Ilustrační foto FOTO: Pixabay/7706992
FOTO: Pixabay/7706992
NÁZOR / Krajské volby ovládlo především ANO Andreje Babiše. Ačkoliv jde o jiný typ voleb, než jsou sněmovní, varování to je. Pokud jde o průzkumy zjišťující preference ohledně sněmovních voleb, příznivci liberální demokracie by se v každém případě mohli vyděsit. Stoupenci všelijakých přímých demokracií, neliberálních demokracií, údajně autentické pravice a takzvaní vlastenci se už chtějí těšit na vládní křesla.
Zděšení způsobené některými průzkumy volebních preferencí je sice poněkud předčasné, ale velká sláva to není.
Podle posledního průzkumu dosud spíše méně známé agentury NMS Market Research by ve sněmovních volbách, pokud by se konaly nyní, dostali Motoristé sobě 5,5 procenta hlasů a Přísaha 5,2 procenta. Vzhledem k takzvanému „intervalu spolehlivosti“ ovšem nemají Motoristé ani Přísaha vstup do sněmovny jistý. U „malé“ strany může být skutečný výsledek mezi čtyřmi až sedmi procenty. Také se neberou v úvahu výsledky možných koalic.
Jiné agentury docházejí k odlišným výsledkům. Například volební model STEM pro CNN Prima News Přísaze dává 3,5 procenta a Motoristům 2,5 procenta. Kdo nemá zálibu ve stranách současné parlamentní i mimoparlamentní opozice, bude s potěšením sledovat, že PRO ředitele zeměkoule Jindřicha Rajchla a Trikolora autenticky směroplatné Zuzany Majerové mají po jednom procentu a okamurovci se od loňského září propadli z 10,9 na 7,4 procenta.
U menších stran jsou rozdíly podle různých agentur dvě až tři procenta. Podle průzkumu Medianu má třeba SPD 11 procent a podle STEM 7,4. Odlišné výsledky jsou pochopitelné, protože se neptáme celé populace, ale reprezentativního vzorku, kdy v zásadě tisíc respondentů na celou republiku stačí, byť se to laikovi nezdá. Problém je jen v tom, že je celkem jedno, jestli má nějaká strana 33 nebo 31 procent, ale rozdíl 4,9 a 5,1 procenta je s ohledem na hranici vstupu do sněmovny dost zásadní.
Představitelé dnešních vládních stran mohou samozřejmě tvrdit, že to měli těžké, v čemž budou mít pravdu. Potíž je samozřejmě v tom, že na desítky procent voličů připomínání takzvaných objektivních potíží nezabírá, i když ty potíže objektivní jsou. Po Babišovi skutečně vláda Petra Fialy zdědila vyrabovanou státní pokladnu, evropskou energetickou a ekonomickou krizi kvůli válce na Ukrajině, zakonzervovanou státní správu a zastaralou infrastrukturu.
K tomu všemu proti vládě stojí politická opozice, která se neštítí ničeho, a kromě ní ještě navíc proruské síly, které nenávidí celý Západ jako takový, zvláště pak Američany a Evropskou unii. Andreji Babišovi ještě navíc zatím prošly zjevné podfuky s dotacemi na Čapí hnízdo a reklamou na Čapím hnízdě. Jeho lhaní a sprostota jeho voličům nevadí a stále ho vnímají jako hodného tatínka, který se o ně postará. Babiš není ani tatínek, ani hodný, ale umí tak působit. Někteří lidé by mu věřili, i kdyby je nechal deportovat na Donbas.
Vládní koalice si není jistá ohledně přijetí eura, boje proti dezinformacím, nedokázala podpořit dostatečně silně veřejnoprávní média, čímž si sama pod sebou podřezávala větev. Nejde o to, že by veřejnoprávní média byla provládní, ale že vedle nich máme taková, která nechávají volby komentovat Václavem Klausem a Milošem Zemanem.
Nevýhodou vlády je, že se jim podařily některé věci, které nejsou na první pohled vidět. Nezmrzli jsme bez ruského plynu, konečně se dotáhl do konce tendr na dostavbu jaderných reaktorů, přijala se korespondenční volba (to poslední pochopitelně část občanů naopak rozčílí) a naše zahraniční politika má dobré jméno ve světě, aspoň pokud jde o normální země. Na zahraniční politice se ale volby tak výrazně nevyhrávají, byť věcně vzato je mezinárodní situace a náš postoj k ní dneska důležitější než kdy jindy.
Ten, kdo vládne, je samozřejmě v nevýhodě, protože když bude něco slibovat, dostane otázku, proč to už dávno nezařídil. Na to samé se samozřejmě lze ptát i Andreje Babiše, jenomže na jeho nesplněné sliby už značná část občanů zapomněla.
Negativní kampaň spočívající v upozornění na naprostou nekompetenci příslušníků ANO a SPD a připomenutí, že představují bezpečnostní hrozbu, je pochopitelně nutná, ale je to málo. ANO bude vykřikovat, že vláda nemá jiný program než antibabiš, přičemž v tomto útvaru sami neumějí provozovat nic jiného než antifialovou propagandu.
Žádné zázraky už se dít nebudou, na ty už se nemohou spolehnout ani lidovci. Zbytek vládnutí by se měl zvládnout v rámci možností co nejlépe, lhaní a demagogii z opoziční strany intenzivně odhalovat, a pokud možno vyházet nějaké kostlivce ze skříně, dokud je ještě aspoň trochu čas.
Velkou neznámou je, jak dopadnou strany jako Motoristé sobě fámula Václava Klause Petra Macinky a Přísaha muže se zálibou v okázalém zatýkání Roberta Šlachty. Upozornili na sebe v eurovolbách, což vůbec neznamená, že budou nějaké úspěchy slavit i do budoucna. Dá se také očekávat, že se budou vzájemně přetahovat o hlasy s SPD Tomia Okamury a s Andrejem Babišem. Pak záleží na tom, jestli překročí magickou hranici pěti procent, nebo propadnou a ještě někomu vezmou hlasy. V každém případě představují jisté strašidlo jako typ politického hnutí, které nemá co nabídnout po odborné stránce, slibuje nesplnitelné a kromě toho se zjevně staví na stranu proruských sil. Pokud neuspějí oni, vezme si jejich témata někdo jiný, ANO nebo maskovaní komunisté ve STAČILO!.
Už to zní skoro nudně, když se o každých volbách říká, že jsou klíčové pro rozhodování o směřování naší země. Problém je v tom, že je to bohužel skoro vždycky pravda.
