Zhruba dva týdny byl německý korespondent Die Welt, novinář Deniz Yücel, držen v policejní cele. Je obviněn z propagace teroristického sdružení a nyní byl na příkaz soudu umístěn do vyšetřovací vazby. Ta může v Turecku trvat až pět let. Není to zdaleka jediný případ perzekuce novinářů ze strany režimu Recepa Tayyipa Erdogana. Proč potřebujeme kvalitní, nezávislou, a tedy kritickou žurnalistiku, se dočtete v článku předsedy představenstva nakladatelství Axel Springer a prezidenta Spolkového sdružení německých vydavatelů novin Mathiase Döpfnera, převzatého z deníku Die Welt.
Doufejme, že svoboda názorů, umělecká svoboda a svoboda tisku jsou nepohodlné. Ale středové demokracie, které tyto svobody považují za konstituční, tudíž za všech okolností hodny ochrany, jsou celosvětově oslabeny, nevýrazné, částečně zmátořené. Takzvaní populisté, rádobydemokraté a diktátoři se oproti tomu nacházejí ve stavu permanentního globálního útoku a slaví vítězství za vítězstvím – pohrdání a omezování intelektuálními svobodami je jim přitom předlohou. Slouží především jako mechanismus zastrašení.
V Maďarsku zavedl Orbán nový mediální zákon, šikanuje novináře a vnáší nacionalismus do muzeí a soudobého umění. Jarosław Kaczyński v Polsku nechal vyměnit nepohodlné redaktory v televizi a pozorovatelé se obávají změny polských mediálních zákonů podle ruského vzoru. Tam začátkem roku 2016 prosadil Putin zákon, který se zpětnou platností zahraničním vydavatelstvím zakazuje větší než 20% účast v médiích. Jedná se v podstatě o vyvlastnění. Mocenská gesta najdeme i v kultuře: při příležitosti výstavy Manifesta v Petrohradě nebyly některé provokativní obrazy fotografa Wofganga Tillmanse ani vystaveny, neboť bylo předem jasné, že by jinak byly odstraněny.
Čína s tím má nejlepší zkušenosti: čím grotesknější bylo ponížení umělce Ai Weiweie a čím větší mezinárodní rozhořčení vyvolalo, tím lépe. Zpravodajství v Číně existuje pouze ve formě propagandy, protože média jsou zaprvé státní a za druhé přísně cenzurovaná. Ale nejen v největší diktatuře, i v nejvlivnější demokracii světa má kritický žurnalismus nepřátele na nejvyšších místech. Donald Trump vyhlásil těm médiím nejen paušální válku, ale rovnou také zrušil svou účast na tradičním setkání s korespondenty z Bílého domu. Nepřekvapí, že si i turecký prezident vybral systematické zastrašování kritických novinářů za typický atribut svého vládnutí. Nejnovější případ: korespondent deníku Die Welt Deniz Yücel byl obviněn z propagandy teroristického spolku a rozeštvávání společnosti, za což byl zatčen a čtrnáct dní držen policií. V pondělí podal státní zástupce návrh na uvalení vazby, večer vazební soudce jeho žádosti vyhověl.
Rozhořčení a solidarita jsou obrovské
Yücel je brilantním novinářem, s duchem, který je v každém ohledu svobodný a nezávislý, proto mu vývoj Turecka působil mnoho starostí. Zacházení jako se zločincem je signál: tak se povede každému, kdo se pokusí využít svých svobod. Jeho případ není ojedinělý, je součástí systematické perzekuce, nové je jen to, že se tentokrát týká korespondenta netureckých novin.
Rozhořčení a solidarita byly v Německu a po celém světě opravdu velké. A právě za to bych chtěl poděkovat. Neboť tato soudržnost daleko za ideologicko-politickými hranicemi a obvyklého soupeření není jen krásným signálem lidskosti a empatie, je především správná a moudrá. Protože proti těm, kteří se snaží zastrašit, vystupuje beze strachu. Tím zbraně zastrašovatelů nejen otupí, ale jejich účinek obrátí v opak. Čím více svévole a autority na jedné straně, tím více odporu a kritiky autorit na straně druhé. Můžeme namítnout, že to je ruským, čínským a tureckým vládám upřímně jedno. Ale pro nás, náš kompas a sebevědomí naší otevřené společnosti to jedno vůbec není. Cítíme, možná více než u někdy náruživých kampaní proti brexitu nebo nějakému prezidentskému kandidátovi, proč dobrou, nezávislou, a tedy také kritickou novinařinu potřebujeme. Cítíme, co je naší úlohou a kde jsou naše možnosti.
My novináři uděláme v těchto dnech – ve kterých nejde o našeho Denize Yücela nebo o styl komunikace amerického prezidenta – nejlépe, když budeme s nepřáteli našich svobodných hodnot zacházet obzvlášť férově a přesně. Protože jim zaprvé nechceme usnadnit, aby nás zdiskreditovali. A zadruhé nechceme za žádných okolností bojovat zbraněmi svých soupeřů.
My bojujeme neohroženými rešeršemi, precizními fakty a moudrými myšlenkami. Mimo jiné za to, aby umění a média byly svobodné. Neboť tam, kde berou myšlenkám svobodu jen proto, že se někomu nelíbí, to dříve nebo později budou dělat i s lidmi. Jak názorně ukázalo rozhodnutí vazebního soudce.
Podepište prosím také petici za propuštění Denize Yücela na Change.org.
Deniz Yücel se narodil 10. září 1973 v německém Flörsheimu u Mohanu. Vystudoval politologii na Svobodné univerzitě v Berlíně. Od roku 2007 do roku 2015 pracoval jako redaktor berlínské Tageszeitung (zkráceně Taz), od května 2015 je tureckým korespondentem deníku Die Welt. Dne 17. února 2017 byl v Turecku zatčen za údajnou podporu terorismu. Yücel je držitelem několika novinářských ocenění: v roce2011 získal cenu Kurta Tucholského a v roce 2014 obdržel zvláštní cenu Novináře roku.