Kdo úplnou ztrátou paměti netrpí, jistě si lehce vzpomene, jak se ve vojenské nemocnici u prezidenta Zemana střídaly návštěvy jako koníci na kolotoči. Až tak, že musela zakročit a zjednat pořádek sama nemocnice, podle níž si hradní parta v čele s kancléřem Mynářem z jednotky intenzivní péče udělala „průchozí pokoj“, kam si chodila, jak ji napadlo. A kam vodila, koho ji napadlo. Teď se o jejich počínání rovněž s intenzivní péčí zajímá policie. Mezi hradními úředníky se však náhle rozšířila těžká amnézie. Možná nakažlivá. Nikdo už si najednou nevzpomíná, kdy a kolikrát Zemana navštívil, ani co přesně se kolem něj dělo.
Zemanovi nejbližší spolupracovníci se shlukovali kolem jeho postele na JIP v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích jako hosté o posvícení. Ten dojem ještě umocňovalo Ovčáčkovo twitterové balamutění národa žvásty o buchtách a klobásách, na kterých si hlava státu údajně pochutnává. Později se ukázalo, že tou dobou měl prezident nejspíš už zavedenou sondu pro umělou výživu, takzvaný PEG, do žaludku, a ani předtím rozhodně talíře buchet nepořádal. Ale dobře, to je jiná pohádka. Pohádka „O žvanivém Ovčáčkovi“, a o tu právě teď nejde. Máme tu aktuálně jinou: „O zapomnětlivých rádcích“.
Tři rádcové – vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, ředitel sekretariátu Jaroslav Hlinovský a protokolář Vladimír Kruliš – byli totiž náhle stiženi hromadnou ztrátou paměti. Ani jeden z nich se – ta smůla – už zaboha nedokáže rozpomenout, kdy prezidenta u jeho lůžka na JIPce navštívili. Jaké neštěstí. Jejich paměť naprosto selhává, obestřena hlubokou temnotou. Netuší, kdy za Zemanem byli, nevzpomínají si, co přesně se kdy dělo, a nevědí ani, kolikrát se k němu vlastně dostavili.
Zato až moc dobře vědí, že je pro podezření z neposkytnutí pomoci nebo dokonce z ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se vůči prezidentu Zemanovi mohli dopustit, vyšetřuje policie, konkrétně Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). Zajímá se i o okolnosti Zemanova podpisu na listině, kterou svolal ustavující schůzi nové sněmovny, a o možnost jeho zfalšování. K výpovědi na policejní služebnu už se musel dostavit šéf ochranky prezidenta Martin Baláž, vedoucí protokolu Vladimír Kruliš i kancléř Vratislav Mynář.
Kruliš, který byl u podepisování dokumentu přítomen, odmítl sdělit cokoli bližšího o dění v prezidentově pokoji a nechtěl mluvit ani o tom, nakolik – či zda vůbec – si vzpomíná, co předcházelo prezidentovu převozu z Lán do nemocnice. Prý o tom mluvit nesmí.
Ať už ale nesmí, nechce, nebo je stižen tou náhle propuknuvší záhadnou chorobou likvidující všechny vzpomínky na nedávné dění kolem prezidentovy nemoci, patří k těm, kteří dobře věděli, v jak žalostném stavu se Miloš Zeman ve skutečnosti nachází. Přesto se všichni snaživě podíleli na ohlupování občanů blábolením o tom, jak i při své hospitalizaci je prezident republiky schopen plnit své povinnosti, jak s chutí jí, objednává si večeře, sleduje zprávy, čte si. Že se to realitě neblíží ani trošku, věděl přitom další ze zapomnětlivců, Vratislav Mynář, už pár dnů předtím, než senát obdržel a zveřejnil zprávu lékařů o tom, že Zeman naopak není práce, a tím pádem výkonu funkce, schopen. To Mynářovi ale nebránilo svolat tiskovku a lhát.
Ale protože z redakce Seznam Zpráv zaslali na Hrad dotaz podle informačního zákona, známého jako „stošestka“, musela prezidentská kancelář přiznat, že ani jeden z autorů hradních bájí a pověstí, čili ani mluvčí Ovčáček, ani kancléř Mynář, neměli v té době o Zemanově stavu žádné informace.
A teď tedy ještě ke všemu všichni ti, kteří za prezidentem na JIP docházeli, záhadně zapomněli nejen detaily svých návštěv, ale dokonce už ani netuší, kolikrát a kdy tam byli. Portál Seznam Zprávy zveřejnil prohlášení prezidentské kanceláře v této věci podepsané šéfem právního odboru Václavem Pelikánem, které zní: „Časové údaje nejsou v Kanceláři prezidenta republiky zaznamenány a nelze je zjistit ani z knihy jízd a pokus získat požadované údaje dotazem k výsledku nevedl, výsledkem bylo pouze sdělení, že si vzhledem k časovému odstupu konkrétní dny již nepamatují.“
A je to. Shrnuto a přeloženo: Trhněte si nohou, občané, my jsme to zapomněli.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.