Jak vypadá naprostá myšlenková zmatenost, by se dalo ve školách vyučovat na článku politologa Sergeje Čerňjachovského, kde označuje odpůrce Koněvova pomníku v Česku za nacisty. Historicky je to hloupé, logika by neobstála ani na základní škole.
Aby bylo jasno, pan Čerňjachovskij není nějaký muž z lidu. Je to podle jeho medailonku u článku „ruský politický filozof, politolog, publicista. Řádný člen Akademie politických věd, doktor politických věd, profesor Moskevské státní univerzity. Poradce prezidenta Mezinárodní nezávislé ekologické a politické univerzity (MNEPU). Člen veřejné rady Ministerstva kultury Ruské federace“ a tak dále.
Ale k tématu. V článku, který byl publikován na webu izborsk-club.ru, se dočteme: „Pokud nazýváte věci jejich jmény, je demolice pomníku maršála Koněva v Praze nacistickým zločinem. Protože pomník byl zbořen muži, který bojoval proti nacismu a osvobodil tutéž Prahu od nacistů.
To znamená, že místnímu zastupitelstvu a úředníkům se nelíbí, že Koněvova vojska Prahu a Československo osvobodila od nacistů. To znamená, že tito lidé, kteří se rozhodli zničit pomník a provedli to, by byli raději, aby nacisté zůstali v Praze.“
Pak tam myslitel Čerňjachovskij vykládá, jak akce s demontáží sochy „ukazuje politickou výhodnost režimu karantény“. Ve městě může být „spáchán jakýkoli zločin bez obav z veřejných akcí sebeobrany“. Proto podle něj „zločin nacistické správy v Praze“ vzbuzuje znechucení, protože je to „zbabělé pokrytectví“.
Ta akce sebeobrany, to má být zřejmě soudružka Semelová a jurodivý vlastenecký aktivista Černohorský.
Autor se ale do myšlenkových hlubin noří ještě dál. Odhaluje „politické a sociální kořeny“ „beztrestnosti“ „těchto zločinů“.
Nachází je v éře Borise Jelcina. „Moderní Rusko stojí na počátku zneužívání historických památek sovětské éry. Byl to brutalizovaný dav stoupenců „Jelcina, demokracie a Bílého domu“ (tak se v Moskvě říká budově parlamentu – pozn. red.).
„V den puče, když se Jelcin a jeho příznivci chopili moci v Moskvě, byl zbořen pomník Dzeržinského a současně i Kalinina a Sverdlova.“
Čerňjachovskij si chválí, že „současná ruská vláda“ už se mnoha špatností z jelcinovské doby zbavila, ale „neprovedla zhodnocení srpnových pogromů z roku 1991 a neuznala je jako zločiny“. Pokud se tak někdy stalo, tak „odsouzení protisovětského a pronacistického vandalismu v Polsku, Estonsku, Lotyšsku, na Ukrajině, v České republice vypadá v mnoha ohledech jen jako rituál“. „V prakticky žádném z případů antisovětského a nacistického vandalismu neodpovědělo Rusko přesvědčivě a energicky, neprojevilo sílu a neprotestovalo tak, jak je to hodno supervelmoci.“ Za tyto „činy duševní agrese proti Rusku měli být potrestáni vlády i aktivisté“.
Představitelé Ruska by prý měli pochopit, že „je nemožné ponechat takové akce nepotrestané – a najít způsoby a prostředky, jak bolestně a tvrdě potrestat nové nacisty, kteří se prosazují ve východní Evropě“.
A pak přichází skutečný vrchol. Autor píše, že „nikoho v Praze nenapadne, že jeden takový vandal, z Německa vyslaný Heinrich Heydrich (autor mu skutečně říká Heinrich – pozn. red.), byl potrestán. A v čem je starosta Prahy 6 lepší než nacistický gauleiter?“ (Funkci gauleitera Heydrich nikdy nezastával – pozn. red.)
Mnohé nám vysvětluje, když se v profilu autora dočteme, že byl členem KSSS a těžce nesl, že Jelcin komunistickou stranu zrušil. To musela být těžká rána. Tak těžká, že tam, kde běžní ruští propagandisté každého odpůrce označují za fašistu, on už mluví o nacistech. Pak snad raději nedomýšlet, jaké rázné akce by si představoval proti „institucím a aktivistům“, které považuje za nacisty. S čím tento člověk radí na Ministerstvu kultury Ruské federace, by jistě bylo zajímavé vědět. To bude kultura jako řemen.
Nějak se nám zdá, že řádný člen Akademie politických věd, doktor politických věd a profesor Moskevské státní univerzity je úplný mimoň.
Petici na podporu starosty MČ Prahy 6 Ondřeje Koláře, jemuž od demontáže Koněvovy sochy chodí anonymní výhrůžky, lze podepsat zde.
