„Jmenuju se Greta Thunberg. Je mi 16 let. Jsem ze Švédska. A mluvím jménem budoucích generací.“  Takhle sebevědomě vystoupila nová světová celebrita v britské Dolní sněmovně. Jak přesně jí budoucí generace svěřily mandát, aby mohla mluvit jejich jménem, to je záhada. Ale šestnáctileté slečně to odpustíme.

Greta se proslavila se tím, že každý pátek chodí za školu, aby mohla demonstrovat za odvrácení klimatické katastrofy. Když chce dnes člověk chodit za školu, musí prostě přitom zachránit planetu. Jejím životním úspěchem je to, že se kvůli osudu naší planety rozplakala v Evropském parlamentu. A podařilo se jí rozplakat i několik poslanců.

Řečnická metoda Grety Thunberg je dechberoucí. Mluví na vážené poslance třeba takto:

„Budoucnost byla prodána, aby malá skupinka lidí si mohla vydělat nepředstavitelné množství peněz. To nám bylo ukradeno pokaždé, když jste tvrdili, že nejsou žádné hranice a že člověk žije jen jednou. Lhali jste nám. Dali jste nám falešnou naději.“

Takový drsný způsob nepochybně ocení každý odpůrce parlamentarismu i kapitalismu. Greta jistě nebojuje za socialismus a její vystupování je jistě pozoruhodné. Ale neměli bychom zavírat oči před tím, jaké síly se pasou na tomto patosu a z něj plynoucí hysterii.

Další, kdo se opřel do gradace hnutí za snížení emisí skleníkových plynů, je street artový umělec Banksy. Součástí jeho geniálního marketingu je to, že nikdo neví, kdo to je. Banksy si zakládá na anonymitě, jeho díla se ale v aukcích pravidelně prodávají za statisíce dolarů. Nyní se dílo, které mu znalci jednoznačně připisují, objevilo na prostranství Marble Arch u severovýchodního rohu londýnského Hyde Parku. Na graffiti je vyobrazeno malé děvčátko, které klečí u právě zasazené kytičky a v ruce drží logo skupiny Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí). Ta totiž pořádá demonstrace proti znečišťování prostředí.

Hnutí Extinction Rebellion má podle britské BBC tři základní požadavky: Nulové uhlíkové emise do roku 2025, zřízení „občanského shromáždění“ pro řešení ekologických problémů a transparentní chování politiků. Aktivisté chtějí, aby vláda „říkala pravdu o klimatických změnách“.

Jak Greta, tak i Banksy do svých akcí vnášejí prvky odporu vůči kapitalismu. A nejsou to jenom oni. Patetická obrana planety je doménou levice v celé Evropě i ve Spojených státech, kde se v řadách Demokratické strany objevuje stále více bojovníků proti kapitalismu.

Propojení ideologie záchrany planety a obrozeného socialistického je velmi těsná a v tom tkví fatální nebezpečí této ekologické hysterie. To vůbec neznamená, že by mělo být riziko klimatické změny zlehčováno. Jen je třeba vidět, že strach z nevratných důsledků poškozování planety je jakýmsi novým a efektivním dopravním prostředkem, kterým se dají do veřejnosti dopravit doslova tuny zamořující ideologie velmi drsného a nelítostného socialismu v novém moderním balení. V podstatě nejde o nic jiného než o velmi rafinovaný útok na lidskou svobodu.

Ukázkovým materiálem, který demonstruje propojení klimatické hysterie a antisystémové radikální levice, je text britského politického a ekologického aktivisty George Monbiota, který v češtině přinesly rovněž Britské listy. Titulek mluví za všechno: „Musíme se odvážit prohlásit kapitalismus za mrtvý – než nás všechny zlikviduje“. Monbiot vyzývá k nalezení nového společenského systému, který by nahradil kapitalismus, který ničí naši planetu. Oddechneme si přitom, že není pro sovětský typ komunismu, protože ten se kapitalismu prý až příliš podobal svým akcentem na ekonomický růst.

Když bychom měli uvěřit dramatickým sdělením levicových aktivistů západního světa, tak nás čeká opravdu strašná budoucnost. Naší jedinou šancí je žít v novém a lepším ekologickém komunismu. Člověku se chce až zlomyslně poznamenat, že svobodný svět s vyššími teplotami by mohl být přeci jen o něco lepší než život v otroctví.

Pochybnosti o lidském vlivu na klima jsou zřejmě opravdu minulostí. Britský klimatolog William Connolley shrnul současný konsensus vědců do následujících tří bodů: 

Není důvod tomuto sdělení nevěřit, ale člověk stejně zpozorní u míry fanatismu a hysterie, jež se dají s těmito zjištěními spojit. Výkřiky o zániku civilizace a blížící se klimatické apokalypse mohou probudit hnutí, které se postaví proti jiným hodnotám, které jsou nám stejně tak drahé jako zdravé životní prostředí. Kupříkladu politická svoboda či právo na soukromý majetek, jež se svobodou zcela těsně souvisí.

Podívejme se v brožurce profesora Bedřicha Moldana, jaké země vedou ve znečišťování planety a v tvorbě skleníkových plynů. Na prvním místě je to Čína, která produkuje 25 procent, tedy celou čtvrtinu všech skleníkových plynů – 11 Gt ročně. Až na druhém místě to jsou Spojené státy a jejich vliv je oproti Číně o něco málo více než poloviční – 6 Gt ročně. Následuje je Indie, Rusko, Japonsko a Brazílie. Podíl Evropské unie s její obrovskou ekonomikou, která je dokonce silnější než americká ekonomika, je 11 procent. Greta by měla tedy hlavně plakat na Ústředním výboru Komunistické strany Číny. Když nadává politikům v Evropě, tak se v podstatě dobývá do otevřených dveří a politici jí navíc nadšeně tleskají. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že jde o inscenování poněkud falešné komedie, což Greta docela jistě netuší. Jenomže svobodná západní veřejnost miluje šou. A hlavně tu smíme mít šou. V Číně každou politickou šou inscenuje strana a vláda a je nepředstavitelné, že by Greta řekla čínským komunistům, jak svým lidem lžou. Přitom tam by to na rozdíl od Evropy či Velké Británie o něco víc sedlo.

Žebříček profesora Moldana ukazuje, že silná ekonomika může být ekologičtější než ekonomika zaostalého totalitního státu.

Kdybychom si nechali vnutit tak drastická opatření, po jakých volají aktivisté, tak by bylo třeba utlumit či zcela zastavit dopravu čínských a indických výrobků kontejnerovými loděmi do západních států a omezit kamionovou dopravu. Měli bychom také přestat létat letadly. Nemáme také zatím po ruce technologie, které by ze dne na den nahradily energii z uhelných elektráren. Opouštění fosilních paliv je jistě správná cesta, ale kdybychom se po ní vydali okamžitě, tak by to přineslo zjevně prudké zhoršení ekonomické situace, nárůst extremismu a třeba také pád demokracie.

Navíc je třeba říci, že samotný pojem „kapitalismus“ je marxistická optika, kterou se komunisté či zastánci jiných forem radikální levice dívají na náš přirozený svobodný svět. Tento přirozený svobodný svět se svými občanskými svobodami a právy je tou nejúspěšnější koncepcí uspořádání společenských věcí, protože odpovídá přírodě, neboli duchovní ekologii. Sociální inženýrství socialismu je naopak třeba nahlížet jako zamoření našeho životního prostředí nejhorší možnou věcí: fanatismem antiliberální ideologie.

Spojitost mezi ekologickým fanatismem a útokem na svobodnou tržní ekonomiku bije do očí a v žádném případě si ji nesmíme nechat vnutit. I kdyby nám k tomu Greta plakala pod oknem.

Text George Monbiota o „mrtvém kapitalismu“ na Britských listech najdete ZDE.