Prezident republiky zaslal kondolenci svému ruskému protějšku Vladimíru Putinovi. Vyjádřil tak soustrast nad zmařenými životy, které si vyžádal útok na univerzitě v Permi. Miloš Zeman tak opět ukázal, že je pro něj přednější udržovat dobré vztahy s ruským diktátorem než se chovat slušně k vlastnímu národu. Tomu se dva dny neuráčil oznámit, jaký je jeho zdravotní stav a proč skončil v nemocnici.
Je pochopitelné a samozřejmé, že se hlava státu zachová v případě tak tragické události, jaká se odehrála v Rusku, stejně jako Zeman. Mělo by ovšem být stejně automatické, že se stejně slušně bude prezident chovat i k občanům země, kterou reprezentuje. Je sice pravdou, že v případě Miloše Zemana se o reprezentaci rozhodně mluvit nedá, ale trocha pokory by se přeci jen očekávala.
Například právě ve chvíli, kdy lidem zvoleného prezidenta zradí jeho zdraví, měl by bez zbytečných průtahů informovat někdo z jeho podřízených, jak je na tom. Bohužel jsme našemu hradnímu pánovi a jeho posluhovačům umožnili, aby si vše dělali podle svého a veřejnost jim byla pro legraci. Ze strany občanů se však o nic veselého nejedná.
Prezident jedná pouze v zájmu skupin, které mu jako na podnose servírují Vratislav Mynář a Martin Nejedlý. Nebylo by s podivem, kdyby dopis ruskému prezidentovi inicioval právě druhý jmenovaný. Nejen, že Putinovu podobiznu nosí na krytu svého mobilního telefonu, ale východní velmoc je pro něj zajímavá také z ekonomických důvodů.
Právě kvůli takovým lidem z prezidentova okolí se podstatná část národa musí za naši hlavu státu stydět. Nejde o to, že je Zeman upoután na invalidní vozík, to vzhledem k jeho zdravotnímu stavu bylo nevyhnutelné. Smutné je především to, že kromě nohou prezidentovi zřejmě správně nefunguje už ani hlava. Pokud se totiž podíváme na oficiální stránky Hradu a sledujeme, co se na nich nachází v sekci, v níž se prezident (údajně) vyjadřuje, nenajdeme nic, co by nasvědčovalo tomu, že má Zeman jakýkoliv zájem o naši zemi.
Krom urážek na adresu Víta Klusáka, České televize a dalších lidí a subjektů však nalezneme i dopisy prezidentům Zimbabwe, Slovenska a zmiňovaného Ruska. Ještě, že už to budeme muset trpět pouze necelé dva roky. Pak snad přijde někdo, komu nebudou vlastní spoluobčané na obtíž.