Pavol Krúpa na slavnostním ceremoniálu udílení státních vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
V srpnu a září 2021 proběhlo před americkým soudem klíčové řízení ve věci žaloby Zdeňka Bakaly proti slovensko-českému podnikateli a příteli prezidenta Miloše Zemana Pavolu Krúpovi. Výsledek nastavil nemilosrdné zrcadlo poměrům v české politice i médiích. Detailní sedmnáctistránkové odůvodnění rozsudku soudce Davida Nortona podrobně popisuje vyděračskou kampaň, kterou proti Bakalovi od roku 2016 Pavol Krúpa „inicioval, spoluprováděl, financoval a řídil“.
Jak popsal soud, tato kampaň probíhala po dobu více než pěti let v Evropě i ve Spojených státech, a od začátku tvrdě poškozovala pověst i obchodní kontakty pana Bakaly organizováním demonstrací, emailových a facebookových protestů, ale i vyhrožováním i rozesíláním lživých dopisů jeho obchodním partnerům.
Krúpa věděl, co se děje
Bakala byl nucen po celou dobu vést řadu soudních sporů o očištění svého jména v několika zemích. Všechny vyhrál a přestál i nejdrsnější atak obsahově zcela nesmyslného trestního oznámení Krúpovy firmy Arca Capital. České státní zastupitelství nic nezkoumalo, ale okamžitě si cestou mezinárodní právní pomoci vyžádalo u švýcarské prokuratury šetření podezření ze zvlášť závažné trestné činnosti.
Švýcarský soud proto panu Bakalovi okamžitě zablokoval bankovní účty. České státní zastupitelství se potom odmlčelo, a když ani po dvou letech nebylo švýcarským kolegům schopné předložit důkazy a vysvětlit důvody svojí žádosti, švýcarská prokuratura i soudy celou věc stornovaly.
Americký soud konstatoval, že Krúpa „v každé chvíli kampaně věděl, co se děje“ a prokázal, že nejdrsnější výhrůžky fyzickou likvidací se objevovaly na facebookovém účtu na doméně, založené a registrované poněkud neopatrně přímo Krúpovou firmou Arca Capital. Na účtu se mimo jiné opakovaně objevovaly výzvy „k zastřelení, pověšení, useknutí hlavy a rozčtvrcení“ Zdeňka Bakaly.
Soudce Norton prohlásil, že přiznaná náhrada více než třiceti dvou milionů dolarů představuje „jen zlomek skutečných ztrát“, které utrpěla Bakalova rodina, on sám i jeho podnikání.
Soud se ale pozastavil i nad procesním postupem Pavola Krúpy, který na svoji obhajobu nejprve najal velkou americkou právní kancelář, aby ji po čase propustil, a soudu vzkázal, že se bude obhajovat sám. Nakonec přestal se soudem úplně komunikovat.
Ctihodný soudce Norton udělal všechno, aby mu vysvětlil jeho procesní povinnosti a každý krok soudu, ale jak napsal v rozsudku, pan Krúpa „přes včasná upozornění k jednání nepřišel, ani nezaslal žádné důkazy“. Na několika místech rozsudku konstatoval, že šlo o pohrdání soudem, což je v americké soudní praxi trestným činem.
Co je možné v (údajném) právním státě
HlídacíPes.org získal při pátrání po zákulisí tohoto případu řadu dokumentů především českých institucí, které by soudci Nortonovi tuto těžko pochopitelnou procesní taktiku mohly vysvětlit. Pan Krúpa proces totiž vzdal ve chvíli, kdy bylo jasné, že prohrál. Jeho nejbližší americký spolupracovník a profesionální organizátor kraválů, demonstrací a nátlakových akcí proti Zdeňku Bakalovi, Adam Swart, pod tíhou důkazů poskytl soudu úplné doznání i s rozsáhlou komunikací a příkazy od pana Krúpy.
Existuje i podepsané přiznání českého prostředníka, přes kterého Krúpa otevřeně trestným způsobem nabízel Bakalovi, že ukončí všechny kampaně, pokud mu zaplatí pět set milionů korun. Krúpa v takové důkazní situaci za žádnou cenu nemohl riskovat, že by byl soudem vyslechnut. Co kdyby se ho někdo pod hrozbou trestu za pohrdání soudem či lživou výpověď pod přísahou zeptal, za co mu český prezident Zeman dal státní vyznamenání?
Před americkým soudem nesměla vyjít najevo fakta o osobní angažovanosti českého prezidenta Miloše Zemana a ministryně spravedlnosti Marie Benešové v tažení proti Zdeňku Bakalovi.
Ctihodný soudce Norton by asi těžko chápal, že je v nějakém údajně právním státě možné, aby prezident osobně vyhrožoval akcionářům soukromé firmy trestním stíháním za čtyři různé trestné činy, pokud bezplatně nepředají část svého majetku státu a nepovedou firmu podle jeho přání.
A určitě by nevěřil, že přítomná ministryně spravedlnosti Benešová na místě „sdělila, že podnikla šetření a vypracovala čtyři případy týkající se NWR: údajné způsobení bankrotu OKD, podvodné prohlášení o rezervách uhlí, podvodný převod portfolia bytů vládou na NWR, praní peněz prostřednictvím obce Modrava.“
Jazykem trestního práva se tomu říká vydírání. Odehrálo se 24. září 2013 na Pražském hradě. Prezident ještě na tiskové konferenci bezprostředně po setkání s úsměvem pronesl, že „doufá, že pan Bakala neskončí jako Viktor Kožený“.
O týden později, 1. října, poslala Marie Benešová dopis nejvyššímu státnímu zástupci s protiprávní žádostí o prošetření, kde všude se šetří jakákoliv kauza spojená s OKD, kterou iniciativní orgán okamžitě pochopil jako trestní oznámení, což sedmého stejného měsíce sdělil Vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. A mašinérie se rozjela. Paní ministryně dobře věděla, o čem mluví, když si kdysi posteskla, že se „u nás dá objednat trestní stíhání“.
Už jenom na základě amerického rozsudku by české státní zastupitelství mohlo – a ze zákona povinně mělo – zahájit vyšetřování v trestní věci proti Pavolu Krúpovi. Důkazů je víc než dost.
Vydírání, stejně jako organizace a prokázané financování nátlakové kampaně, vyhrožování smrtí, stačilo by si vybrat.
Vyděrače postavit před soud
Jenomže české státní zastupitelství se toho nikdy neodváží a tváří v tvář těmto jasným důkazům bude předstírat slepotu a hluchotu. Krúpa je přece jen přítelem prezidenta Miloše Zemana, který ho právě za „boj s ekonomickým zm*dem“, rozuměj právě za kampaň proti Zdeňku Bakalovi, obdaroval v roce 2018 státním vyznamenáním, medailí Za zásluhy 1.stupně.
Vůbec mu nevadilo, že jen o osm měsíců dříve Česká národní banka oficiálně označila Pavola Krúpu za nedůvěryhodnou osobu a na deset let ho vyloučila z možnosti podílet se na řízení jakékoliv finanční instituce, podléhající kontrole ČNB.
Mezi finančníky neexistuje horší potupa. Nyní k tomu přistoupilo i americké soudní rozhodnutí, které za vydírání a další zločiny uložilo Krúpovi zaplatit více než 32 miliony dolarů náhrady škody Zdeňku Bakalovi. Ve slušné zemi by podvodníka a vyděrače postavili před soud. V zemi, kde podvodníkem a vyděračem je i prezident, u kterého celá ostuda začala, to asi tak jednoduše nepůjde.
O důvod víc, aby se po volbách nová sněmovna a senát znovu vrátily k otázce, zda je takový člověk, pohrdající právem i obyčejnou lidskou slušností, vůbec schopen zastávat prezidentskou funkci.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
