Galerie se otevírají návštěvníkům. Mezi nimi i Museum Kampa, které nyní nabízí možnost zhlédnout výstavu sochaře Vladimíra Janouška. Zároveň byla zahájena výstava Rudé století, která mapuje sto let od vzniku KSČ. Předseda správní rady Jiří Pospíšil popisuje, jak složitá je současná doba pro provozovatele muzeí, ale i to, na co se chystá návštěvníky nalákat.
Museum Kampa se stejně jako mnoho dalších galerií a muzeí znovu otevřelo veřejnosti a po koronavirové pauze nabízí ideální příležitost, jak utišit hlad po kultuře. Mají o to teď ale Češi zájem?
Nebudu vám lhát – s muzeem to není jako s obchody či holičstvím, které když se otevřou, praskají v pantech. Návrat návštěvníků do muzeí je mnohem pomalejší. Například po první vlně trvalo dva měsíce, než jsme se s počty návštěvníků dostali na naše standardní čísla. Navíc, jako neziskovka negenerujeme žádný zisk – to znamená, že všechny peníze, které získáme ze vstupného nebo z pronájmů nemovitostí, vkládáme do nových výstav, do publikací o umění a také do rozšiřování naší sbírky uměleckých děl. To znamená, že naše finanční rezervy se opravdu tenčí a potřebujeme návštěvníky jako sůl, a ne aby jich bylo jako šafránu.
A na co se je vlastně chystáte nalákat?
Jako vždy na kvalitní umění, kterého je naše museum plné. Kdybych ale měl něco vyzdvihnout, tak musím určitě zmínit skvělou výstavu úžasného českého sochaře Vladimíra Janouška. Nevystavoval déle než 30 let a nám se nyní v Museu Kampa podařilo připravit jeho velkou retrospektivní výstavu – a to v takovém rozsahu, jaký návštěvníci zatím neměli možnost nikde jinde vidět. Díla totiž byla zapůjčena z galerií z celé České republiky a objevují se tu i sochy ze soukromých sbírek.
Vladimír Janoušek je možná paradoxně možná známější a uznávanější v zahraničí než v České republice. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že na osudu Vladimíra Janouška se krásně promítá osud celého našeho národa. Po jeho úspěchu na Expu 70, kdy svou plastikou Hrozby války celou výstavu zahajoval a reprezentoval tak tehdejší Československo, přišla záhy velmi tvrdá rána – perzekuce ze strany komunistické strany, která mu zakázala veškerou činnost. Zkrátka a dobře, potkal ho osud, který v té době mnoho jiných – komunisté ho prakticky vymazali z tehdejší kulturní scény. A tak Janoušek tvořil alespoň v soukromí svého ateliéru pro své přátele, mezi které se řadila právě i Meda Mládková.
Patřil Vladimír Janoušek k perzekuovaným umělcům, které v tehdejším Československu paní Mládková s manželem podporovala?
Ano, od roku 1967 jezdila Meda Mládková do Československa a pravidelnou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat – mezi nimi i Janouška.
Ostatně i životní příběh Medy Mládkové jasně ukazuje, že i ona si kvůli komunistické totalitě vytrpěla svoje. Většinu svého života ani nemohla prožít ve své rodné zemi a žila v emigraci.
Naprosto s vámi souhlasím. Ostatně i to je jeden z důvodů, proč Museum Kampa organizuje i projekty, které souvisí se společenskými tématy. Právě v tom se odráží duch naší zakladatelky, která nebyla jen mecenáškou, ale dost aktivně se angažovala i ve veřejném životě. I to je důvod, proč si Museum Kampa každoročně připomíná zavraždění Milady Horákové, která také vždy stála na straně spravedlnosti a demokratických hodnot a stala se symbolem odporu proti totalitním režimům.
Letos si dokonce připomínáme 100 let existence Komunistické strany Československa. Chystáte pro tuto událost něco speciálního?
Určitě. Právě dnes zahajujeme v prostoru mezi Werichovou vilou a Museem Kampa výstavu Rudé století, která provede návštěvníky milníky a přelomovými okamžiky komunistické strany, která byla, jak jste správně řekla, založena roku 1921, v roce 1948 převzala moc a další čtyři desetiletí určovala osudy všech občanů Československa.
Poslední panely připomínají nedávnou minulost strany, která se nevzdala ani komunismu v názvu, ani nepřijala skutečnou zodpovědnost za zločiny minulosti a ústy některých svých členů dosud hájí i nejkřiklavější porušování zákonnosti v 50. letech.
Není paradoxní, že od založení komunistické strany uplynulo už neuvěřitelných 100 let, a přesto mají komunisté stále velký vliv na českou politiku?
Rozhodně. Komunismus napáchal na duši národa nevyčíslitelné škody, jejichž následky si neseme s sebou i v dnešní době. Proto je nutné si zvěrstva této hrůzné ideologie připomínat, i jako varování, aby se to už nikdy neopakovalo. Ostatně, právě události posledních dní nám jasně dokazují, že nás Rusko stále bere jako sféru svého mocenského zájmu, v níž hodlá uplatňovat svůj vliv všemi prostředky včetně použití síly. A jelikož máme takového premiéra a prezidenta, jaké máme, je opravdu nezbytné být v tomto směru ostražitý.
Pojďme ale od politiky zase zpět k umění. Co ještě mohou návštěvníci ve vašem muzeu vidět?
Tak není žádným tajemstvím, že Museum Kampa se může pochlubit největší a nejvýznamnější soukromou sbírkou obrazů Františka Kupky, kterého Meda Mládková poznala už jako studentka historie umění v Paříži. A nutno říct, že to bylo oboustranně osudové setkání, neboť až s jeho dílem zažila první skutečné umělecké nadšení a Kupka v ní zase objevil osobu, která bude po zbytek svého života šířit jeho slávu. I díky tomuto spojení se například před pár měsíci Kupkův obraz Tryskání II v aukci Sotheby’s vydražil za 196 milionů korun. I díky Medě Mládkové se může posunout nejdražší české umění blíže ke světovým cenám. Takže pokud chcete na vlastní oči vidět jednoho z nejdražších českých malířů, navštivte Museum Kampa, které teď trochu bojuje o přežití. Pevně ale věřím, že si k nám čeští milovníci umění vždycky najdou cestu.
