Prezident Petr Pavel v ukrajinském městě Oděsa. FOTO: Kancelář prezidenta republiky / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta republiky / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Po návštěvě Petra Pavla v Oděse, kde dostal symbolický dar od 10. útočné horské brigády, se v našich dezokruzích opět vytáhla karta nacismu. Zajímavé je, že z těch samých končin naší společnosti jsme přitom slyšeli omlouvání podivného pozdravu Elona Muska, který nápadně připomínal hajlování. V případě Ukrajinců ovšem stačí, že brigáda je pojmenovaná po květině jménem protěž, německy Edelweiss. Tak totiž byla označena protipartyzánská jednotka působící na Slovensku během tamního povstání. Jenže tato květina je tradičním symbolem horských jednotek a na rozdíl od hajlování není přímo spojena s nacistickou ideologií.
Horské jednotky jsou ve vojenství poměrně novou záležitostí. První známý vojenský útvar specificky určený k boji v hornatém terénu byli rakouští horští myslivci, kteří vznikli v roce 1906 z útvarů Landwehru čili zeměbrany v oblasti Jižního Tyrolska. To je území, které po válce Rakousko muselo odstoupit Itálii. Symbol protěže jim už v roce 1907 oficiálně zřídil tehdejší císař František Josef I. Vojáci ho nosili dokonce na límcových výložkách.
Organizací i symbolikou se pak nechali v první světové válce inspirovat Němci. Bylo tomu tak dávno před válečnými zločiny první německé horské divize a SS Kampfgruppe Edelweiss spáchanými během druhé světové války.
Protěž je prostě symbolem horských jednotek, který sám o sobě s nacismem nemá nic společného. Nejde o hákový kříž nebo natolik s hrůznou ideologií provázanou divizní insignii, jakou je třeba nechvalně známý smrtihlav, kterého měla ve znaku stejnojmená divize SS.
Dodnes je protěž na pozadí v barvách rakouské vlajky doplněná číslem 6 třeba znakem 6. brigády horských myslivců Bundesheeru. Asi málokoho by přitom napadlo označovat je za nacistickou jednotku. Není se asi čemu příliš divit, že si horská útočná brigáda na Ukrajině vybere jméno a symbol odkazující k počátkům tohoto typu pěchoty. Je to asi stejně očekávatelné, jako že jednotky tzv. mariňáků po celém světě mají ve znaku kotvu, což je zase odkaz na původní královskou námořní pěchotu, která vznikla v Anglii v 17. století.
Částečně by se asi dalo pochopit, že to někdo může vnímat jinak a je na tyto symboly celkově citlivější. Je pravda, že naše zkušenost s Kampfgruppe Edelweiss by takovou citlivost ospravedlňovala. Bylo by to ovšem uvěřitelnější, kdyby z těch samých kruhů nezaznívalo omlouvání Muskova podivného nehajlování nebo Bannonova nepopiratelného nacistického pozdravu.
