V rozhovoru pro Lidovky.cz šéf ČSSD vyjasnil, jak se jeho strana musí postavit k zásadním otázkám země a planety. Musí se na to jít podle něj „sociálnědemokraticky“ a má to „absolutně bezpečnostní rozměr“. Pokud přežije sociální demokracie, přežije možná nepříliš ohřátá i naše civilizace.

Politici napravo i nalevo pochopili, že o změnách klimatu se mluví, a tak se tématu nevyhnou. Každý samozřejmě ze svého pohledu. Pochopila to možná i poněkud obstarožní sociální demokracie. Jan Hamáček se v rozhovoru pro Lidovky vyslovil: „Sociální demokracie si musí vyjasnit svůj pohled na změnu klimatu. Nemůžeme se tvářit, že se nic neděje. Planeta evidentně prochází změnami, nemá smysl o tom pochybovat. Musíme najít řešení, jak omezit důsledky. Přijít s návrhy, jak čelit změnám klimatu. Týká se to bezpečnosti, dostupnosti vody či pracovního práva.“

Na problém se dívá z hlediska pracujících: „Stoupne-li na Zemi průměrná teplota, podmínky na pracovištích se zhorší. Přibude tropických dnů, což zvýší zátěž pro pracující. Fenomén klimatických změn musíme uchopit sociálnědemokraticky.“

Zatím to vypadá, že se potíže budou řešit administrativně, že by to chtělo „koordinátora pro fenomén klimatických změn“. („Ministerstvo zemědělství například přišlo s tím, že se kvůli suchu propojují vodovody.“) Mohl by se toho ujmout třeba nějaký vicepremiér. „Pokud bych to měl být já jako ministr vnitra, dali bychom tomu absolutně bezpečnostní rozměr, což podle mého současné situaci neodpovídá.“

Jasně, na dílně bude horko a třeba by mohli dorazit tzv. běženci. Chápeme.

Aby bylo jasno, Hamáčkovi se tak úplně nesmějeme. Měl by samozřejmě nejdřív řešit úbytek svých voličů a úbytek ledovců v Arktidě by mohl být až na druhém místě. Téma je to ale současné, stejně jako průmysl 4.0, robotizace, umělá inteligence, kyberválky. Sociální demokracii neuškodí, když se bude chvíli zabývat i něčím jiným, než je sublimovaný třídní boj. Jen se můžeme obávat, že na to nemá ČSSD nějakou ikonickou osobu, která by vypadala, že to myslí vážně a zvali ji nadšeně do televize. Mají samozřejmě Jana Kellera, který je – přes své poněkud rudé názory – přece jen známý sociolog a autor tlustých knih, kterého i další mladá generace musí znát, protože ho ve škole musí číst. Pokud jde o faktografii jistě ku prospěchu. Jenže klimatolog to není a navíc působí poněkud zatrpkle.

Sociální demokracie zcela prohrává „válku asociací“.  Kladné pocity vzbuzuje jen ministr zahraničí Petříček, ten celkem sklízí uznání napříč spektrem, pokud vynecháme Zemana, komunisty a podobné mauzoleální zjevy. Tím to dost hasne.

Originálně myslící lidé zmizeli jinam, ať už nám ty myšlenky přijdou strašné, nebo podnětné. Vedení strany od Zemana přes Grosse až po Paroubka muselo inteligentní lidi odpuzovat a tahle škoda se nedá moc rychle napravit. Normalizační komunisté udělali stejnou chybu a zaplatili za to ztrátou moci. Sociální demokracie už je nejspíš za bodem zlomu a zachránit by ji mohl jen zázrak. Na to tam ale zase chybí potřebný počet svatých mužů.

A budeme se opakovat, ta účast v Babišově vládě je smrtící. Umrtvila vůli i ducha. Mnoho lidí to zištně i nezištně říkalo předem, ale jako když hrách na stěnu Lidového domu hází.