Britské volby dopadly pro vládnoucí konzervativce neslavně; tah, který měl pomoci premiérce Mayové triumfovat, se ukázal být tuze nešťastným manévrem. Volby sice vyhrála, ale ztratila většinu, bez které se jí bude vládnout jen s obtížemi. Naproti tomu její soupeř Jeremy Corbyn může oslavovat. Rozdíl mezi labouristy a konzervativci se o několik křesel smrskl, Corbynovy ideje také dokázaly oslovit mládež z velkých měst, což je, jak známo, zárukou kvality. Nebo to tak alespoň vyplývá z povolebních analýz. Z těch se takřka vytratilo, kdo je Corbyn a co zosobňuje. Namísto extrémně levicový je prý… autentický.

To je do jisté míry pravda. Corbyn je karikaturou západního ultralevičáka ze sedmdesátých let. Za tu dobu se ve světě mnoho změnilo, včetně většiny západních ultralevičáků, kteří přece jen dnes vystupují uhlazeněji a jejich minulost na ně prosákne jen tu a tam, když truchlí po Castrovi nebo blouzní o zrušení státních hranic. Čas odvál kampaně za jaderné odzbrojení (pochopitelně se mělo týkat pouze Západu), Jeremy Corbyn nám tady ale zůstal jako relikt těch neslavných dob.

O Corbynových názorech se už popsalo mnoho papíru, tak jen letem Corbynovým světem: je podporovatelem teroristických hnutí Hamás („organizace oddaná blahu palestinského lidu“) a Hizballáh; podporuje odtržení Severního Irska od Británie a v dobách největší teroristické kampaně IRA se scházel s odsouzenými irskými teroristy, také držel minutu ticha za irské teroristy, které zabily britské speciální jednotky; podporuje jednostranné odzbrojení Velké Británie a zdůrazňuje „mírové řešení“ situace s Islámským státem; zavedl by maximální povolenou mzdu, což funguje nebo spíše nefunguje, jen na Kubě a ve Venezuele. Samozřejmostí jsou otevřené hranice.

Své názory Corbyn vyjadřuje i v symbolické rovině: je příznivcem zrušení monarchie, ale „vzhledem k velké oblibě královské rodiny nebude o její zrušení usilovat“, každopádně odmítá pokleknout před královnou a zpívat britskou hymnu „God save the Queen“, naproti tomu „Rudý prapor“,  hymnu třídního boje, zpívá při různých příležitostech tuze rád.

Základním východiskem Corbynova pohledu na zahraniční politiku je svalování viny za veškeré světové zlo na Západ, zejména na USA a Velkou Británii. Zbytek světa je za všech okolností obětí Západu. Rusko, Venezuela, Bolívie, Írán – slovy britského novináře Roberta Colvila – jsou vždy Asterix a Západ jsou Římané. Západ je černý a jeho nepřátelé bílí. Ne nadarmo Corbyn jmenoval šéfem strategie a komunikace Labour Party Seumase Milnea, ultralevicového novináře z Guardianu, který je otevřeným apologetou Putina a ruský zásah na Ukrajině považuje za důsledek „tragického rozdělení SSSR“.

Corbyn je bílá Angela Davisová s pinďourem a šedinami. Nestydatý kolaborant. Podpora všeho protizápadního ho nutně ponouká k podpoře těch nejodpornějších diktátorských režimů charakterizujících se jako antiimperialistické, včetně podpory radikálních islamistických hnutí bojujících proti prozápadním vládám (Izrael, Egypt, Tunisko). Pouze v Sýrii je situace méně přehledná, protože těžko určit, kdo z účastníků konfliktu je větším nepřítelem Západu.

Jedině když poznáme Corbynovo vidění světa, pochopíme, jak mohl vést s Amnesty International kampaň, aby byl Augusto Pinochet souzen za své zločiny, protože to byl „jeden z největších vrahů 20. století“, a zároveň neskrývat obdiv k Fidelu Castrovi a Hugovi Chávezovi. Množství Corbynových oslavných výroků na jejich adresu je nepřeberné, není snadné vybrat jeden. Tak například Chávez podle Corbyna „ohromně pomohl Venezuele a velmi širokému světu“.

Je neuvěřitelné, s jakou důkladností evropští liberálové odhalovali „vymezování se proti Západu a skrytou příchylnost k Rusku“ u Trumpa, Le Penové nebo Wilderse, jak nikdy neopomněli připomenout, že Rusko má v těch či oněch volbách svoje preferované kandidáty, když teď nebezpečí Corbyna, který nic neskrývá a otevřeně kibicuje všemu protizápadnímu, nejsou schopni ani natvrdo pojmenovat. Je to snad tím, že Corbyn sdílí jejich levicové postoje k národním státům, k islámu nebo migraci? Že nemá rád Trumpa? Nebo tím, že konzervativní premiérka Mayová chtěla tvrdý brexit? Ať je to jakkoliv, Corbyn je levicový extremista a extrémní populista − je načase začít o něm tak mluvit.