Ani v minulosti nebyly myšlenky Hany Lipovské občas velký zázrak. Doporučovala volit Miloše Zemana, srovnala vstup Česka do EU s invazí armád v roce 1968, nechápala smysl existence veřejnoprávních médií. Teď už to ale nabralo další obrátky.

Na den výročí okupace zbytku Československa nacistickým Německem 15. března si na svůj Facebook napsala:

Výročí německé okupace naší země připomíná v dnešním podání hrob na hřbitově.

Zkraje rodina v den výročí úmrtí nosí květiny a zapaluje svíčku, další generace alespoň udržuje pomník, za další desítky let nahradí jména předků noví zemřelí a nakonec je hrob prodán úplně…

A tak se u nás se stále rostoucí intenzitou prohlubuje rozdíl mezi připomínáním 21. srpna 1968 a 15. března 1939. Jenže německá okupace našich zemí do českých dějin patří. Aspoň ten řádek a datum na pomníku naší historie by zmizet neměly. A aspoň v den výročí by k němu naše země dále měla chodit zapalovat svíčku bez jakýchkoli „ale“.

Už rok zakoušíme, co to znamená omezení svobody, zavřené školy, všudypřítomná prolezlost strachem. Snad tomu výročí konečně můžeme aspoň trochu rozumět bez relativizací, frází a zapomínání.

To myslí vážně? Opatření proti pandemii srovnává s okupací? S popravami, koncentračními tábory, gestapem? Počiny vlády Andreje Babiše jsou zmatené a tato vláda je hrozná, ale pokud jde o to, že se prostě kvůli šíření nemoci, na kterou jen podle oficiálních statistik u nás umírají dvě stovky lidí denně, nařídí nějaká omezení, to se děje ve všech vyspělejších zemích na světě. Kašle se na to jen v diktaturách.

Nápadné je taky to opětné zlehčení okupace v roce 1968. Čím by to tak mohlo být? Že by třeba tím, že parťačka Lipovské Jana Bobošíková v takzvaném Institutu svobody a demokracie dělala velkou svazáckou kariéru v husákovském Československu a kandidovala na prezidentku za KSČM? Nebo snad – ani nedomýšlejme – nějaký myšlenkový vliv podobně angažovaného Pavla Bobošíka, který tak hezky podniká v putinovském Rusku?

Spojení s Bobošíkovou je něco, co normální člověk nepochopí. Univerzální kandidátka na jakoukoli funkci je dost pochybná společnost. Dát se s někým takovým dohromady je samo o sobě selháním úsudku a jak je vidět, ten úpadek myšlenkových sil Hany Lipovské pokračuje. Kdyby nebyla radní v Radě ČT a nepokoušela se televizi opakovaně poškodit, bylo by to jen její soukromé pomatení. Jenže přesně to dělá, stejně jako zbytek toho výsadku do Rady, který nám tam darovaly politické síly, které nezávislou televizi nechtějí. Ty samé, které používají jako nástroj zatuchlý nacionalismus, boj proti EU, zlehčování normalizačního režimu a snahu ovládnout média aspoň trochu nezávislá na politicích. Že se obě dámy nezastaví před různými ohavnostmi, to bylo jasně vidět na tom, jak zlikvidovaly ředitelku Památníku Lidice Martinu Lehmannovou. Za co? Reportáž ČT zmínila fakt o udání židovské obyvatelky Lidic, kterou to pak stálo život. Došlo k tomu v době těsně před vyhlazením obce. Ředitelka podle „vlasteneckých“ sil vedených Janou Bobošíkovou proti této informaci dostatečně nebojovala a za pomoci zbabělého ministra Lubomíra Zaorálka byla nakonec Lehmannová z funkce vyštvána. Lipovská se v Radě ČT na této štvanici podílela. Jedna z lidických obětí se tak v duchu komunistického pojetí historie zřejmě nesmí připomínat.

Není pravděpodobné, že by se z tohoto dna mohla Hana Lipovská v dohledné době dostat. Společnost by se z něj ale dostat měla, a to co nejdřív.