhodný.
Přes snahu neříci nic, co už není na papíře v jeho zprávě, bylo z jeho odpovědí jasné, že zjištění ohledně možného bránění ve výkonu spravedlnosti ze strany prezidenta Trumpa považuje za závažná. Paradoxně první ale slovo impeachment použili Republikáni a stejně tak to byli oni, kdo v otázce prezidentovy viny Demokratům nejvíc nahrál. Kongresman Ken Buck se jej přímo zeptal, zda si myslí, že by prezident mohl z tohoto trestného činu obviněn poté, kdy mu skončí mandát. Mueller odpověděl, že ano. To má potenciál otřást přesvědčením některých republikánských voličů, kteří podle průzkumů věří, že Mueller prezidenta úplně očistil.
Tento narativ konec konců sám Mueller odmítl už ve svém úvodním projevu. Republikáni se proto soustředili především na zpochybnění nezávislosti jeho týmu. Je otázka, zda si to jejich voliči srovnají s tím, že zprávu tohoto „zaujatého“ vyšetřovatele od března prohlašovali za důkaz, že je prezident nevinný. Je otázka, jestli lze zároveň zastávat stanovisko, že zpráva lže a zároveň prezidenta zprošťuje všech obvinění. Přes to může tato snaha slavit úspěch. Většina Američanů rozhodně napjatě neseděla u obrazovek celé skoro čtyři hodiny prvního slyšení a tři hodiny toho druhého. I mnozí z těch, kteří se o politiku zajímají, uvidí maximálně výběr z některých otázek.
Ten se ale dá sestavit tak, že vyznění celé Muellerovy výpovědi dost změní. Jak již bylo řečeno, často odmítal odpovídat na otázky členů výboru z obou stran. Republikáni i Demokraté navíc často svůj čas využili k dlouhým proslovům zakončeným návodnou otázkou. Poměrně snadno půjde vybrat okamžiky, které budou v souhrnu působit dojmem, že Mueller prostě odpovědi nemá. V některých chvílích navíc působil unaveně a trochu zmateně. Jeho snaha držet se od politiky co nejdál bohužel neznamená, že se jeho výpověď politicky využít nedá. Přestože není příliš pravděpodobné, že dnešní vystoupení přesvědčí mnohé z těch, kteří si už názor udělali, v současném rozpoložení mohou i procenta hrát rozhodující roli.
