Europoslanec Filip Turek (za Motoristy sobě) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Někteří naši konzervativci a nacionalisté se – spolu se slovenským premiérem Ficem – zúčastnili konference amerických konzervativců ve Washingtonu, která vzbudila pozornost především hajlováním bývalého Trumpova vrchního poradce Bannona, který tím navázal na Elona Muska. Ten hajloval už při prezidentské inauguraci. Reakce zahraničních konzervativců byla různá. Zatímco lídr francouzské krajně pravicové strany Národní sdružení Jordan Bardella po Bannonově hajlování zrušil svůj projev, podle europoslance Alexandra Vondry z ODS bylo sice hajlování „naprosto neakceptovatelné“, ale nebránilo mu na konferenci dál setrvat. A europoslanec za Motoristy Filip Turek, který podobné gesto použil sám již dříve, byl dokonce velikostí konzervativní show okouzlen.
Bannonovo hajlování potvrdilo přitažlivost nacistické symboliky pro některé Trumpovy obdivovatele. Omluvy, že gesta obou trumpistů nejsou hajlováním, protože oni přece žádní nacisté nejsou, nedávají smysl. Jde o silný symbol nacismu, který se Muskovi i Bannonovi hodí právě proto, že jejich vize světa, v jejímž duchu touží přetvořit dnešní pořádek jak v Americe, tak ve světě, se do značné míry s nacistickou ideologií shoduje.
Kdo je nad zákonem
Hlavním společným znakem je okouzlení silou a představa, že silní mají vždy vítězit nad slabšími. V politice se tato vize projektuje do představy silného vůdce, který vede národ do boje za jeho velikost. Tím je v současné Americe Donald Trump, kterému by všichni konzervativci ochotně přisoudili pravomoci daleko přesahující rámec, který určuje právní řád. Slyšeli jsme, že Trump by měl mít možnost vládnout déle, než definuje ústava, a jeho vůle by měla být postavena nad jakýkoli zákon. Viceprezident Vance tvrdí, že „soudci nesmějí kontrolovat legitimní moc exekutivy“, a sám Trump se na své sociální síti The Truth přihlásil k citátu připisovanému Napoleonu Bonapartovi: „Kdo zachraňuje svou zemi, neporušuje žádný zákon.“
Tyto názory samozřejmě nemají s konzervativismem, který je postaven především na úctě k tradičnímu řádu a pořádku, nic společného. Ovšem současná Amerika si s Trumpovým nástupem neví rady. Americká společnost si – na rozdíl od Evropy – neprošla obdobím nacismu, je tedy otázkou, zda si tuto zkušeností nebude muset prožít. Například v Republikánské straně „není nikdo, kdo by byl ochoten postavit se Trumpovi, coby vůdci strany“, vysvětluje americká politoložka z Michiganské státní univerzity Erica Frantzová. „To je důležité, protože spoléháme na to, že stranické elity budou mírnit nejhorší impulsy svých vůdců. Všichni vůdci usilují o hromadění moci, ale jejich schopnost tak činit se řídí jejich okolím.“
Ovšem Evropa zase nemá žádnou zkušenost s prosazováním vlastní vůle silou, protože se dosud nedokázala shodnout na společném cíli a více než na vojenskou sílu spoléhala vždy na sílu hodnot, které dlouho většina západního světa uznávala. Byly to hodnoty vycházející z ideálů osvícenectví, humanismu a liberalismu. Ovšem sociální darwinismus a nová adorace síly ve Spojených státech odsouvá Evropu mezi slabochy, kteří nemají nárok na vlastní rozhodování a musejí se podřídit vítězi.
Přes toto nebezpečí, které nám jako Evropanům hrozí, se mnoho našich konzervativců pořád nemůže rozhodnout, zda chtějí být okouzleni machistickým vůdcem, který dokáže – na rozdíl od nerozhodné, přeregulované a zbytečnými ohledy na životní prostředí svázané Evropy – rozhodně vládnout, nebo zůstat věrni hodnotám, z nichž Evropa vzešla.
Přátelé či nepřátelé USA
Čeští obdivovatelé Trumpa kritizují Evropu za její nerozhodnost a neakceschopnost, přitom každou snahu o její větší jednotu a hlubší integraci zablokují. Volají po silném leadershipu, ale zesměšňují každého evropského politika, který by mohl mít šanci se jím stát. Konzervativcům i pravicovým či levicovým extremistům, kteří tleskají Trumpově verzi sociálního darwinismu, snad vůbec nedochází, že jejich vůdce je připraven obětovat evropské spojence na oltář svých velmocenských zájmů jako nějaké neduživé a obtížné dítě, zatímco svého partnera vidí v silných diktátorech. Jak už bylo několikrát konstatováno, dnes je perspektivnější být nepřítelem Spojených států než být jejich spojencem.
Zdá se, že si tuto změnu světového pořádku uvědomuje i premiér Fiala, jak naznačil jeho pondělní projev. Situace začíná být vážná, protože je zřejmé, že Trumpova Amerika je mnohem více spojencem Putina než spojencem Evropy.
Ideologické poblouznění našich konzervativců a národovců a jejich opovrhování liberálními hodnotami by už dál nemělo podrývat odhodlání Evropy společně čelit nepřátelským akcím svého bývalého spojence. Ať již jde o místopředsedu vládní ODS nebo politiky opozičního hnutí ANO či mimoparlamentních Motoristů, každý obdivovatel Trumpa by měl jasně deklarovat, na čí straně stojí. Zda chce být nápomocen sjednocení Evropy tak, aby se dokázala sama bránit, nebo podporovat silného vůdce Trumpa v jeho snaze Evropu zničit. Na dvou židlích už déle sedět nelze.
