ROZHOVOR/ „Kdyby se mi povedlo ve svém životě propojit medicínu a umění, byla bych velmi šťastná,“ tvrdí muzikálová zpěvačka Anna Černá. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také prozrazuje, jaké muzikály považuje za nejpovedenější či jakou postavu by si chtěla zahrát. Mimo jiné také vysvětlila, jakým způsobem se dá posouvat hlasový rozsah a co všechno musí muzikálová herečka zvládat.
Jaké byly vaše umělecké začátky? Kdy vás napadlo, že byste se chtěla věnovat zpívání a divadlu?
Já jsem k tomu byla odmalička vedena rodiči. S babičkou jsme často zpívaly různé písničky, hlavně tedy francouzské. Později mě babička začala natáčet, jak zpívám. To byly prvopočátky, asi v sedmi letech. Postupem času jsem si začala natáčet i další písničky, které se mi líbily. Velký zlom pak nastal, když jsem si v šestnácti letech pořídila nahrávací studio. Najednou byl zvuk samozřejmě mnohem lepší.
Co se týče divadla, tak s tím jsem začala asi v jedenácti letech. Chodila jsem nejprve k paní Lýdii Havlákové Paďourové, což je emeritní sólistka Národního divadla. Strávila jsem u ní spoustu let, kdy mě učila zpívat. Moc mě to bavilo a byl to skvěle naplněný čas. Chodilo nás tam víc. Ona tehdy přinesla noty k pohádkám Zdeňka Svěráka. Postupně jsme to začali nacvičovat a hráli jsme převážně pro rodiče a známé. Měli jsme k tomu i kulisy a paní učitelka nás doprovázela na klavír. Potom jsme s mojí kamarádkou napsaly Malou mořskou vílu, kterou jsme tam pak všichni taky hráli. Později jsem pak začala hrát v Novém divadle Mělník (NDM), kde sháněli herečku do hry Libushe.
Kde všude vás mohou diváci v současné době vidět?
V NDM hraju Sierru v muzikálu Souboj Titánů, v tuto chvíli však nevím, kdy bude další repríza. Moje postava tam do jisté míry koreluje s Christine Daaé z Fantoma opery, což je za mě nejlépe napsaný muzikál všech dob. Aktuálně také zkoušíme novou hru PsychOpat. Autor muzikálů v NDM do nich dává vždy velké množství humoru, nadsázky a odkazů, ať už na další muzikálová díla, tak i na dění ve světě. To všechno je samozřejmě proloženo krásnými autorskými písničkami, leckdy i neskutečně chytlavými.
Byla jsem také členkou jednoho pražského zájezdového divadla, u něj jsem ale dlouho nezůstala. Zároveň jsem v květnu loňského roku zjistila, že hledají herce do Muzikálu Frankenstein. Oslovila jsem tedy vedení toho projektu. Ozvala se mi Linda Keegi Lopatková ze Studia Dendrion, které tento muzikál zaštiťuje. Tento muzikál pochází z New Yorku, získali na něj autorská práva, přeložili ho do češtiny a rozhodli se, že ho zinscenují. Jednu sezonu odehráli na jaře 2024 v Divadle Na Prádle. V září pak začala podzimní sezona. V tu chvíli už jsem se k nim připojila i já. Diváky mohu na tento muzikál pozvat 9. a 10. ledna. Dostala jsem zde příležitost zazpívat si ve sborech a zahrát si hlavní ženskou roli Elizabeth Lavenzovou, což je hlavní láska Frankensteina. Je to muzikál s nádhernou hudbou a dějem a celý tým Studia Dendrion vložil do projektu velké úsilí, jak do překladu, tak do vlastní produkce a režie.
Zpívám také společně s Danielem Dankovským (Daniel Danko), což je zpěvák, který koncertoval po celém světě a nyní působí v Německu. On chtěl udělat nějaké koncerty v Česku a potřeboval k sobě někoho do tandemu, takže vystupujeme spolu. On zpívá hodně písní například od Karla Gotta či Karla Černocha a prezentuje to celé jako vzpomínky na krásné časy. Já tam mám hodně muzikálový repertoár a také francouzské písně. Plní se mi tím další sen, při každém vystoupení v krásných šatech si přijdu jako opravdová zpěvačka. A pan Dankovský je skvělý člověk s velkým talentem a krásným hlasem. Je radost s ním zpívat.
Pečujete nějakým způsobem o svůj hlas?
Už čtvrtým rokem chodím na hodiny k Michalu Bragagnolovi, což je operní a muzikálový zpěvák, který hrál například Raula ve Fantomovi opery. Kromě toho ale zpívá i ve spoustě dalších inscenací. Hodiny s ním jsou vždycky super. Je hodně náročný, ale díky tomu cítím, že se ve zpěvu opravdu posouvám. Navíc je s ním legrace, což přidává pohodové atmosféře při výuce. Jinak asi žádnou hlasovou hygienu nemám, kromě toho, že se vždy před vystoupením rozezpívávám, což je velmi důležité. Snažím se také „nervat“ se do nějakých extrémních hlasových výšek, které by ten hlas mohly poškodit. Vždy se snažím zpívat maximálně technicky správně. Vím, že existují speciální masážní brčka, která ty hlasivky masírují, ale já je zatím nepoužívám.
Dá se hlasový rozsah posouvat dál, nebo jsou limity zkrátka dané od přírody?
Určitě se dá posouvat. Když jsem přišla na hodiny zpěvu, tak mi poprvé bylo řečeno, že jsem mezzosoprán, což je druhý nejvyšší typ hlasu. Mezzosoprán končí rozsahově na A2, případně na C3. Dlouho jsem si myslela, že budu právě mezzosoprán. Pomocí technických cvičení jsem se dostala na gis3, což už je tak velká výška, že ani není moc použitelná v písničkách, snad jen v nějakých koloraturních áriích. Pevnější a jistější e3, to je nejvyšší tón v titulní písni Fantoma opery.
Skládáte nějaké písně také sama?
Nedávno vydala první autorskou písničku Mezi řádky. Společně s mým skvělým kamarádem a talentovaným kolegou z Nového Jičína Tomášem Černým máme teď také čerstvě vydaný romanticky duet Sférou černých děr. Další písničky budou brzo. Spolupracuji totiž s hudebním producentem Janem Procházkou, který se prezentuje pod jménem Mr. Brain, má vlastní nahrávací studio RedDot.
Vzpomenete si, kdy jste měla na pódiu nejlepší pocit? Ať už ze svého výkonu nebo díky celkové atmosféře.
Nejlépe jsem se cítila při repríze Souboje Titánů. Představení jsem si fakt hodně užila a měla jsem i dobrý pocit, že se mi to povedlo.
Studujete medicínu. Kdybyste si měla vybrat, tak byste chtěla být spíše lékařkou, nebo profesionální zpěvačkou? Případně plánujete fungovat tak, že přes týden budete lidi léčit a o víkendu jim budete zpívat?
Pro mě je rozhodně na prvním místě medicína. Umění je stále spíše koníček, i když se snažím posouvat. Medicína mě moc baví a časem bych se chtěla věnovat dermatologii, která mě fascinuje. Tím ale neříkám, že bych si nechtěla zahrát v nějakém profesionálním muzikálu. Začala jsem chodit i na hodiny tance. Muzikál je trojobor, kde musíte zvládat herectví, zpěv a tanec. S tancem jsem zatím docela bojovala, takže od prosince pracuji i na tomto. Jinak ano, v budoucnu bych to chtěla propojit, abych mohla přes den léčit a večer či o víkendech zpívat. To by bylo perfektní.
Jaký druh muzikálů máte nejraději, když jste v pozici diváka?
Nejraději mám ten broadwayský styl. To jsou opravu kousky, které jsou na pomezí klasiky. Všichni zpěváci zde mají úplně výbornou techniku. Písně jsou tam hodně kompozičně složité, ale mně se to strašně líbí. Nejsem třeba člověk, který by poslouchal pop.
Máte nějaké vzory, ke kterým se snažíte přiblížit?
Z domácí scény je to určitě Michal Bragagnolo a z těch zahraničních mám hodně ráda Sierru Boggess.
Které muzikály, ať už české nebo zahraniční, považujete za nejlepší?
Z českých je to Dracula a ze zahraničních, jak už jsem zmiňovala, Fantom opery a pak také Love Never Dies, což je pokračování Fantoma opery, které v Česku nikdy nebylo uvedeno. Potom mi tedy hodně přirostl k srdci muzikál Frankenstein. Jsou tam krásné sborové scény i sólové party. Když ho sleduji za zákulisí, tak se nikdy neubráním slzám. Mám také moc ráda francouzský muzikál Romeo a Julie, který byl v Česku uveden v roce 2015. No a na muzikály od NDM také nedám dopustit, ty mají speciální místo v mém srdíčku, už jen tím, že se mi díky nim plní sny.
Jakou postavu byste si chtěla nejvíce zahrát, kdyby to bylo možné?
Byla by to Christine Daaé z Fantoma opery a bylo by mi jedno, v jakém souboru.