Asi nikdy v polistopadové historii neměla sociální demokracie tak razantní a výraznou političku, jako je ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Říjnové sněmovní volby rozhodnou mimo jiné o tom, zda se sázka na ni sociálním demokratům vyplatila, nebo zda se ukáže, že její styl politiky, který leckomu přijde velmi nepříjemný, hysterický až agresivní, voliče spíše odrazuje. Jednu věc ale můžeme říct už teď, místopředsedkyně České strany sociálně demokratické si je naprosto jistá tím, že ona a předseda sociální demokracie Jan Hamáček mají voličům co nabídnout. Co to ale je?

V pátečním rozhovoru pro Deník ministryně Maláčová na otázku, jak je možné, že preference ČSSD trvale klesají, odpověděla: „Myslím, že v dnešním světě hodně rozhoduje nikoli to, co děláte, ale jak to vypadá. To jsme jako tradiční strana dlouhodobě zanedbávali. Chce-li být strana dlouhodobě úspěšná, měla by držet pohromadě. My se ale prezentujeme jako typická česká rodina, kde je hodně emocí, občas i hádek, byť v kritických okamžicích táhneme za jeden provaz a vždycky si vzpomeneme, proč jsme vlastně spolu. Bohužel v době, kdy lidé chtějí silné vůdce, takové chování asi odrazuje. Musíme tedy klást větší důraz na vysvětlování toho, co jsme prosadili. A nebát se být akčnější. Konkurence často naše nápady krade a pak to vypadá, že to zařídila ona,“ zdůrazňuje Maláčová.

Je to stále ta samá pohádka o tom, že problémem sociální demokracie je především to, že neumí veřejnosti dostatečně dobře prodat a prezentovat ty skvělé a úžasné věci, které pro občany zařídila a udělala. Pokud je to ale takhle jednoduché, stačí přece, aby to sociální demokraté dělali, na což už měli docela dlouhou dobu, protože o tomto svém nedostatku hovoří už dlouhá léta, a to zdaleka nejenom ministryně Maláčová. Takže takto jednoduché to asi nebude.

Zajímavější je druhá věc, pomocí které se místopředkyně ČSSD snaží vysvětlit, proč se její straně nedaří zvyšovat své preference: „Naše neuspokojivé výsledky možná plynou z toho, že jsme málo radikální a že musíme prosazovat systémové změny. Když to dělat nebudeme, skončí to s námi bledě,“ varuje Jana Maláčová.

Tohle je zřejmě to, co si ministryně práce a sociálních věcí skutečně myslí a podle čeho se nakonec pokouší i chovat. Plně to odpovídá tomu, jakým způsobem vystupuje a jak se prezentuje navenek. Ani tohle ovšem úplně nesedí a nedává to uspokojinou odpověď na otázku, proč se sociální demokracie nachází v takovém stavu, v jakém se nachází.

Radikální sociální demokracie

Předně by bylo zajímavé zjistit, z čeho konkrétně ministryně Maláčová vyvozuje svoji představu o tom, že když sociálnědemokratičtí politici budou více radiální, přinese jim to úspěch u voličů. Jsou snad lidé, na které se sociální demokracie v minulosti ve většině obracela a kteří ji volili, nějací radikálové? To sotva.

Dále čtěte

Maláčová přišla s důchodovou reformou, která je výsměchem. Pochopila to i Schillerová

Ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně sociální demokracie Jana Maláčová se minulý týden pochlubila tím, že poslala na vládu…

Jana Maláčová se zřejmě domnívá, že čím více budou sociální demokraté populističtí a čím více budou rozdávat a více toho občanům slibovat, tím více to rovněž část společnosti ocení a tím více také bude sociálnědemokratickou partaj volit. Tohle možná zčásti u některých voličů funguje, dokud vám aspoň trochu věří, problém je, když o jejich důvěru přijdete a oni už všechno, co říkáte, považují jen za plané sliby; a to je právě to, co se přihodilo sociální demokracii.

Kromě toho občané nakonec nejsou tak nezodpovědní, jak se politici typu ministryně Maláčové domnívají. Většina z nich do určité míry myslí na budoucnost, záleží jim na tom, jaká bude a co přinese jejich dětem a vnukům, a bezbřehé zadlužování na úkor budoucích generací se jim nezamlouvá.

Stejně tak jim nesedne představa místopředsedkyně sociálních demokratů, že všechno je tak jednoduché a prosté, že stačí jenom zavést nové daně či zvýšit ty stávající a na všechno najednou budou peníze a vše slíbené se z nich bez jakéhokoli problému zaplatí, protože finančních prostředků je přece dost, jen je potřeba je dostat od těch bohatých, kteří na společnosti z velké části parazitují, k těm, kteří je potřebují a kteří si je zaslouží, protože poctivě pracují, případně celý život poctivě pracovali.

Ministryně zastávající se milionů

Ministryně Maláčová ve zmíněném rozhovoru například zdůraňuje, že je naprosto samozřejmé, aby bylo o lidi v důchodu postaráno, říká: „Za mne je důležité, že nesmíme o penzích rozhodovat optikou opoziční logiky, že důchodcům pomůžeme v okamžiku, když nám zbudou nějaké peníze. S tím zásadně nesouhlasím. Důchodci celý život pracovali, odváděli peníze do systému, vybudovali naši zemi a nesmíme na ně aplikovat zbytkovou mentalitu. Nejsou to lidé, kteří by měli o něco škemrat. Jako se rodiče dobře starali o nás, my bychom se měli postarat o ně.“

Krásně je na tom vidět, jak místopředsedkyně ČSSD vůbec nerozlišuje mezi jednotlivými lidmi a tím, jakou práci vykonávali a kolik prostředků odváděli na daních a na sociálním pojištění. Zkrátka pracovali, tak si zaslouží, abychom se o ně postarali. Ono by se s tím dalo i souhlasit, potíž spočívá v tom, co znamená ono „postarat se“. A co všechno budeme považovat za onen základ, na který se máme všem složit, i když jejich vlastní sociální pojištění by na něj nestačilo.

Tohle Jana Maláčová ovšem neřeší, jenom slibuje, že to sociální demokracie prostě zařídí a peníze na to někde vezme. V každém případě sebevědomí jí neschází, jak totiž řekla zase v jiném rozhovoru, tentokrát pro Aktuálně.cz: „Bez nás by miliony lidí v této republice neměly zastání.“ Skutečnost je ale taková, že by bez „zastání“ určitě nezůstaly. Ostatně i voličů, kteří ztratili důvěru v ČSSD, se někdo ujal a ten někdo jim na oplátku nějaké zastání nabídnul. Důležitější je však to, že skutečného zastání se stejně od politiků nedočkají. To si musí vybojovat sami.