Otakar van Gemund vyhodil květiny premiéra Andreje Babiše do koše. Aktivista, který udělal toto důležité gesto, odpovídal na otázky deníku FORUM 24 týkající se 17. listopadu, ale i současné situace a jejího vývoje.
Co byl ten největší impulz pro vyhození květin od Andreje Babiše a dalších do koše?
Největším impulzem bylo to, že je tam loni Babiš úspěšně položil. Už před několika měsíci si různí aktivisté říkali, že bychom to letos neměli dopustit, že on a lidé jako on tam 17. listopadu opravdu nemají co dělat, natož tam drze a pokrytecky pokládat kytky. Babiš, Zeman a Okamura jsou naprostým opakem toho, co pro nás demokraty (a bývalé „revolucionáře“) ideály sametové revoluce představují. Jsou to zkorumpovaní autoritáři a populisté, kteří tu chtějí po ruském, maďarském a polském vzoru zlikvidovat demokracii, odtrhnout nás od Evropské unie a západního světa a zatáhnout nás do ruské a čínské sféry vlivu. Navíc jsou Zeman a Babiš bývalými členy KSČ a Babiš je bývalým spolupracovníkem STB. Naším úmyslem bylo tomu pokládání kytek pasivní rezistencí zabránit, ale nenapadlo nás, že by se mohli takto zbaběle k pomníčku připlížit už po půlnoci, tak když jsme tam v půl páté ráno dorazili, tak už bylo jaksi po kytkách (předtím jsme dostali různé, jak se ukázalo, chybné hlášky, že tam Babiš přijde kolem půl šesté).
S jakými reakcemi jste se setkal? Zejména na sociálních sítích to byla velmi diskutovaná věc.
To víte, v Česku je pomník – jakýkoliv – modla. Zde panuje zvyk zfosilizovat historické události nebo osobnosti a přimknout k nim již hotový – jak se dneska říká velmi ošklivým slovem – narativ a pak je v pravidelných intervalech uctívat, zavalit je „pietou“. Tuto tendenci já už delší dobu pozoruji i v souvislosti s listopadovými událostmi a způsobem, jak „se sluší“ je připomenout. Takže je cítit, že patří k bontonu být 17. listopadu „apolitický“ a dojatě se rozjímat nad tím „že můžeme“ a vystačit si konstatováním, že máme demokracii tolik a tolik let, že to je fajn a hotovo. Česká společnost je rozdělena a zdá se, že už taková byla těsně po revoluci, ale ne tak radikálně jako dnes. Jako každá revoluce měla i ta Sametová své vítěze i poražené, ale protože byla sametová, tak ti poražení to moc nepocítili a rychle se naučili chodit v nově vzniklém systému. Pochopitelně není v jejich zájmu, aby se donekonečna připomínalo to, že komunistický režim, na kterém se podíleli, byl zrůdný a nelidský a že se udržoval u moci každodenním totalitním útlakem a kontrolou všech společenských sfér. A tak se postupně a nenápadně oslavy 17. listopadu začaly vyprazdňovat a začaly se podobat formálním oslavám 28. října nebo konce druhé světové války. Už před devíti lety například Daniel Kaiser v jednom komentáři v Lidovkách nabádal čtenáře, aby se nenarušila „sváteční atmosféra“ tohoto dne politickými akcemi či happeningy (ty byly tehdy malé a namířené proti prezidentu Václavovi Klausovi). Domníval se zřejmě, že politika tento svátek nesmí pošpinit, že ten svátek je pro každého a nesmí rozdělovat společnost, ale to je samozřejmě strašná blbost. 17. listopad 1989 byl samozřejmě o tom, abychom zvedli zadky a šli do ulic konečně projevit svůj nesouhlas s totalitní vrchností, abychom konečně přestali žít ve lži. Byl to boj za svobodu a demokracii proti aroganci moci, proti papalášům a potentátům, kteří si dělají, co se jim zlíbí. Demokracie je křehká věc a vždy v ohrožení a ten boj za ni je velice aktuální. Je to živý svátek a zároveň to je jakýsi lakmusový papírek naší demokracie. Proto se toho svátku bojí Babiš, Zeman a Okamura jako čert kříže, proto se k tomu pomníčku připlíží v noci nebo tam kytici nechají rovnou položit někým jiným. Proto chtějí odkaz 17. listopadu znehodnotit a rozmělnit. Reakce na naši akci byly různé, ale právě z těch důvodů, které jsem zde líčil, taky zaznělo mnoho velmi negativních ohlasů, dokonce od lidí, kteří to myslí s demokracií dobře a s kterými já osobně často souhlasím. Čekali jsme to, známe zdejší poměry, víme proto, že náš krok mohl být vnímán jako poněkud radikální. Některé tyto reakce byly však dle mého názoru úplně mimo mísu. Například srovnávat naši akci se šibenicemi na demonstracích je myslím docela sprostý argumentační faul. My přece jsme nedělali nic jiného než odkaz 17. listopadu bránit před perverzním nutkáním těchto tří antidemokratických mužů si tento svátek svými kyticemi přisvojit, zneuctít a znehodnotit. Drze se nám tímto gestem v minulých letech přímo vysmívali. Nechápu, jak se dá přesun kontaminovaných kytek vůbec srovnávat s tak násilným symbolem, jako je šibenice. Vzdáleně rozumnější argument, proč bychom nic takového neměli dělat, byl taktického rázu: naše akce prý mohla znechutit váhající část populace a nahnat ji do otevřeného náručí právě Babiše, Zemana a T. Okamury. Možná jsme tam pár lidí skutečně nahnali, možná jsme naopak pár lidí vyburcovali a probudili ze společenské letargie, ale oboje je irelevantní, jelikož se zde jedná o morální záležitost – nemohli jsme vzhledem k dnešní politické situaci nadále dopustit, aby tito pánové s námi hráli tuto hru. Pokud tam tito pánové mohou jen tak bez jakéhokoli odporu klást kytky, tak jsme je vlastně akceptovali jako demokraty, kterými nejsou. Ne, oni s demokracií nemají nic společného.
Jak hodnotíte letošní průběh 17. listopadu?
Ten průběh byl skvělý. Konečně se tento trend apolitičnosti 17. listopadu v pravý čas otočil. Spatřuji, že část společnosti se konečně probouzí a začíná se bránit. Byly to konečně politické demonstrace zcela v duchu Sametové revoluce – nátlak na politickou garnituru, aby už toho nechala, aby odstoupila, aby se chovala podle pravidel. Babiš je trestně stíhaný oligarcha v enormním konfliktu zájmů, který si uzurpuje veškerou moc, který skupuje média a manipuluje s lidmi a dokonce s vlastními dětmi, je to navíc nebezpečný psychopat, který tvrdí, že nikdy nehodlá odstoupit. Zeman je šiřitelem nenávisti, xenofob a nacionalista, Putinova loutka a čínský dohazovač, nerespektuje ústavu a chová se, jako kdyby tu byl prezidentský systém, a Tomio Okamura je velmi nebezpečný obchodník s nenávistí. Společně s komunisty a za asistence sociálních demokratů nás tito lidé chtějí připravit o demokracii a my jsme se konečně začali bránit.
Chystá skupina Kaputin nějaké další akce?
Ano, vždycky budeme něco chystat. A to tak dlouho, dokud nebudeme zase hrdou a tolerantní demokratickou společností pevně zakotvenou v západním světě a dokud si naše politická reprezentace neuvědomí, že slouží nám a že musí respektovat ústavu a svobodu a integritu každého občana, každého jednotlivce. Tak dlouho, dokud tady nepřestanou řádit ruští trollové, trestně stíhaní oligarchové a prolhané diktátorské povahy. Tak dlouho, dokud tu nepřestanou politici a dezinformační kanály šířit strach a nenávist a krmit lidi báchorkami a lži.
Věříte, že současná situace může vést k odstoupení Andreje Babiše a třeba i k novým volbám?
Mohla by, ale kdyby se tak teď nestalo, tak jsou demonstrace těchto dnů dobrým odrazovým můstkem pro dobu, kdy bude hůř a kdy si konečně dostatek lidí uvědomí, že to jsou jejich práva a práva jejich dětí, která jsou v ohrožení.
Dlouhodobě se věnujete veřejnému dění. Co podle vás dělají čeští aktivisté dobře a co špatně?
Čeští občanští aktivisté se o hodně zlepšili od roku 2014. Naučili se spolupracovat na různých projektech a na organizaci demonstrací a zároveň se v určitých oblastech vzdělávat a specializovat (například hnutí Pulse of Europe anebo iniciativa Encyklopedie migrace). Přidali se v minulých letech i mladí a začínají se konečně angažovat i studenti. Mladí studentští aktivisté z Milion chvilek jsou strašně důležitým novým fenoménem v aktivistickém světě. Umějí skvěle formulovat myšlenku, sdělit ji veřejnosti a zároveň mají dobré organizační schopnosti. Jsou to hlavně mladí lidé, kterých v minulých letech bylo strašně málo. To je skvělé a snad to pomůže oslovit širší společnost. Taky bych chtěl zmínit Rebely, kteří se svým skvělým kontaktním aktivismem stali postrachem Andreje Babiše. Jinak nás však doprovázejí různé neduhy, které nás trápily od samého začátku. Aktivisté jsou většinou silné osobnosti a mezi nimi jsou i tací s přebujelým egem neschopní spolupráce a poučení se z vlastních chyb, takže některé aktivistické skupiny se úspěšně brání tomu novému trendu větší spolupráce.
Kritizujete také ruský vliv na naši situaci. Jak se podle vás podílejí Rusové a jejich hybridní válka proti nám na současné situaci?
Různými způsoby a v různých oblastech. Nejznámějšími a nejviditelnějšími ruskými zbraněmi v Česku je sám prezident Miloš Zeman a obrovská síť dezinformačních portálů, které čerpají z ruské propagandy a šíří hoaxy a konspirační teorie. Zeman šíří strach a podrývá základy naší demokracie a našich spojeneckých svazků tím, že zpochybňuje smysl úplně všeho. Otevřel Pandořinu skřínku emocí a nenávisti, které pomalu pohlcují čím dál větší počet obyvatel. Rusové si taky nějakým způsobem získali řadu dalších politiků v různých politických stranách (například Klaus ml., Foldyna atd.) a můžou počítat i s loajální podporou KSČM a SPD. Kromě toho tu mají ještě ohromnou základnu špionů na své přebujelé ruské ambasádě. Poslední dobou je také čím dál zjevnější ruský vliv na Andreje Babiše, který nechal svého syna vláčet po Rusku a Ruskem okupovaném Krymu nějakým ruským řidičem-ošetřovatelem. Navíc sem Rusové pravidelně posílají pochybné party, jako jsou Noční vlci a Alexandrovci, aby takto testovali odolnost českého státu a české společnosti.
