David Černý, jeden z nejoceňovanějších, ale přesto i jeden z nejskromnějších žijících umělců České republiky, konečně má – zcela po zásluze – muzeum. Se znepokojením jsem zaznamenal, že mu toto muzeum nepostavilo ministerstvo kultury a nebudeme tak provoz moci financovat ze svých daní. Význam Mistra Černého pro popkulturu 21. století je tak obrovský, že by to bylo správné. Státní úředníci v čele s ministrem kultury ale asi usoudili, že tento projekt Davida Černého je nedotažený. I já mám takový pocit. Zvláště když právě začíná apríl.

Muzeum Mistr představil veřejnosti už dva dny před jeho plánovaným otevřením – na Seznam Zprávách skrze fotografie Davida Neffa. Byl jsem těmi fotkami, které monumentálnost muzea i Mistra samotného přesvědčivě dokumentují, nadšen. Ano, takové muzeum si David Černý zaslouží (je velké jak fabrika) a i jeho výraz v obličeji, když fotografovi pózoval, dobře ilustruje jeho příslovečnou pokoru a skromnost.

Dále čtěte

Už vám chyběl Marek Wollner? Předplaťte si Týdeník FORUM!

Když z televizních obrazovek zmizel dlouholetý novinář Marek Wollner, řada diváků čekala, kde se objeví. A je tu dobrá zpráva…

Přesto jsem panu Neffovi zatelefonoval. Žijeme v epoše fake news, muzeum se mělo podle článku otvírat 1. dubna, a tak jsem nemohl vyloučit, že ta zpráva a otevření Mistrova muzea jsou apríl, humorný hoax. A ty fotky jsou fotomontáž. David Neff však potvrdil, že muzeum skutečně existuje.

Černý oceňovaný i vykrádaný

Za největší skutečné ocenění Mistrovy výtvarné geniality považuji to, že jeho známý „Autobus kliky cvičící“ koupil jeden z největších znalců českého a slovenského výtvarného umění a štědrý mecenáš kvality v gastronomických, chemických a mediálních lahůdkách Andrej Babiš. Dílo navíc umístil do sídla svěřeného holdingu Agrofert. To popravdě je druhé nejčestnější umístění monumentálního výtvarného díla v České republice. Nejčestnější místo pro megalitickou sochu –⁠  nádvoří Pražského hradu – bohužel již zabírá jakýsi nastojato postavený dlouhý kus šutru, který se na rozdíl od Černého autobusu nehýbe.

Za úspěch se samozřejmě dá považovat i to, že Mistr Černý je tak dobrý sochař, že se jeho nápady nechávají inspirovat jiní umělci. V případě Davida Černého se jedná o jeho – rovněž velmi slavnou – bustu Franze Kafky v samém centru Prahy, na piazettě před obchodním centrem Quadrio v Praze poblíž Národní třídy. I toto monumentální sochařské dílo je kinetické, ale nedělá kliky. Obří Kafkova hlava vypadá jako z lesklého kovu, je horizontálně rozdělena – jakoby rozřezána – do vrstev. A tyto vrstvy se v časových intervalech vzájemně proti sobě posouvají a po chvíli z vrstev tu hlavu zase „složí“. Wiki říká, že busta „byla odhalena 31. října 2014. Cena byla 30 milionů korun, zaplatil ji investor CPI Property Group společně s přilehlým komplexem Quadrio“.

Dále čtěte

Vyprazdňujeme sklady! Kupte si skvělé čtení se slevou

Abychom vám letos na e-shopu FORUM mohli nabídnout zajímavé novinky, potřebujeme na ně udělat místo. A tak přinášíme slevu…

Zde vidíme, jak je Mistr Černý inspirativní i v dalekém zahraničí. Gruzínská umělkyně Tamara Kvesitadze monumentální pohyblivou sochu z vrstev jako z lesklého kovu, jejíž princip je podobný Kafkově bustě Davida Černého, odhalila v roce 2010 v gruzínském Batumi. „Socha lásky“ je inspirována místní legendou o lásce Aliho a Nino a skládá se ze dvou postav ze segmentů, vrstev poskládaných na sebe. Každý den v 19 hodin se obě postavy posunují směrem k sobě a nakonec se propojí, když jejich segmenty procházejí mezi sebou, aniž by se skutečně spojily. Příběh vyšel v Rakousku jako román Ali a Nino v roce 1937. Příběh milenců, který skončí první světovou válkou, kdy je rozdělí Aliho smrt.

David Černý prostě má ve světovém výtvarném umění tak silnou pozici, že se jeho sochami inspirují umělci dokonce o čtyři roky dříve, než Mistr své inspirativní dílo sám odhalí.

Několik málo srovnání

Nyní se otevírá muzeum Davida Černého a jako by se již na Mistrovi projevovala únava, stáří. Muzeum není dotažené, chybí tam ona pověstná „třešnička na dortu“. Malé srovnání: Institut Václava Klause je skutečně dotaženým pomníkem velikána a jeho největším tahákem samozřejmě je sám Václav Klaus, který je v této významné klimatologické instituci hlavním hrdinou. Takže i Klausův Institut tu pověstnou „třešničku na dortu“ má. A Institut Institutem nedělají Jakl s Hájkem, ale právě osoba Václava Klause. Ale ve srovnání s Mistrovým muzeem je budova Institutu Václava Klause trpasličí.

Velcí lidé mívají velká muzea a je to správné. Proto je pochopitelné a přirozené, v souladu s reálným významem obou osobností, že muzeum Davida Černého je větší než mauzoleum Vladimira Iljiče Lenina na Rudém náměstí v Moskvě. Ale i Lenin –⁠ stejně jako Václav Klaus v Institutu – je ve svém mauzoleu osobně přítomen. Sice vycpanej, ale je tam. Jediná s Černého muzeem rozměrově srovnatelná „muzea“ význačných osobností jsou pyramidy egyptských panovníků. Ale i v nich byla jejich „třešnička na dortu“ – faraon, kterému byla pyramida určena – přítomna. Podobně jako Vladimir Iljič Lenin byli i faraoni vycpaní, označují se nehezkým slovem mumie. Ale byli ve svých dobových „muzeích“ – pyramidách – přítomni osobně alespoň touto formou. A já se domnívám, že by za Vladimirem Iljičem Leninem a egyptskými faraony neměl být David Černý pozadu. Mistr by také, stejně jako oni, neměl nechat své muzeum bez toho nejzajímavějšího a nejcennějšího, co by v něm mohlo být. Bez sebe samého.

Proto prosím Davida Černého, aby se ve jménu větší slávy svého nesmrtelného díla i muzea, které jej prezentuje, nechal vycpat a vystavil se v něm.