V poslední době se o elektronické evidenci tržeb (dále EET) napsalo stohy materiálů. Vzniklo mnoho mýtů a polopravd, které nám předkládají zejména zastánci EET. Níže se podíváme na základní mýty a fakta.
1) Ten hlavní mýtus je, že zavedení EET vede ke zvýšení vybraných daní. Podívejme se na tabulku výběru DPH po měsících od roku 2007, kterou publikuje na svých oficiálních stránkách chorvatské ministerstvo financí. EET tam byla zavedena v roce 2013.
Chorvatská vláda nejprve zvýšila základní sazbu DPH v březnu 2012 z 23 na 25 procent. V lednu 2013 nejprve snížila DPH na restaurace na 10 procent a pak od ledna 2014 zvýšila na 13 procent. Výnos DPH i přes tyto změny a zavedení elektronické evidence tržeb od roku 2013 přitom kolísá kolem 3 miliard kun měsíčně. Drobní živnostníci ovšem začali krachovat. Počet osob samostatně výdělečně činných poklesl během roku 2013 a 2014 o 32 tisíc osob.
2) Druhý a velmi zákeřný mýtus je, že podnikatelé okrádají stát, a proto se bojí EET. Jistě, je nesmyslné se tvářit, že všichni živnostníci a podnikatelé odevzdávají státu vždycky a všechno. Neliší se v tom ale zásadně od kohokoli z nás. Problém totiž je, že v tomto smyslu „okrádáme“ stát víceméně všichni. Opravovali jste někdy svůj domov a využili služby svého kamaráda zedníka, kterému jste dali pár korun do kapsy, místo abyste chtěli fakturu za uvedenou práci? Nabourali jste auto a známý automechanik vám jej za drobnou úplatu opravil? Chodí vaše partnerka za svoji kamarádkou kadeřnicí, která ji vezme třeba po práci a za pár korun ji ostříhá? Koupili jste si někdy podpultové neproclené cigarety, falešné značkové kabelky nebo oblečení? Jste v hospodě a dáte servírce s pěknýma očima k těm pěti zaplaceným pivům i 20 korun spropitné s dobrým vědomím, že je ona půjde zdanit? Jsou to vesměs z hlediska státu zcela bagatelní případy. Naše šedá ekonomika je na tom přitom zhruba stejně jako v západní Evropě nebo ve Skandinávii.
3) EET prý zabrání okrádání státu: Pojďme si to opět vysvětlit na jednoduchém příkladu, který všichni známe ze života. Nyní to funguje takto: Přijdeme do hospody, objednáme si jedno, dvě či tři piva, obsluha nám udělá na lístku čárky. Jakmile budeme chtít zaplatit, přistoupí obsluha, spočítá čárky na papíře, vyřkne sumu, kterou zaplatíme, a odcházíme. Jak to bude vypadat po zavedení EET? No naprosto stejně. Jenže aby EET mohla fungovat, musí někdo danou útratu do systému první zadat. Pokud ji nezadá, tak se o útratě finanční úřad nedozví, a tím pádem se bude opět jednat o nezdaněný příjem. Kdo takto obchází finanční úřad nyní, bude to moci dělat i po zavedení EET. Je důležité si totiž uvědomit, že povinnost vytisknout účtenku z návrhu zákona vypadla na rozdíl od Chorvatska, kde je vydání účtenky povinnost. Kdo obchází systém nyní a riskuje kontroly, bude to dělat i poté. Vyvstává jednoduchá a zcela logická otázka: V čem bude tedy ten zásadní rozdíl, který nám přinese blahobyt a skoncuje s šedou ekonomikou? Dle ministerstva financí se naberou další úředníci, kteří budou kontroly provádět. Dokážete si představit tu armádu úředníků, které bude třeba na kontroly, výdaje na jejich mzdy a ještě výdaje na vývoj a správu samotného EET? Vkrádá se jednoduchá otázka: Proč se tedy kontroly neposílí hned a musí se kvůli tomu zavádět složitý a drahý systém? To nikdo neví.
4) Další mýtus: Kdo nedostane účtenku, ten se podílí na okrádání státu. Jenže takhle to přeci nefunguje. Opět praxe, kterou všichni dobře známe: to, že vám někdo nedá účtenku třeba na trhu nebo v restauraci, hned neznamená, že okrádá stát. Všimněme si třeba na trhu, jak si prodejci zapisují tržbu do sešitu. To samé dělají hospodští na vesnicích apod. Usnadňují si tak práci. Jednak proto, že zákazníci stejně účtenky nechtějí, a jednak proto, že pak do účetnictví vloží například až sečtenou tržbu za ten daný den.
5) Nepoctiví živnostníci, jejichž zisk byl postaven na okrádání státu na daních, zkrachují. Tak k tomuto mýtu neexistuje jediný pádný argument. Naopak spíše to bude likvidační pro ty drobné poctivce, kteří budou mít další náklady spojené se zavedením EET.
6) Náklady s EET si budou podnikatelé moci odečíst z daní. Ano, podnikatelé si budou moci odečíst náklady s pořízením EET z daní, to ale neznamená, že tím dostanou pokladnu zadarmo. Uvedeme si to na příkladu. Za měsíc prodá prodejce zboží za 100 000 Kč – tedy to je to, co prodejci lidé zaplatí za jeho výrobky. Má samozřejmě náklady: pronájem prostor, elektřina, nákup zboží do obchodu atd. Pro lepší počty budou celkové náklady 50 000 Kč. Zbude mu 50 000 Kč, ze kterých je potřeba ještě zaplatit 15% daň z příjmu (7500 Kč). Ve výsledku tedy čistý zisk činí 42 500 Kč. Tak je to nyní. Když si pořídí tento obchodník EET v hodnotě třeba 10 000 Kč a bude mít naprosto stejný měsíc, tedy příjem 100 000 Kč, náklady budou stejné – 50 000 Kč + 10 000 Kč EET, tedy dohromady 60 000 Kč, zisk pro obchodníka pak bude 40 000 Kč. Z něj odvede opět daň ve výši 15 % (6000 Kč). Zbude mu 34 000 Kč. Zde tedy jasně vidíte, že pokladna sice nebude stát obchodníka 10 000 Kč, bude jej ale stát 8500 Kč! To deklarované odečtení z daní tedy pomůže našemu obchodníkovi slevou na EET 1500 Kč! (na tomto příkladu nebyly zakomponovány další věci, jako jsou slevy na dani, sociální a zdravotní pojištění a podobně. Nicméně pro ukázku je tento příklad dostačující.
Jakub Pitron
