KOMENTÁŘ/ Panu Michalu Šnobrovi, nejznámějšímu a nejhlasitějšímu minoritnímu akcionáři firmy ČEZ, přejeme jeho tučnou dividendu. Díky rozhodnutí pondělní valné hromady jde o více než čtvrt miliardy korun před zdaněním. Jako majitel velkolepých 5,5 milionu akcií ČEZu (pakliže jsou všechny opravdu jeho) obdrží Michal Šnobr 286 milionů korun a má na ně nezpochybnitelné právo. Ani trochu by nás ale neměly dojímat jeho etudy na téma diskriminace minoritních akcionářů a jeho vášnivá obrana autentického kapitalismu. Přesvědčivý pak není ani jeho svatý boj proti dani z neočekávaných zisků, jíž se říká windfall tax. Pojďme se raději podívat na celkový kontext hospodaření naší největší a nejvýznamnější energetické firmy a otázka nespokojených minoritářů pak bude o dost jasnější.

Vedení ČEZu se mohlo svým akcionářům na valné hromadě pochlubit druhým nejlepším ziskem za posledních 10 let a navrhlo vyplatit na dividendě 28 miliard korun. Vyplatí tak 80 % svého čistého zisku za rok 2023. Tento výsledek je pozoruhodný jak z hlediska akcionářů a zejména z hlediska většinového akcionáře, kterým je Česká republika (stát vlastní takřka 70 procent akcií), tak i z hlediska celé ekonomiky.

Jestliže tohoto výsledku ČEZ dosáhl i přes daňovou přirážku aplikovanou na nadměrný zisk ve výši 60 %, tak to jasně potvrzuje její oprávněnost. Ukázalo se, že duchovní otec tolik proklínané “windfall daně” ekonom Mojmír Hampl z Národní rozpočtové rady státu vládě doporučil vzhledem k nevídané energetické krizi dobře fungující mechanismus. Z této daně totiž stát uhradil část obrovských nákladů na své masívní intervence do snížení cen energií. Podle údajů ministerstva financí se dosud jednalo o obrovskou sumu 145 miliard a připomeňme, že tyto náklady vznikly státu v roce 2022, zatímco zákon o této mimořádné dani platil až v roce 2023. Česko se mimochodem nevydalo cestou retroaktivního uvalení daně, jak to učinila pod dojmem šokujících cen energií po začátku války na Ukrajině řada zemí EU.

Není žádným překvapením, že průběh valné hromady ČEZu se nenesl ve znamení tohoto úspěchu, který má celospolečenský pozitivní dopad. Už jsme si zvykli, že při každé valné hromadě část minoritních akcionářů prezentuje svoje rozhořčení nad chováním státu jakožto hlavního akcionáře a také managementu. Řadě z nich přitom splývá vláda a management firmy do jakéhosi spiknutí. Pondělní valná hromada nebyla výjimkou a znalci si dokonce pochvalovali, že jednání nebylo tak dramatické, jak to zažili minule. Nicméně dramatické místy bylo. Zejména díky Michalu Šnobrovi, který si za svá protestní vystoupení užívá od řady minoritářů nadšený potlesk. Třeba za absurdní návrh, aby vedení ČEZu zažalovalo stát za windfall tax. 

Valná hromada ČEZu je docela bizarní akcí, která se musí konat v největším dostupném pražském sále, což je Kongresové centrum. Je to místo, kde se konaly optimistické sjezdy KSČ. Akce ČEZu je oproti tomu poněkud strohá úřední záležitost, během níž se nezávisle na sobě odehrávají dva procesy. Jeden je ten reálný a relevantní, což je právní stvrzení základních rozhodnutí většinového vlastníka společnosti, jehož reprezentuje ministerstvo financí. Pak zde probíhá druhý, mnohem méně relevantní, ale zároveň mnohem viditelnější proces, kterým je boj malé skupiny minoritních akcionářů proti managementu firmy a proti vládě. Samozřejmě, že na to mají naprosté právo, jenom je to únavné a také fyzicky náročné a nepochybně i drahé. V rámci zázemí valné hromady zasedají desítky ekonomů a právníků, aby připravovali odpovědi pro hlasité minoritáře. A celý průběh i všechny odpovědi managementu musí zcela respektovat jejich práva. Minoritní akcionáři přitom dávají hlasitě najevo, jak se k nim management chová špatně, jak jsou jejich projevy diskriminovány ve stanovách.

Nezkušený pozorovatel by ovšem neměl podlehnout jednomu rozšířenému kýči. Tím kýčem je dokola opakovaná propaganda Michala Šnobra, kterého milují média pro jeho výrazná prohlášení. Šíří, jak je vláda špatná, dokonce dosud úplně ta nejhorší, a mezi svými naznačuje, že za Babišovy vlády se ministerstvo financí chovalo k minoritářům slušněji a má radši Schillerovou než Stanjuru. Inu, každý máme své preference. 

Často se dokonce lidem zdá, že je Šnobr mluvčím všech minoritářů, že jsou všichni hrozně naštvaní, a tudíž na jejich naštvání asi něco bude. Je to omyl. Akcionářů ČEZu je 160 tisíc, zatímco na valnou hromadu dorazí zhruba 400 nebo 450 osob. Mezi vlastníky akcií najdeme velké finanční skupiny a různé fondy z celého světa. Tito minoritní akcionáři v drtivé většině žádnou nespokojenost neprojevují. Protestující minoritáři jsou totiž minoritou v této minoritě a jejich význam se tudíž obrovsky přehání. Je to něco jako bzučení much, čímž nikdo mouchám neupírá jejich práva.

Michal Šnobr prosazuje názor, že stát je ve schizofrenní roli majitele i rozhodčího, který určuje pravidla. V tom má do značné míry pravdu. Dále tvrdí, že stát sice vlastní 70 procent, ale bere si 90 procent zisku. To už je mírně řečeno demagogie. Jak by se měla politická reprezentace podle pana Šnobra zachovat, když se v roce 2022 v souvislosti s ruskou agresí trhy s energiemi totálně zbláznily, na čemž energetické firmy enormně vydělaly? Když má někdo na starosti hospodaření státu, tak nutně musí hájit jeho finanční zájmy. Ale především, ty peníze si stát nenechal, nýbrž jimi pokryl své výdaje na dotace a další intervence, jimiž se nakonec podařilo ceny srazit a tím i stlačit nebezpečnou inflaci.

Podle pana Šnobra si ale měl stát vzít svoji velkou dividendu a nechat tedy třikrát více vydělat i dalším akcionářům. Takže o to tu jde. O to, zda Michal Šnobr vydělá 286 milionů, nebo zda vydělá miliardu. To je to utlačování a to je ta diskriminace. Šnobrovo chování je v rámci pravidel hry legitimní, ale nesmíme mu věřit to ostentativní utrpení. Chování většinového vlastníka, tedy státu, je nepochybně rovněž legitimní, pakliže by skupině nespokojených minoritářů nedal za pravdu soud, že je daň z mimořádných zisků nespravedlivá a protiprávní. Jenže soud v takovém případě zvažuje, zda nemá daň takzvaný „rdousící efekt“, jehož důsledkem by byl kupříkladu zánik podnikání. To opravdu nehrozí. Šnobr se snažil vystupovat, že je už státem úplně celý zardoušený. Dokonce to otevřeně na valné hromadě řekl a zjevně si vůbec nepřipadal směšně.

Do role mluvčího diskriminovaných minoritářů se nově pasoval další vůdce – Pavel Grünfeld. Tento pán zase tvrdí, že stát jako majoritní akcionář dramaticky snížil hodnotu akcií ČEZU a tím vlastně stát vyvlastnil lidem jejich soukromý majetek. Není překvapivé, že Michal Šnobr při své vyšší inteligenci nejede se skupinou pana Grünfelda v jednom proudu. Stačí se totiž podívat na vývoj ceny akcií ČEZu po zavedení mimořádné daně windfall tax, aby člověk viděl, že k žádnému poškození nedošlo. A to proto, že i po zavedení windfall tax investoři akcie ČEZu dál nakupovali.

Média se naprosto pletou v tom, že by zájmy protestujících minoritářů ČEZu byly v nějakém výrazném souladu se zájmy státu nebo snad dokonce se zájmy českých obyvatel. Michal Šnobr se velmi neúnavně zabývá prosazováním svých vlastních zájmů, a to je také v naprosté shodě s principy svobodné země. Ale neměl by už předstírat, jak mu jde o morálku a férové chování. Jde prostě jenom o to, jak vymlátit ze státu více peněz. Nic víc. Ať si užije svoji dividendu, ale žádný soucit není namístě.