Ilustrační foto FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: rk.gov.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Česká republika je opět v centru pozornosti Ruska. Existují však jemné rozdíly. Za prvé, pro pochopení toho, co se děje, je nejjednodušší použít přirovnání Garriho Kasparova. Co je dobré nebo špatné ruské. A odpověď pak poněkud zjednodušit. Zlí Rusové jsou Putinovi příznivci a dobří Rusové jsou jeho odpůrci. To je přece jasné.
Za druhé, jak už to tak bývá, být v centru pozornosti Ruska znamená být vždy v hledáčku.
Z tohoto pohledu patří mezi „aktiva“ zlých Rusů teroristický útok ve Vrběticích, výhrůžky českým politikům ohledně památníků a přejmenování ulic, pokus o ekonomické vydírání za účasti Rosatomu či Gazpromu, špionážní skupiny kryté za ambasádu atd.
Nemělo by se však přehlédnout, že tzv. dobří Rusové v těchto záležitostech vystupují vesměs neutrálně, jednání zlých Rusů nekomentují ani se od něj nesnaží distancovat. V poslední době se však rozpoložení změnilo a nyní se jednání českých úřadů dostalo pod drobnohled dobrých Rusů. Důvodem byly dvě epizody.
Za prvé známý rozhovor prezidenta České republiky pro Rádio Svobodná Evropa.
Za druhé, neochota českých orgánů odchýlit se od zásad právního státu, a to ani v zájmu dobrých Rusů z Navalného Fondu boje proti korupci (FBK).
Petr Pavel v rozhovoru, který se týkal především války na Ukrajině, upozornil na několik problémů, z nichž hlavním je touha a potřeba pochopit, jak Rusové myslí. Vždyť právě na tomto základě demokratičtí politici rozhodují o obraně svých národů před hrozbami přicházejícími z Východu. Jenomže to je velký problém! Sigmund Freud kdysi uvedl, že za třicet let bádání nenašel odpověď na otázku „Co chce žena?“. A podobně je tomu i s Rusy. Nevím, jestli to prezident Pavel pochopil, ale už více než dvě a půl století se nejlepší mozky, a to nejen v Rusku, neúspěšně snaží odpovědět na otázku „Jak myslí a o čem přemýšlejí Rusové?“. Snad nejlépe se na tuto otázku pokusil odpovědět známý a i ve světě uznávaný lékař, filozof a psycholog I. P. Pavlov ve svých slavných přednáškách „O mysli vůbec a o ruské mysli zvláště“.
Reakce Rusů na jeho názory překonala i ta nejhorší očekávání. Známý ruský novinář a mediální manažer Alexej Venediktov v rozhovoru s politologem a právníkem Vladimírem Pastuchovem propadl hysterii a obvinil Pavla z rasismu. Vedení FBK také vzneslo celou řadu připomínek.
Co k tomu lze říci?
Za prvé, Rusové potvrdili, že nemyslí jako normální lidé. Výše zmíněné dobré Rusy vůbec nezajímala otázka, čí je to válka, Putinova, nebo ruská? Vůbec nereagovali na to, že Evropa bude na Rusy po celé generace pohlížet jako na barbary. Pro jejich spíše deterministický než pravděpodobnostní typ mysli je vše jednoznačné. Z celého rozhovoru vyplývá, že jim nešlo o nic jiného než o to, aby byli vpuštěni do Evropy a nebyli v Evropě kontrolováni.
Za druhé, prokázali zcela odlišné chápání evropských hodnot. Když ruský aktivista, představitel opozice a politický vězeň Ilja Jašin říká, že evropské hodnoty odpovídají zájmům ruského člověka, je v této větě několik rozporů:
Rusko je domovem nejen ruského národa, ale také Tatarů, Baškirů, Čečenců a mnoha dalších. Evropské hodnoty předpokládají, že jsou si rovni nikoli podle slov Putina, Navalného nebo Jašina, ale ve skutečnosti a mají i právo na sebeurčení. Pokud s tím Jašin nesouhlasí, o jakých hodnotách pak mluvíme?
Pokud je ruský člověk oddán evropským hodnotám, proč se mu je za více než sto let nepodařilo uskutečnit v praxi? Žádný odkaz na diktaturu, zejména Putinovu diktaturu a její nejlepší gestapo na světě, není na místě. Zvláště po Prigožinově „vzpouře“ a nepovolených muslimských protestech v Moskvě, kdy totéž gestapo zbaběle schovalo své obušky.
Za třetí, prokázali buď neschopnost číst a vnímat obsah toho, co čtou, nebo lhali.
Když prezident Pavel mluví o nutnosti kontrolovat Rusy žijící v České republice, mluví o svém právu a povinnosti reagovat na hrozby ze strany občanů země agresora a v souladu se zákonem. Mluví o speciálních službách demokratických států, které jsou vázány zákonem, nikoliv o totalitní ruské FSB.
Čeho se Rusové v takovém případě obávají? A když říkají, že „nejsme zemí vrahů, ale zemí ovládanou vrahy“, jak to mohou chápat občané ostatních normálních zemí, když nepozorují žádné masové protiválečné protesty ani v Rusku, a dokonce ani mezi Rusy žijícími v zahraničí?
Za čtvrté, Rusové uvažují výhradně jako egocentrici. Proto jsou tak přesvědčeni nejen o své výlučné jedinečnosti, ale i o tom, že jejich problémy by měly být v centru pozornosti světových politiků a že pomoc potřebují oni, a nikoli oběti jejich agrese – Ukrajinci.
A bez porážky putinovského fašismu a následné de-rusizace nemají žádné volby v Rusku smysl, protože je určitě vyhraje nový Führer. Bez ohledu na jeho příjmení.
Evropští politici si musí uvědomit tuto jedinou neměnnou pravdu. Když je takoví dobří Rusové žádají, aby neuráželi Rusy, jinak by se mohli dostat pod Putinův vliv, je třeba to považovat minimálně za selhání takových politiků a maximálně za vydírání.
Za páté, prokázali buď neúctu, nebo nerespektování zákonů.
Postoj vedení FBK je pro to velmi příznačný. Již delší dobu se hovoří o zveřejnění výsledků jejich vyšetřování marijského gubernátora Alexandra Jevstifejeva, který podezřele nabyl majetek za miliardy rublů, na který si nemohl legálně vydělat, a některých dalších korupčníků. FBK by mohla českým orgánům a médiím poskytnout pomoc a předat důležité materiály, ale kategoricky to odmítá. Pak je však nepochopitelné, že agresivně požadují po prezidentu Pavlovi vyhoštění některých osob, a to výhradně v zájmu FBK. Podle jejich názoru tedy může být spravedlnost selektivní.
Za šesté, zneužívají svého pasionarismu (nezdravá sobecká sebeláska). Lze si velmi vážit osobní odvahy Ilji Jašina. Avšak vášnivost a posedlost nedávají nikomu právo vnucovat svůj postoj tímto způsobem. Navíc to zdaleka není bezchybné jak z politického, tak z morálního hlediska. Kromě toho je v Rusku vášnivost velmi nebezpečná.
Není to nic nového, před sto lety se v Rusku dostali k moci komunističtí pasionáři. A dosud je nikdo nedokázal od moci odstavit. A ruská politická pasionarita ukazuje jen neúctu k ceně lidského života a svobody. Nic jiného!
Za sedmé, staví se jak proti diktatuře, tak proti demokracii. Jak je to možné? Je to duševní porucha: disociativní porucha osobnosti. Můžeme se na takové politiky vážně spolehnout?
Za osmé, když je čtete a posloucháte, nemůžete se ubránit dojmu, že nemyslí, ale věří.
Mimochodem, právě to nejčastěji zdůrazňují jako svůj hlavní argument. A to je stručná charakteristika těch, kteří jsou považováni za myslící a adekvátní. Maximum, co takové „dobré“ Rusy zajímá, je ruský svět, ale se všemi vymoženostmi. Oni však nakonec chtějí jakýkoli svět změnit v ruský.
S blížícím se vítězstvím Ukrajiny se hranice mezi dobrými a špatnými Rusy stále ztenčuje.
Proto je tak důležité si to co nejdříve uvědomit a co nejdříve rozšířit okruh vyjednavačů na úkor ostatních částí ruské opozice, především těch, které zastupují i ostatní národy a regiony Ruska.
Autor je ruský podnikatel žijící v ČR.
