Oleksij Arestovič. FOTO: commons.wikimedia.org/CC. 4.0/Kozubenko
FOTO: commons.wikimedia.org/CC. 4.0/Kozubenko
„Tohle je hlavní poselství podzimu: Musíme změnit naši strategii. K tomu se musíme trochu vzpamatovat. Protože ta stará nefunguje, změnily se podmínky, a hlavně se změnila motivace hráčů,“ píše Oleksij Arestovič, bývalý poradce vedoucího Kanceláře prezidenta Ukrajiny, veřejný činitel a blogger. Vyzývá k tomu, aby si Ukrajina stanovila jasné cíle a zvážila své možnosti a podle toho postupovala dál. Podle něj může Ukrajina dosáhnout svých cílů, ale musí pro to s ohledem na realitu vyvinout maximální úsilí.
Arestovič na svém účtu na sociální síti Telegram popisuje mezinárodní kontext, kdy se USA více zajímají o své volby a Čínu, Rusko o to, aby to amerických voleb zasáhlo a Evropa, aby najednou nezačala vydávat více na obranu (včetně pomoci Ukrajině) než USA. Podle něj je třeba se teď podívat na situaci realisticky.
„Je jasné, že hranice z roku 91 za současného stavu nepřipadají v úvahu. Jednou snad ano. Teď ale ne. Teď, aby to bylo možné, musíme zmobilizovat pět set tisíc lidí, přeměnit je v mechanizované, útočné a dělostřelecké formace a vrhnout je do boje. I když pomineme otázku, zda si můžeme dovolit vyřadit z ekonomiky dalšího půl milionu mužů a zda jsme schopni jim poskytnout kvalitní výcvik, zůstává otázka – čím je všechny vyzbrojit…?“
Arestovič technicky vypočítává, že půl milionu bojovníků je (s podpůrnými jednotkami) 30 až 40 nových brigád, což znamená potřebu tisíce až 1400 samotných tanků a tři tisíce obrněných vozidel. Z toho půl milionu lidí v boji o dosažení hranic z roku 1991 padne padesát tisíc a sto tisíc se stane invalidy. Za předpokladu, že by společnost byla připravena takovou cenu zaplatit, stále zůstává ústřední otázka, kde vzít zbraně a vojenskou techniku pro tak rozsáhlý skok.
„I kdyby nám je Západ nebo Marťané začali hromadně dodávat hned teď, příprava toho půl milionu by trvala nejméně devět měsíců. Devět měsíců je příští červenec. Počká Ruská federace a její spojenci těch devět měsíců? Kolik nových Surovikinových linií se objeví? Kolik Rusů bude za tu dobu mobilizováno? Slabost Kremlu je stejná jako naše – neschopnost vyzbrojit velké masy lidí – není čím. Výsledek? Fronta se stabilizuje, zastaví,“ předpovídá Arestovič.
Dojde sice k nějakým výpadům a bojům, ale rozhodné útoky s dobytím velkých kusů území nelze očekávat, dokud jedna ze stran nenashromáždí přinejmenším dalších sto tisíc vojáků. V tomto případě je třeba vytvářet rezervy rychleji než druhá strana a zasáhnout nepřítele do hloubky.
„Rusové budou tuto zimu likvidovat naši infrastrukturu a my jim to budeme moci oplatit (minulou zimu jsme to nedokázali). Úkolem další fáze (šest až devět měsíců) je připravit rezervy a rozptýlit týl nepřítele, zatímco my se budeme připravovat. To znamená zbraně dlouhého dosahu, vojensko-průmyslový komplex (vlastní i cizí), vojenskou a hospodářskou pomoc zvenčí,“ popisuje autor rozložení sil a perspektivy.
Ve zbraních dlouhého doletu má Rusko náskok. Ukrajina začíná trochu snižovat náskok ohledně dronů dlouhého doletu, ale pomalu. Rusko před rokem učinilo řadu rozhodnutí, po kterých podle Arestoviče není na Ukrajině „ani památky“, nebo aspoň není nic vidět.
Rusko také neposkytuje ohledně svých schopností nějaký velkolepý obraz. Autor vidí, že Rusové vytahují ze skladů veškerou starou veteš, tanky, děla, obrněná vozidla a jejich tempo jim neumožňuje provést velkou mobilizaci a vyzbrojit rychle takový počet vojáků, který by jim umožnil úspěšně zaútočit. Ukrajina má tedy časovou rezervu.
„Problém je však v tom, že pokud my získáme 30 tanků ročně a oni jich shromáždí 100, tento čas pro nás nehraje. V konfliktu takového rozsahu (jen vnitřní frontová linie má 1300 km) je důležitější mít 200 starých T-55 než 30 zbrusu nových Abramsů.“
Současné a budoucí možnosti ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu neumožňují vyrábět obrněná vozidla a dělostřelectvo ani ve stovkách, ani v desítkách kusů ročně. Kromě toho jsou tu mobilizační limity, za nimiž se ekonomika zhroutí a Rusko má ten limit asi čtyřikrát vyšší.
Skutečná změna této nezáviděníhodné situace je podle Arestoviče možná pouze za následujících podmínek: Ukrajina dostane pro zmíněných nových 30 brigád potřebné množství zbraní a techniky od Američanů, nebo se zmobilizuje a vyrobí si je (ve spolupráci se sousedy) sama. To je teď obojí fikce. Pokud ale Ukrajina nechce vyjednávat o nějakém příměří, je třeba obojí postupně řešit a zlepšit diplomacii, aby nezabředávala do nějakých obchodních hádek o obilí.
„Pokud nechceme vyjednávat (a to zřejmě nechceme), musíme se dát na dlouhodobou obranu toho, čeho jsme dosáhli, jejímž hlavním úkolem bude vyřadit ruskou armádu rychlejším tempem, než se dokáže sama doplňovat. A zároveň zvládnout odolat tlaku těch na Západě, kteří při pohledu na tuto situaci velmi touží vyřešit situaci právě těmito jednáními. Umíme se postavit do obrany a vyřadit nepřítele s předstihem lépe než kdokoli jiný v moderním světě. Tím získáme čas na vyřešení dvou výše uvedených úkolů (rovnováha zbraní a jejich doplnění) a Ruské federaci se ukáže neperspektivnost jejich strategie vyčerpání, protože se vyčerpají rychleji než budou schopni doplňovat.“
To všechno znamená:
– pochopit situaci na strategické úrovni,
– posilovat a rozvíjet ekonomiku, protože bez ekonomiky není bezpečnosti,
– mimořádné úsilí v diplomacii.
„Udržíme/osvobodíme tolik území, kolik nám dovolí úroveň naší organizace. Získáme tolik příležitostí, na kolika se dohodneme (včetně EU a NATO),“ uzavírá Oleksij Arestovič.
