Ministerstvo zemědělství vedené nejmladším ministrem české vlády Marianem Jurečkou za KDU-ČSL, připravuje zákon, který by výrazně omezil prodej stáčeného vína. Obsáhlou informaci o tom přinesla, čtvrteční MF DNES.
Argumenty ministerstva jsou shodné se Svazem vinařů, který reprezentuje největší producenty vína. Podle nich se k zákazníkům dostávají ze sudů pančovaná vína, často zahraničního původu. Je zajímavé, že slovo „zahraniční původ“ zní v naší zemi jako odstrašující zaklínadlo. Nicméně, dnes se má obecně za to, že stát má dohlížet, zda obchodník nelže, když prezentuje zákazníkovi nepravdivý původ zboží.
Oproti tomu malí vinaři označují připravovaný návrh za likvidační pro malovýrobce a naopak protěžující pro velké podniky. Dlužno říci, že ministerstvo nechce zakázat úplný zákaz prodeje stáčeného vína. Chce jen prosadit, aby původ vína byl maximálně ověřitelný, což znamená, že si víno ze sudu koupíme jen přímo u vinaře, nebo ve specializované vinotéce.
Všechny regulační mechanismy jsou vedeny nebo aspoň vysvětlovány těmi nejlepšími úmysly. Odborníci jistě dokáží vysvětlit každou další regulaci a každý další zákaz. Předseda Svazu vinařů uvádí, že nechce zamezit prodeji vína, ale jen by rád prosadil „změnu obalů“. Za mimořádně špatný jev prezentuje, že zatímco dříve bylo v Brně jen 8 vinoték se stáčeným vínem, dnes jich je 1200.
Pak tu je ještě argument, který ukazuje, že cizina se jednou v české argumentaci používá jako strašák, ale jindy zase jako argument pro nějaké regulační opatření. V Evropě se totiž prý již nesetkáte se stáčenými víny.
Diskuse o ochraně zákazníka je jistě legitimní. Ale je na místě vyslovit zde tři vážné výhrady proti akci Jurečkova ministerstva.
Za prvé: Není taková nová regulace zejména důsledkem nadstandardních vztahů mezi ministerstvem a dobře lobbujícími velkovýrobci? Liberální stát by neměl kopat za ty velké. Má naopak chránit rovnost šancí. Naopak korporativistický (v podstatě fašistický) stát otevřeně kope za ty silné.
Za druhé: Argument, že v Brně je příliš mnoho vinoték se stáčeným vínem, znamená, že ti lidé, co je provozují, mají přijít o živobytí? Je takzvané zlepšení práva zákazníků opravdu pro společnost takovým přínosem, že stojí za to zkomplikovat život těm nejdrobnějším živnostníkům?
A za třetí: myslíte si, že zákazníci opravdu touží po takové ochraně? Že Vám budou vděční, že jste jim zakázali stáčené víno z jejich blízké vinotéky?
Ministr Jurečka se holedbá tím, že má nejlepší komunikaci z celé vlády, protože živě diskutuje se svými fanoušky na sociálních sítích. Občas tam ukáže, jak řídí traktor a vůbec, že je takový normální člověk, normální kluk. Zároveň je ale obklopen ve své pozici lobbisty a je otázka, zda jim umí čelit. A také je otázka, zda jeho pojetí státu se kryje s pojetím svobodné společnosti, v níž stát nevodí neustále občana za ruku a pod dojmem jeho ochrany mu neustále jen něco bere. Teď právě stáčené víno.
Mám rád víno. Stáčené piji jen tam, kde poznám, že je dobré. Kdyby bylo náhodou zahraniční, tak se tím netrápím. Že v jiných evropských zemích již stáčené víno nepotkám, pro mě není relevantní argument. Na prvním místě mě zajímá, zda stát nepoškozuje dalšími a novými regulacemi můj život, moji svobodu a možnost výběru. Pak mě ještě zajímá, zda stát novými regulacemi nebobtná, nebere si příliš velká práva a nepoškozuje obyčejné lidi, drobné živnostníky. Chtěl bych, aby můj stát nestál na straně silnějších proti slabším.
Pane ministře skutečně si myslíte, že zlepšíte svět, když zakážete lidem stáčené víno?