Mnoho občanů České republiky nenávidí Evropskou unii, aniž by věděli, proč vlastně. Nyní se tématem opět stávají kvóty na přijímání uprchlíků, ale nevraživost v nich bublá již delší dobu. Ta „odporná EU“ nám totiž nakazuje, co máme dělat, a hlavně, co dělat nemáme. Třeba nesmíme nazývat pomazánkové máslo, jak jsme zvyklí, a totéž nám diktuje i s rumem. Problém je ovšem v tom, že Unie má v těchto věcech pravdu, ať se nám to líbí, nebo ne.

Právě tyto případy, kdy jsme pod vlastně podvodným názvem prodávali výrobky, které nesplňovaly potřebnou recepturu, zůstaly v některých lidech jako ohromná křivda, kterou naší republice Evropská unie způsobila.

Každý další podnět tedy vyvolá vlnu hysterie, na které se tu a tam sveze politik, který vycítí, že by tím mohl získat politické body. Standardně jsou to extremisti typu Tomia Okamury nebo europoslanci, kterým nevadí brát velké platy z kasy EU, ale jejich činnost je převážně rozvracečská, nejčastěji pánové Zahradil a Mach.

Nyní se ovšem blíží volby, takže je nutné přitvrdit, což cítí i další vrcholní politici. Kritiku tak Evropská unie schytává od prezidenta Zemana, poslance Babiše nebo ministra vnitra Chovance, který se s ní chce soudit kvůli směrnici o zbraních.

Kdo se nyní nepustí do kritiky a nebude volat po vystoupení z EU, jako by zaspal dobu a v předvolebním boji neměl co nabídnout. Je třeba opět zahájit boj proti třináctému uprchlíkovi, kterého prostě nepřijmeme, i kdyby se v Bruselu postavili na hlavu.

Tato idea je ovšem špatná a jde jen po povrchu problému. Přesně tak, jak to stačí na demonstrace radikálů, kteří rádi pořvávají hesla proti migrantům. Bohužel se k této podřadné rétorice připojují i politici, kteří mohou nabídnout daleko rozumnější argumenty.

Evropská unie je v těchto dnech zkrátka a priori špatná, přestože nám poskytuje tolik peněz, o kterých by se nám jinak mohlo jenom zdát. Je z toho prostě pořád cítit ta ublíženost za pomazánkové máslo.