Veřejnost zaujala zpráva, že z jednání laboratorního týmu na ministerstvu zdravotnictví byl vyhozen ekonom Daniel Münich. Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula to zdůvodnil tím, že se mu nelíbí, jak se Münich vyjadřuje v médiích.
O incidentu víme, protože Münich si postěžoval na svém facebookovém profilu: „Před chvílí jsem byl vykázán plukovníkem v záloze panem Prymulou z pravidelného jednání laboratorního týmu na ministerstvu zdravotnictví (koordinuje rozvoj testovacích kapacit, testování, vyhodnocování).
Nelíbí se mu prý, co říkám v médiích (kladu nepříjemné otázky o (ne)dostupnosti dat o testování, o absenci kvalitních analýz, o absenci efektivní testovací strategie, o málo ambiciózním výhledu budování testovací kapacity, o pomalém rozjezdu chytré karantény…).
Na jednání jsem byl zván jako zástupce ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu. Jsem přesvědčen, že smysluplný plán ekonomických opatření můžeme dělat pouze tehdy, pokud budeme mít dostatek epidemiologických dat, analýz a na jejich základě plán do budoucna. Plošná karanténa nebo plošné uvolnění nejsou pro naší zem (vhodná) řešení.
Proto potřebujeme intenzivní celostátní chytrou karanténu podpořenou masivním a chytře cíleným PCR testováním bedlivě analyticky vytěžovaným.“
Pro Echo 24 Münich řekl: „Na začátku schůze ke mně Roman Prymula přišel a řekl mi, ať jdu pryč, protože mě tam nechce. Prý do médií říkám věci, které se mu nelíbí. Nechtěl jsem z toho dělat divadlo, tak jsem odešel.“
Epidemiolog Roman Prymula to pro tentýž web potvrdil: „Laboratorní skupina se snaží řešit veškeré otázky související s laboratorní diagnostikou koronaviru. Pan Münich pouze všechny masmediálně dehonestuje. Podle něho nemáme epidemiologický model, máme téměř nesvéprávné epidemiology, děláme tady nesmyslné výzkumy. Sám ještě nepřišel s ničím využitelným. Tato skupina je jmenována ministrem zdravotnictví, a pokud je třeba ad hoc odborníků, jsou zváni. Jinak je uzavřena. Pan Münich v ní není.“
Co všechno bylo motivem vykázání ekonoma, ještě v tuto chvíli nevíme, ale můžeme se podívat na to, co Münich tedy v posledních dnech říkal.
Zmiňuje ho například server iHned.cz (27. dubna): „Vládní rozvolňovací strategii kritizuje například ekonom z institutu CERGE-EI Daniel Münich. Podle něj je potřeba rychleji uvést do provozu projekt chytré karantény, který k vyhledávání nakažených využívá digitální technologie, a mnohem více testovat. ‚Testovací kapacity jsou stále velmi nedostatečné. Nejsme ani na deseti tisících,‘ říká Münich s odkazem na sliby vlády, že bude testovat deset tisíc vzorků denně a výhledově až 20 tisíc. Fungující chytrá karanténa a široké testování by podle ekonoma stálo násobně méně, než na kolik hospodářství vyjdou dopady protiemidemických opatření. ,Žongluje se s tím, jestli státní rozpočet bude mít schodek 100, 200 nebo 300 miliard. A na druhou stranu zanedbáváme haléřové záležitosti,‘ podotýká Münich.“
Na svém Facebooku psal Münich 21. dubna: „Žádná statistická analýza hodná toho názvu ze 178.617 testů na COVID-19 uskutečněných v ČR za poslední dva měsíce v rámci medicínského testování NEEXISTUJE, opakuji, NEEXISTUJE, opakuji NEEXISTUJE a ještě dlouho existovat nebude. (…) Protože se státní úřady ani před epidemií, ani při ní nepostaraly, aby se nám scházela data z testovacího terénu, která taková analýza nutně vyžaduje. To, co se nám shora říká, je pouze fabulování založené na dojmech (…) A ty plánované velké epidemiologické studie nám v tomto ohledu moc nepomohou.“
V pořadu ČT Otázky Václava Moravce (21. dubna) Münich mimo jiné prohlašoval: „Ekonomická opatření musí reagovat na to, co čekáme, nebo nemůžeme čekat z oblasti epidemiologické a tam, bohužel, se stále pohybujeme hodně naslepo. Já dám jednoduchý příklad, ten nepřítel je neviditelný, my ho občas vidíme pomocí toho testu, kterým projdou lidé, ale my do dneška nevyhodnocujeme centrálně jednotlivé testy, máme jich relativně dost, ale potřebovali bychom jich čtyřikrát, pětkrát víc. My toho nepřítele nevidíme a my nevíme, jak se chová, my vidíme, že to dopadlo dobře ve smyslu, že tady nemáme severní Itálii a tak dále. A ono nás to možná moc uklidňuje, protože za tři až čtyři týdny se (tam) můžeme dostat, když ten nepřítel se chová tak, jak se choval minule, a on zřejmě své chování nezměnil…
Koupili jsme si čas, těmi plošnými opatřeními… vláda napíše nějaké opatření a schválí se to a jede to a všichni poslouchají, ale lidé postupně přestanou poslouchat, ta opatření budou opravdu přísná i na ty, kde je to zbytečné, přetrháme ty ekonomické nitě, a začnou nám docházet ekonomické síly a stát spoléhá na to, že má peníze… v okamžiku, kdy to bude trvat dlouho, tak samozřejmě i ten stát bude mít prázdné ruce… Já jsem to říkal na začátku, že ani epidemiologové nemají v ruce žádná pořádná data, aby ty jejich modely jim řekly, co opravdu bude. Oni vědí, že když to budeme takhle držet, tak epidemiologicky to bude fajn. Ale my víme, že ekonomicky to nebude fajn.“
Takže když to shrneme, jde o to, že podle Münicha žádná statistická analýza testů neexistuje, že se státní úřady nepostaraly, aby taková data byla k dispozici a že vládní tvrzení jsou jen takové výmysly na základě dojmů. Upřímně řečeno, z pohledu nás, obyčejných občanských pišišvorů, to tak vypadá. Jinak si těžko vysvětlit ty neustálé změny kurzu, které vedení země klidně ze dne na den předvádí. Co kdyby se „nahoře“ někdo zamyslel a udělal něco, co by aspoň trochu vzbudilo větší důvěru? Všechna ta opatření zasahují do života milionů lidí, některým způsobí zásadní životní problémy (už se stalo), nemálo lidí to zřejmě dostane do stavu nouze, tak by nás ta data také zajímala. Máme jedinou výhodu, že nás už nelze vykázat. My jsme vykázaní už dávno.