Do konce letošního roku se vrátí na mariánský sloup čtyři andělé, kteří ho zdobili do osudné neděle 3. listopadu 1918, kdy parta anarchistů a žižkovských hasičů sloup strhla a barokní sochy poničila. Informaci potvrdil sochař Petr Váňa, který na kopii jedné ze soch pracuje.

Od vztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí uplynuly tři roky a vášnivé debaty, které jeho obnovu provázely, v mnohém utichly. Nikoli snad ty ideologické, které přikládají výjimečnému uměleckému dílu významy, jež první barokní sochař v českých krajích Jan Jiří Bendl určitě nezamýšlel, nýbrž debaty estetické a kunsthistorické. Je totiž zřejmé, že sloup na Staroměstské náměstí patří. Štíhlým vertikálním tvarem i úrovní uměleckého ztvárnění. Vytváří přirozené duchovní těžiště celého prostoru, což se mimo jiné projevilo při tryznách za zemřelé na onemocnění covid.

Prázdné bloky

Když byl mariánský sloup v červnu 2020 vztyčen, zůstaly prázdné čtyři kamenné bloky, na nichž stály do listopadu 1918 alegorické výjevy z Bendlovy dílny. Jejich dokončení zůstávalo nejisté. Sám hlavní hybatel obnovy sloupu, sochař Petr Váňa, hovořil o osmi letech, která bude další práce trvat.

Uběhly však pouhé tři roky a tři z alegorických výjevů, které zpodobňují zápas andělů se zlem v rozličných podobách, v nichž se v lidském životě projevuje, tedy s nemocí, hladem, válkou a nevírou, budou na mohutných podstavcích mariánského sloupu znovu umístěny. Stane se tak začátkem prosince. V hodinách předcházejících adventu.

Impuls k urychlenému dokončení díla vzešel tentokrát ze strany památkářů. „Kdybych na tom dělal sám, trvala by práce několik let. Takže se nakonec Společnost pro obnovu mariánského sloupu rozhodla uspořádat výběrové řízení a kromě mě vyzvala Jirku Kačera, Vojtu Adamce a Petra Siegla, což jsou všechno sochaři, kteří mají velké zkušenosti s kopiemi uměleckých děl. Petr Siegl vedl dokonce na akademii restaurátorský ateliér. A každý z nás nyní pracuje na jedné soše.“

Co následovalo? „Asi rok trvalo, než se odlily sádrové kopie všech čtyř andělů, kteří se dochovali v lapidáriu, přitom každý z nás domodeloval chybějící části soch. Pak následovaly odborné komise, památkáři, až jsme postupně dosáhli definitivního tvaru.“

Čtvrtý anděl

Petr Váňa ve svém ateliéru ve středočeském Karlíku u Dobřichovic právě dokončuje jednoho z andělů. Jde o nejcennější ze čtyř soch vytvořenou přímo Janem Jiřím Bendlem. „Je to socha, o níž znalec českého barokního umění Oldřich J. Blažíček prohlásil, že je jednou z nejkrásnějších barokních soch na sever od Alp. Při pohledu čelem k orloji šlo o levou přední sochu a skutečně ji sekal sám Bendl, zatímco zbylé tři sochy pouze navrhl a připravil jejich modely, podle nichž je pak vysekali jeho pomocníci. Zároveň je to už šestá Bendlova socha, kterou dělám, a tak vím, jak sekal, znám jeho rukopis. Chybělo jí zápěstí pravé ruky a část nohy. Ty bylo nutné znovu vymodelovat.“

Jak dlouho na téhle soše pracuje? „Asi rok, posledních šest měsíců dennodenně, a tři měsíce mi ještě zbývají.“ Kolik hodin denně? „Podle světla – v létě deset hodin, v zimě se dá dělat tak čtyři až pět hodin. Musím být hotový do konce listopadu a práce na tři měsíce tu ještě je. Jdu po povrchu. Po koncích drapérie. Musím přesně určit, kde jednotlivé Bendlovy tvary začínají a kde končí. Ale to už je vlastně radost.“  

Ke čtvrté soše, která byla nejvíce – a opakovaně – poničena, existuje zatím jen sádrový model v poloviční velikosti. Dokončena a osazena bude pravděpodobně příští rok.

Více v aktuálním čísle Týdeníku FORUM