KOMENTÁŘ / S rozdělením společnosti se znovu ve veřejné diskusi objevují myšlenky, které byly ještě před pár lety dobře balzamované v muzeu českých národních bludů. Ta nejveselejší je, že Jindřich Rajchl začal brnkat na strunu „české cesty“, specificky české politiky a specificky českých mezinárodních vztahů, které si vytvoříme pěkně po našem. Nezávisle na velmocích. Planeta má osmimiliardovou populaci, nás je deset milionů. Rajchlovi nedošlo, že ten až bizarně velký nepoměr nějakou „specificky českou cestu“ vylučuje.

Nejrůznější „specificky česká řešení“ zazněla – prý, mně byly tehdy tři roky – již v osmašedesátém roce, v průběhu vlny malé liberalizace poměrů na konci šedesátých let. Liberalizaci, kterou ukončila okupace naší země vojsky Sovětského svazu a „spřátelených zemí socialistického tábora“. I tehdy to byl nesmysl. Vzhledem k vývoji poměrů ve světě a zdvojnásobení lidské populace od té doby je to dnes dvojnásobný nesmysl. Přesto se ve veřejné diskusi objevuje.

Česká cesta nezhynula

„Celá současná politická situace je v podstatě velmi jednoduchá. Zapomeňte na omáčku v podobě prázdných floskulí o daňových reformách, celoevropských řešeních, nutnosti navýšení rozpočtu na obranu, či výhodnosti paktů o povinné migraci či o podmínkách pobytu amerických vojsk na našem území. Všechny ty vzletné fráze vás mají odvést od pravé podstaty současného střetu dvou různých proudů. Ten první věří v globalismus, multikulturalismus, klima-alarmismus, rozklad tradiční rodiny, LBTQ, BLM, krmení nadnárodních korporací pod záminkou uměle vyvolaného strachu z nemoci, války či globálního oteplování a ve federalizaci Evropy s postupným zánikem hranic členských států. Ten druhý věří v mír, rodinu, stát, českou korunu, platby v hotovosti, svobodu vyznání názoru, rozmanitost a plnou suverenitu národních států, ochranu území před nekontrolovanou migrací a sociální spravedlnost, kdy z bohatství, které daná země vyprodukuje, musí těžit především její občané a nikoliv nadnárodní korporace platící politiky i média. Vše ostatní jsou zbytečné plky,“ napsal 13. července na facebooku Jindřich Rajchl.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

„Teď je jen na každém z nás, abychom si vybrali, kterou z těchto dvou cest se vydáme u nás v České republice. Já udělám vše, co je v mých silách, aby co nejvíc lidí konečně otevřelo oči a už se nenechalo znovu zhypnotizovat vábnými vylhanými slovíčky znějícími dnes a denně z mainstreamových médií.  Aby dali na vlastní rozum, zkušenosti a intuici a našli odvahu zvednout ruku PRO onu druhou variantu. Naše krásná země tuhle změnu nutně potřebuje. Čím dřív, tím líp,“ pokračoval Rajchl.

Fukuyama se netrefil

V roce 1993 vyšla kniha mnou až nekriticky obdivovaného filosofa Francise Fukuyamy s optimistickým názvem „Konec dějin a poslední člověk“. Fukuyama předpokládal, že lidstvo po krvavém 20. století konečně dospělo s pádem komunismu do stabilní fáze svého vývoje. Do fáze, kdy se budou případné spory řešit jednáním a planetu ovládne vzájemná kooperace a všeobecné dodržování pravidel. První zásadní ránu té myšlence, ze které jsme byli já i celá moje generace pamatující socialismus nadšení, dal Usáma bin Ládin útokem na WTC. V tu chvíli nejen Amerika, ale celý svět naší západní civilizace pochopil, že se najednou vynořilo temné zlo, se kterým jsme už staletí nepočítali – vražedný náboženský fanatismus. Další rána tomu konceptu přišla, když v roce 2014 Putin okupoval a anektoval Krym a vytvořil separatistické republiky v Doněcku a Luhansku.

Dále čtěte

Klaus se pokouší zbavit odpovědnosti za to, jak naletěl válečnému zločinci a sadistovi Putinovi

NÁZOR / Václav Klaus pokračuje ve svých prohlášeních o válce na Ukrajině, která zcela vyhovují tvrzení ruské propagandy, že se…

A konečně 24. února 2022 opět Putin Fukuyamovi dokázal, že se v tom roce 1993 zásadně zmýlil. A že pád komunismu byl jen koncem jedné z kapitol trvajícího ruského imperialismu, který do naší kultury vrátil válku, vraždění, masakry civilistů a kastrace zajatých nepřátelských vojáků. A že se svět naší kultury vrátil do neblahé etapy bipolárního světa, trvalého konfliktu mezi liberálně-demokratickým Západem a orientálně totalitním Ruskem. Nějaká plná nezávislost desetimilionové středoevropské země byla představitelná jen v tom ideálním světě po skončení dějin, který však nenastal. A v bipolárním světě naší kultury, kde je klíčovou hrozbou liberálnímu Západu totalitární Rusko, musíme být součástí nějaké aliance sdružené kolem supervelmoci. Buď, jako za dob socialismu, Ruska, nebo – jak bych chtěl já a snad dosud i většina našich spoluobčanů – USA. Ve světě, kdy euroatlantickou civilizaci opět postihl ostrý a násilný střet Východ–Západ, svět ruského vojenského útoku na liberální Západ, jehož cestou chtěla jít Ukrajina, a oživení hrozby globálního jaderného střetu se tak malá země musí přidat k jednomu nebo druhému táboru. Je to objektivní nutnost. Bizarní verzi „české cesty“ v dnešním světě a v konkurenci supervelmocí popisuju v následujícím odstavci.

Armáda solitérního Česka

V průběhu příštích pěti let dodá Jaderný ústav v Řeži 5000 strategických jaderných hlavic (ráže 1, 5 megatuny a výše) a tisíc hlavic taktických (do ráže 500 kilotun). Bo mají reaktor, tak si je v něm můžou experimentálně vyzkoušet. Plutonium do nich zajistí ČEZ z temelínských reaktorů, bo ve vyhořelém palivu je.

Dále čtěte

Igor Chaun lituje vraždící ruské okupanty. Měl by odjet tam, kde mají jurodiví věrozvěsti staletou tradici

KOMENTÁŘ / Významný příslušník ezoterické větve naší proruské dezinformační scény v podpoře Putinova nacistického režimu přitvrdil. Bohužel ve svém čtvrtečním postu,…

Aero Vodochody pro ně zajistí nosiče, dodá do dvou let dva tisíce ICBM – mezikontinentálních balistických raket s doletem 16 000 kilometrů. Když uměj‘ Alky, zvládnou Satany taky, neasi! Spolana Neratovice zajistí chemikálie do raketových motorů. Když uměj‘ prací prášky, tohle zvládnou taky.

Jaderná sila pro nosiče ve stejné lhůtě vybuduje Metrostav, díry uměj‘, metro jezdí.

Doky pro druhý pilíř jaderné triády – jaderné ponorky – vystaví Vodní stavby v Ústí nad Labem. Firma má tradici, a práce v kraji není.

Ponorky samy vyrobí české automobilky, které budou k tomu účelu znárodněny německým a korejským imperialistům. Když jejich škodovky jezdí, a dobře, tak co by nejezdily jejich ponorky, když budou továrny pod dostatečně vlasteneckým managementem.

No, a pak se z toho půjdeme vyspat.

Chci patřit k Západu

Ve světě bipolárního střetu supervelmocí nelze z desetimilionové země udělat solitérního hráče. Volání po „české cestě“, jak po ní volá Rajchl (ač tu frázi nepoužil, jen tu českou cestu nastínil), je zcela nerealistický plán. Jím popisovaná „varianta vývoje“, které zde říkám „česká cesta“, je pěšinou do Ruska. A já tam nechci. V dnešním, znovu bipolárním, světě nelze s naší zemí nepatřit do některého z táborů. A nejen já, ale většina spoluobčanů chce patřit k liberálnímu Západu, ne do ruského otroctví. Má-li ale pan Rajchl potřebu patřit na Východ, naší zemi se velmi uleví, když požádá o azyl v Moskvě.