Ilustrační foto FOTO: Pixabay
FOTO: Pixabay
KOMENTÁŘ / Degenerace příslušníků takzvaných elit dospěla v Rusku zřejmě do posledního stadia. Možná předposledního, protože tím posledním nápadem je, že je třeba provést jaderný útok na západní města, neb to pomůže rozvoji nové a duchovní civilizace pod vedením Ruska. Pak by pokus se podle těchto myšlenek v praxi zařídit byl nejspíš skutečně završením ruského pseudoduchovního imperiálního blouznění.
„Podělím se s vámi o několik myšlenek, které jsem dlouho pěstoval a které se zformovaly po nedávném shromáždění Rady pro zahraniční a obrannou politiku, jednom z nejvýznamnějších v její 31leté historii,“ pokouší se nás natěšit ve svém článku Sergej Karaganov, který je čestným předsedou prezidia Rady pro zahraniční a obrannou politiku.
Než se dostane k pointě, že nic jiného než jaderné údery proti Západu nepomůže, sepsal celý dlouhý úvod, který má Západ vylíčit v nejtemnějších barvách, protože jinak by zřejmě tato velkolepá myšlenka nebyla přijata ani všemi Rusy, natož v cizině.
Krátké shrnutí (i tak dost dlouhé, protože originální blepty jsou mimořádně dlouhé) říká v podstatě toto.
Západ ztrácí možnost, kterou měl po pět století, vysávat bohatství ze světa tím, že vnucuje, především hrubou silou, politické a ekonomické pořádky. Cílem je zmanipulovat lidi, aby se snížila jejich schopnost vzdorovat modernímu „globalistickému“ kapitalismu. Pokud Rusko zcela „osvobodí“ Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast, bylo by to jen „minimální vítězství“. Situace by podle Karaganova mohla být ještě horší, „kdybychom za cenu obludných obětí osvobodili celou Ukrajinu“, kde by Rusové „zůstali v troskách s převážně nenávistným obyvatelstvem“ a jejich „převýchova“ by trvala desítky let. USA si prý z Ukrajiny udělaly údernou pěst, aby svázaly ruce Rusku, politicko-vojenskému pilíři nezápadního světa osvobozeného z okovů neokolonialismu. Pak by tažení uvízlo „na neperspektivním západním směru“.
To všechno by podle čestného předsedy odvedlo pozornost Ruska od „tolik potřebného“ přesunu jeho duchovního, hospodářského, vojenského a politického centra na východ Eurasie a území dnešní Ukrajiny, především střední a západní, by čerpalo zdroje – manažerské, lidské, finanční. Obranná, ale agresivní konfrontace, kterou Západ nasadil, tedy nemá rychlý konec, stěžuje si autor.
Po úmorném líčení se konečně autor dostane k tomu hlavnímu, k jaderným zbraním.
„Mnoho let jsem studoval historii jaderné strategie a dospěl jsem k jednoznačnému, i když nevědeckému závěru. Vznik jaderných zbraní je výsledkem zásahu Všemohoucího, který se zděsil, když viděl, že lidé (Evropané a Japonci se k nim přidali) rozpoutali během jedné generace dvě světové války, které si vyžádaly desítky milionů obětí, a předal lidstvu zbraň Armagedon a ukázal těm, kteří ztratili strach z pekla, že existuje. Na tomto strachu spočíval relativní mír posledních tři čtvrtě století. Nyní je tento strach pryč,“ znepokojilo Karaganova. Aby to lidé zase vzali vážně, bylo by dobré tak trošku jaderně bombardovat. Jak se dál dozvíme, je to pro naše dobro.
„Tím, že zlomíme vůli Západu k agresi, zachráníme nejen sebe a konečně osvobodíme svět od západního jha, které trvá už pět století, ale zachráníme i celé lidstvo… Lidstvo dostane novou šanci na rozvoj.“
Začíná to dávat smysl. Nejdřív Rusko osm let zachraňovalo Donbas a vypadalo to tam podle toho. Pak se pustili do zachraňování Ukrajiny a dopadlo to stejně. Teď je na řadě celý svět. Od dob pádu toho pověstného asteroidu lidstvu ještě nekynula taková naděje na další záchranu podobného druhu.
Kdyby někomu vrtalo hlavou, o čem Rus sní, když náhodou spí a momentálně nikoho neosvobozuje, dostane se mu hned posledních výronů východního ducha.
„Potřebujeme novou uralsko-sibiřskou strategii, která bude zahrnovat několik mohutných duchovně povznášejících projektů, samozřejmě včetně vytvoření třetího hlavního města umístěného na Sibiři. Toto hnutí by se mělo stát součástí ‚ruského snu‘ – obrazu toho Ruska a toho světa, o který chce člověk usilovat.“
Teď už chápeme, proč v těch vzdálených guberniích ještě nezavedli splachovací záchody a proč plynová velmoc nezařídí vlastním lidem do chalupy přípojku na plyn. Takové povrchnosti nejsou mohutně duchovně povznášející.
Nástroj použitý k tomu všemu už byl naznačen.
„Důvěryhodnost jaderného odstrašování je třeba obnovit snížením nepřijatelně vysokého prahu pro použití jaderných zbraní a opatrným, ale rychlým posunem po žebříčku odstrašování a eskalace.“
Protože by se ale mohlo stát, že ruská jaderná bomba spadne i na nějaké Rusy v cizině, je třeba je předem varovat. „Může dojít i na varování krajanů a všech lidí dobré vůle, aby opustili své domovy v blízkosti objektů, které se mohou stát cílem jaderných úderů v zemích, jež poskytují přímou podporu kyjevskému režimu.“
Jak by to asi udělali? Dají inzerát do Timesů, že se chystá na příští čtvrtek jaderný úder na Londýn, ať se věrní Rusové přesunou do vlasti? V Rusku samotném prý nic nehrozí, protože si Západ netroufne nějak reagovat.
„Při správné strategii odstrašení, a dokonce i použití, lze riziko ‚odvetného‘ jaderného nebo dokonce jakéhokoli jiného úderu na naše území minimalizovat.“
Předjímá se i riziko, že by třeba v Číně a Indii mohli být ruským jaderným bombardováním Evropy trochu znepokojeni, a autor připouští, že to možná je tak trošku svinstvo, ale prý to stojí za to. „Používáme Boží zbraně a odsuzujeme se k těžké duchovní ztrátě. Pokud to však neuděláme, může zahynout nejen Rusko, ale pravděpodobně i celá lidská civilizace.“
„Tuto volbu budeme muset učinit sami. Dokonce ani přátelé a sympatizanti ji zpočátku nebudou podporovat… Nemůžeme počítat s rychlou podporou… Nakonec však vítězové nejsou souzeni. A zachráncům se děkuje. A pak Rusko a lidstvo přes všechny trny a traumata půjde do budoucnosti, kterou vidím jasně – multipolární, multikulturní, pestrobarevnou, dávající zemím a národům možnost budovat svůj vlastní a společný osud,“ maluje si to čestný předseda a politolog.
Tohle nejsou zápisky z deníčku pacienta uzavřeného oddělení nějaké psychiatrické kliniky. To je dílko ruského politologa a veřejně se to smí šířit. Kdyby tam někdo vyzval k míru, dostal by pokutu, nebo by šel sedět.
Čeští i světoví míromloci buď nevědí, s kým mají tu čest, nebo jsou součástí kremelské propagandy. Jejich mozky už jsou nejspíš v podobném stadiu degenerace, jako v případě autora citovaného článku a celé současné elity v Moskvě a okolí.
